Německý prezident Steinmeier pro Právo: Jsme si blízcí v každém ohledu

3 měsíce starý 106

Pane prezidente, dovolte mi začít poněkud osobně. Jako německého vicekancléře a ministra zahraničí jsem vás zpovídal v lednu 2009. Od té doby se svět, Evropa, Německo i Česká republika pronikavě změnily. Který okamžik vám za tu dobu nejvíc utkvěl v paměti – ze společenského i soukromého zřetele?

Pokud se ptáte na jednu konkrétní událost, tak je to pandemie koronaviru, která nás sužuje už osmnáct měsíců, všem nám ztěžuje život a změnila náš pohled na svět. Nebýt pandemie, tak bych do Česka přijel znovu už dávno. O to víc se teď těším na tuto návštěvu s velmi nabitým programem – od té poslední uplynuly už čtyři roky.

Tím, že se projevila téměř na všech místech této planety současně, si pandemie získala celosvětovou pozornost. S našimi evropskými odpověďmi na krizi jsme v této výjimečné situaci určitě ne ve všech zkouškách obstáli.

České republiky a Německa se pandemie dotkla v různých fázích různě silně. Když došlo k uzavření hranic mezi našimi zeměmi, byla to složitá doba – nejen pro pendlery, ale i pro celkové vnímání života v příhraničních regionech.

Najednou se na hranicích objevily překážky, které nám bolestivě, ale velice jasně připomněly hodnotu naší svobodné, otevřené a silné Evropy. V rámci Evropské unie jsme také po počátečních těžkostech zažili a zajistili obrovskou solidární pomoc – jak v oblasti očkovacích látek, tak ve formě fondu obnovy.

Něco podobného byste jinde ve světě hledali jen stěží. Přál bych si, abych mohl říct, že je pandemie celosvětově již za námi. Tak tomu ale bohužel ještě není.

Do pandemie zažívalo soužití České republiky a Německa nebývalý rozkvět. A to nejen v nejvyšších politických patrech, ale také při vzájemném poznávání se – rodin, škol, institucí, kulturních spolků. Měl jste také takovou zkušenost?

Ano, určitě. Mezi Českem a Německem se nám podařilo dosáhnout něčeho zcela mimořádného. Opravdu dobrého sousedství, které chci svou návštěvou výslovně ocenit a posílit.

Nejenže česko-německá deklarace před téměř 25 lety osvobodila naši budoucnost od břemena složité minulosti, ale dala našemu sousedství institucionální rámec, který na zcela konkrétní úrovni podporuje a utváří naši spolupráci – Česko-německý fond budoucnosti, Česko-německé diskusní fórum, Česko-německé fórum mládeže, později pak Strategický dialog.

Obě naše ekonomiky jsou výrazně založené na průmyslu, který je úzce provázán.

Obchod a investice mezi Českem a Německem zaznamenaly extrémně dynamický vývoj. Z toho profituje mnoho lidí v obou zemích. Počet pendlerů narostl na zhruba 50 tisíc.

V Česku se letos učí německy více než 350 tisíc lidí. Máme velice dlouhou společnou hranici, jejíž délka přesahuje 800 kilometrů. Jsme blízkými partnery v EU i NATO.

Já osobně jsem velice úzce a důvěrně spolupracoval s mnoha českými kolegy.

S plným vědomím naší složité minulosti stojí naše dobré sousedství dnes na pevných základech a není závislé na konkrétních politických konstelacích – i to je důležitá zpráva pro letošní podzim, kdy se v obou našich zemích konají volby. Dnes jsme si blízcí v každém ohledu. Obzvlášť se těším na dnešní cestu vlakem z Berlína do Prahy. Bude to pro mě první a asi i jediná zahraniční cesta po železnici.

