NATO má konečně novou posilu. Švédské členství přispěje k obraně Pobaltí

před 2 měsíce 21

KOMENTÁŘ / Po bezmála dvou letech složitých vyjednávání je konečně definitivně potvrzeno, že se NATO v nejbližší době rozroste o dalšího člena. Stane se jím více než dvě století neutrální Švédsko, které podalo přihlášku v květnu roku 2022 společně se sousedním Finskem. 

Zájem obou zemí o členství v Severoatlantické alianci podnítila plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu, která zvláště ve Švédsku radikálně změnila dosavadní postoje velké části politického spektra i širší veřejnosti. Zatímco ještě krátce před invazí podporovala v průzkumech vstup do NATO jen zhruba třetina Švédů, po vpádu na Ukrajinu se jejich počet takřka zdvojnásobil.

Švédská cesta do Severoatlantické aliance se ale ukázala jako podstatně trnitější, než se původně očekávalo – a to zejména kvůli odporu Maďarska a Turecka, které svůj souhlas podmiňovaly stále se rozšiřujícím seznamem požadavků. Členství Švédska přitom alianci přináší nesporné výhody zejména z hlediska obrany pobaltských států, které se po vpádu na Ukrajinu stále více obávají ruské agrese.

Překážky na cestě

Jako největší problém pro ratifikaci švédského vstupu do Severoatlantické aliance se zpočátku zdál právě odpor Turecka, které se vyjednávání pokusilo využít ve prospěch zvýšení kontroly nad kurdskými nacionalisty (podle turecké rétoriky „teroristy“) v zahraničí a zároveň pro odblokování dodávek moderních zbraní ze Spojených států.

Turecký parlament nakonec udělil svůj souhlas 23. ledna letošního roku, a v cestě Švédska do NATO tak zůstala poslední překážka: Maďarsko. Jeho představitelé přitom původně tvrdili, že švédské členství neschválí jako poslední, a na rozdíl od Turecka nedávali veřejně příliš najevo, co výměnou za ratifikaci vlastně požadují.

Z Maďarska tak dlouho přicházely spíše obecné stížnosti na to, že si švédští politici dovolili kritizovat stav demokracie v zemi a vyjadřovali pochybnosti nad stavem právního státu. „Švédsko bylo v minulosti důsledným obhájcem právního státu, transparentnosti, spravedlivého procesu, nezávislých soudů, nezávislých médií a lidských práv,“ vysvětlil švédský postoj k Maďarsku europoslanec Jakop Dalunde.

Objevovaly se rovněž obavy, že zdržování může vycházet ze snahy maďarského premiéra Viktora Orbána vyjít vstříc zájmům Putinova režimu. Rusko se totiž nijak netajilo tím, že vstup Švédska a Finska do NATO považuje za hrozbu, a oběma zemím opakovaně vyhrožovalo mimo jiné i rozmístěním jaderných zbraní v Pobaltí.

Maďarsko nakonec ke změně postoje přesvědčila kombinace rostoucího tlaku ze Spojených států a návštěva švédského premiéra Ulfa Kristerssona v Budapešti. Při této příležitosti se obě země dohodly na dodávkách dalších čtyř stíhacích letounů JAS 39 Gripen, modernizaci stávajících čtrnácti letadel a na posílení vzájemné spolupráce v oblasti obrany. Společnost Saab, která gripeny vyrábí, zároveň Maďarsku přislíbila, že v zemi otevře výzkumné centrum.

Maďarský parlament následně 26. února drtivou většinou ratifikoval švédský vstup do NATO a Orbán zdržování označil za výsledek tlaku zvenčí. „Několik lidí se snažilo zasáhnout do řešení našich sporů se Švédskem zvenčí. Což vůbec nepomohlo, spíše to celý proces zkomplikovalo,“ postěžoval si maďarský premiér v projevu před parlamentem. „Maďarsko je suverénní země. Nesnese, aby mu diktovali jiní, ať už jde o samotný obsah jeho rozhodnutí nebo jejich načasování.“

Obrana Pobaltí

Završení komplikovaného vstupního procesu uvítalo jak Švédsko, tak i jeho noví spojenci v Evropě a na americkém kontinentu. „Švédsko opouští dvě stě let neutrality a politiky nezúčastněnosti. Je to velký a zásadní posun, který je ale zároveň velmi přirozený. Členstvím v NATO jsme se stali součástí velké rodiny demokracií, které úspěšně spolupracují v zájmu míru a svobody,“ prohlásil švédský premiér Kristersson. 

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg označil 26. února za „historický den“ a za „jasný vzkaz prezidentu Putinovi“, který se svou invazí na Ukrajinu pokusil alianci zastrašit před dalším rozšiřováním, ale přitom dosáhl pravého opaku. Hranice mezi členskými zeměmi NATO a Ruskem se vstupem obou skandinávských států rozšířila o více než tisíc kilometrů a americká armáda získala mimo jiné přístup k pěti finským vojenským základnám v blízkosti ruské hranice.