Žádné nebe nebývá bez mráčků. Česko-německé vztahy zastínily dvě kontroverze. Při uprchlické krizi v roce 2016 se Berlín prostřednictvím kvót Evropské unie pokusil přimět Česko k přijetí běženců – bez ohledu na mínění veřejnosti i politických špiček i na fakt, že naše země pomáhá přímo na místě, ve státech, odkud migranti vyrážejí do Evropy. Jak vzpomínáte na tuto dobu?

Samozřejmě nezastáváme v Berlíně a v Praze vždy a ve všech otázkách stejný názor. A samozřejmě jsme různého ražení a máme různé pohledy na svět. Ale otázka uprchlictví a migrace je celoevropskou výzvou, ne česko-německým konfliktem. O rozdělování uprchlíků se ostatně živě nediskutuje jen mezi státy EU, ale i uvnitř jednotlivých společností.

Jako Evropská unie děláme hodně pro to, abychom bojovali s příčinami uprchlictví v mnoha zemích světa. To však samo o sobě nebude stačit. Nemůžeme přijmout všechny, kteří z dobrých důvodů hledají lepší život. Ale musíme poskytnout útočiště těm, kteří mají podle měřítek, jež jsme si sami stanovili, nárok na ochranu a azyl. To je to, co z nás dělá Evropany. I nadále tu budou krize, které budou lidi motivovat k útěku do Evropy.

Stačí se podívat na aktuální dění v Afghánistánu. V takových situacích musíme my, Evropané, jednat solidárně a nesmíme státy na vnějších hranicích EU, zejména na jihu Evropy, nechat na holičkách. A nezapomínejme: Také z Německa a bývalého Československa muselo v méně šťastných historických obdobích uprchnout mnoho lidí, kteří byli jinde přijati.

Druhé třecí plochy jsme svědky nyní. Nemálo Čechů se obává, že evropský klimatický plán prosazovaný usilovně i Německem přinese všeobecné zdražení, ztrátu konkurenceschopnosti a hospodářský „nerůst“. Podle takřka všech českých ekonomů je příliš velikášský, nedomyšlený a odtržený od reality. Co si myslíte o evropské klimatické politice?

Skutečnost, že lidstvo způsobuje změnu klimatu, už není možné popírat. Extrémní počasí letos v létě už po několik týdnů dominuje novinovým titulkům i záběrům ve zpravodajství. Jeho dopady se dotýkají obrovského množství lidí v Evropě. Jasně se ukazuje, že klimatická krize není jen německým, ale globálním problémem. Frans Timmermans letos v létě představil ambiciózní program Evropské komise pro boj proti klimatickým změnám.

Považuji za správné a důležité, aby Evropa v tomto směru nastavovala měřítka. Ale samozřejmě je nutné tuto velkou transformaci provést tak, aby zachovala naši ekonomickou sílu a nevedla k nezvratnému rozdělení společnosti. To je výzva, před kterou stojí Německo i Česko společně jakožto úzce provázané ekonomiky se silným průmyslem. Proto také určitě bude jedním z témat při mých jednáních v Praze.

Koronavir se stal neohlášeným a bolestným lakmusovým papírkem pro stav společnosti. Jak z tohoto testu vyšla a vychází vaše země?

Pandemie a související tvrdá omezení byly a jsou pro každou moderní a otevřenou společnost bezpříkladnou zatěžkávací zkouškou. Pandemie přinesla vážnou nemoc, velké utrpení a smrt mnoha milovaných lidí. Mimořádné uznání si zaslouží skvělá práce sestřiček, pečovatelů a lékařů, kteří zachraňovali životy, ale i neúnavné nasazení mnoha občanů, kteří pomáhali ostatním – starším, dětem a mladým lidem, zkrátka všem lidem, kteří potřebovali pomoc.

V průběhu pandemie jsme se dozvěděli něco o síle naší demokracie, o významu vědy, o fungující pomoci a solidaritě. Zároveň se ale při zvládání krize jasně projevily i slabiny – zavřené školy a opuštěné úřady a kanceláře byly velikým testem pro využívání digitálních technologií. Při tom jsme bohužel zjistili, že v Německu mnoho věcí funguje příliš zastarale, příliš pomalu a příliš složitě.