Švédské a potažmo finské členství má skutečně zásadní význam pro obranu východního křídla Severoatlantické aliance, a zejména Pobaltí, které s ostatními spojenci na zemi spojuje pouze úzký pás na hranici mezi Litvou a Polskem, známý jako Suvalský koridor (podle polského města Suwałki). Jinak jsou pobaltské země ze všech stran obklopeny Běloruskem a Ruskem, včetně exklávy Kaliningrad, kterou získal po druhé světové válce Sovětský svaz.

V případě ruského útoku na některý z pobaltských států by tedy hrálo klíčovou úlohu Baltské moře, přes které by bylo potřeba do napadených zemí dopravovat zásoby, zbraně a posily. A právě v prostoru Baltského moře byla Severoatlantická aliance dosud oproti Rusku v nevýhodě – neměla totiž garantovaný přístup k švédským a finským základnám, a země jako Polsko, Dánsko nebo Německo navíc disponují jen slabým námořnictvem. Do oblasti by tak bylo nutné přesunout britské nebo americké síly, které nejsou příliš uzpůsobeny k provozu v mělkých vodách Baltského moře.

Naopak Švédsko má vzhledem ke své velikosti k dispozici významnou námořní sílu, která se v příštích letech rozroste o dvě moderní dieselové ponorky (v současnosti má země čtyři ponorky, mnohem větší Německo pro srovnání disponuje šesti). K ochraně vzdušného prostoru aliance pak přispěje i silné letectvo, vybavené v tuto chvíli zhruba stovkou stíhaček JAS 39 Gripen. České nebo maďarské letectvo má pro srovnání pouhých čtrnáct gripenů, které se česká vláda chystá nahradit 24 stíhacími letouny F-35.

Klíčovou roli bude bezpochyby hrát i ostrov Gotland, který leží pouze 330 kilometrů od ruského Kaliningradu a na kterém Švédsko po obsazení Krymu znovu zřídilo stálou vojenskou posádku a rozmístilo na něj protiletadlové systémy. „Tento velký ostrov uprostřed Baltského moře představuje pro Švédsko mimořádně výhodnou strategickou základnu. Můžete z něj kontrolovat prakticky celé Baltské moře,“ vysvětluje Simon Koschut ze Zeppelinovy univerzity v německém Friedrichshafenu. Podle mnoha analytiků se díky vstupu Švédska a Finska do NATO stalo Baltské moře fakticky „jezerem Severoatlantické aliance“.

Konec škrtů

Švédské a finské členství v Severoatlantické alianci přináší také významnou strategickou výhodu v oblasti Arktidy, která se v posledních letech stávala svědkem stále výraznějších ruských a čínských aktivit. Jejich plná integrace do vojenských struktur NATO zároveň posílí schopnost získávat a sdílet informace a plánovat společnou obranu. 

Vítanou posilu představuje v neposlední řadě i rozvinutý švédský vojenský průmysl, který má opět vzhledem k velikosti země mimořádné kapacity. „Žádná jiná země s 10 miliony obyvatel nedokáže vyrábět ponorky, stíhací letouny, bojová vozidla pěchoty a pokročilé dělostřelecké systémy,“ upozorňuje švédský ministr obrany Pål Jonson.

Samotné švédské ozbrojené síly ale na druhou stranu stojí před řadou výzev, které jsou zejména výsledkem dlouholetého podfinancování. Švédsko stejně jako mnoho dalších evropských zemí – nikoli ovšem sousední Finsko – dramaticky snížilo rozpočet ministerstva obrany. Výdaje na ozbrojené síly se tak začátkem 21. století propadly k pouhému 1 procentu HDP a počet profesionálních vojáků klesl ze studenoválečných 180 tisíc na současných zhruba 24 tisíc.

Tento trend se začal obracet teprve v posledních letech, a zejména opět v reakci na agresivní ruskou politiku. Země v roce 2017 znovu zavedla povinnou vojenskou službu a po invazi na Ukrajinu začala prudce zvyšovat výdaje na obranu. Ještě v uplynulém roce šlo o 1,4 procenta HDP, v letošním roce už by ale měl tento poměr překročit dvě procenta, která NATO považuje za minimum – a přesto jej donedávna většina členských států nedodržovala.

Nově získané finanční prostředky švédská armáda využije na nákup protiletadlových systémů Patriot a na modernizaci vybavení v celé řadě oblastí, od letectva přes dělostřelectvo až právě po klíčové námořnictvo. Důraz je rovněž kladen na doplnění zásob munice, jejíž nedostatek se ukázal jako zcela zásadní slabost Ukrajiny a potažmo celého Západu.

Švédsko mimochodem už před vstupem do NATO patřilo mezi důležité země z hlediska podpory Ukrajiny a napadenému státu dodalo mimo jiné mobilní dělostřelecký systém Archer, desítky bojových obrněných vozidel CV90, tanky Leopard 2 nebo protiletadlové raketové systémy. Koncem února letošního roku pak slíbilo dosud největší balíček vojenského vybavení v hodnotě 7,1 miliardy švédských korun (v přepočtu zhruba 16 miliard korun).

Přečtěte celý článek