Zkrátka a dobře, Německo si při zvládání pandemie nevedlo ve všem dobře. Ale v oblasti vývoje vakcíny a zajištění zdravotnické péče se nám podařilo dosáhnout úctyhodných úspěchů. A ještě něco – nedošlo k žádnému výraznému ekonomickému propadu ani k silnému nárůstu nezaměstnanosti. To také patří do celkové úspěšné bilance.

AstraZenekou jste se nechal naočkovat ještě dříve než kancléřka Angela Merkelová. Proč vlastně?

Chtěl jsem dát jasný signál, že vakcínám schváleným v EU můžeme důvěřovat. Proto jsem se kolem Velikonoc, kdy byla na řadě moje věková skupina, nechal očkovat vakcínou AstraZeneca. Doufám, že to mnoha lidem dodalo odvahu. Očkovací kampaň v Německu každopádně postupuje dobře, i když tempo poslední dobou bohužel zpomalilo také zde. Proto se snažím očkování více než kdy dříve propagovat. Pandemii definitivně překonáme pouze v případě, že začne počet očkovaných znovu růst!

Chaotické výjevy z kábulského letiště poté, kdy moc v Afghánistánu převzal Tálibán, jste označil za hanbu. Z jakého důvodu?

Ty záběry jsem označil za „ostudné“, protože jsou svědectvím lidské tragédie, za kterou jako Západ neseme spoluzodpovědnost. Proto je správné udělat v těchto dnech s našimi mezinárodními partnery vše pro to, abychom dostali do bezpečí všechny ty, kterým dlužíme ochranu a útočiště. Ty záběry jsou ale také vystřízlivěním pro všechny, kteří se v posledních dvaceti letech zasazovali o lepší život tamějšího obyvatelstva a dávali v zájmu dosažení tohoto cíle mnohé všanc, často dokonce vlastní zdraví a život.

Neúspěch našeho mnohaletého úsilí vytvořit v Afghánistánu stabilní a udržitelné společenství vyvolává zásadní otázky ohledně našich zahraničněpolitických a vojenských aktivit. Hořké otázky, které nesmíme zodpovědět rychle, ale především upřímně a důkladně. Tyto události totiž nepřinesly jen otřesné záběry z posledních dní, ale i politický zlom, který změní svět.

Patříte mezi stoupence plynovodu Nord Stream 2, jenž přivede potrubím po dně Baltu plyn z ruských nalezišť do Německa. USA, Ukrajině a Polsku se příčil kvůli energetické závislosti Spolkové republiky na Rusku. Berlín si prosadil svou, prezident USA Joe Biden už nic nenamítá proti kompromisu. Jak se vám zamlouvá takový happy end?

O plynovodu Nord Stream 2 se hodně diskutovalo a dohadovalo, v Evropě i s našimi partnery v zámoří. Spolková vláda nyní s novou americkou administrativou dojednala řešení, které se snaží vyhovět různým zájmům jednotlivých stran. Americký prezident podle mého názoru po právu řekl: „Spojují nás důležitější společné zájmy, na které bychom kvůli takovýmto rozporům neměli zapomínat.“ To bychom si měli vzít k srdci i my Evropané.

Nemocné manželce Elke Büdenbenderové jste daroval při 90minutové operaci svou ledvinu. V pořadníku by na ni tehdy od zesnulého dárce čekala asi šest let. Kromě osobní odvahy jste připoutal pozornost k dárcovství orgánů. Jak vypadá situace v tomto ohledu dnes?

Transplantace orgánů zachraňují životy. Proto je důležité informovat veřejnost, odstraňovat existující překážky a zvyšovat ochotu darovat orgány. V uplynulých letech se intenzivně pracovalo na zlepšení organizace v nemocnicích. Kromě toho se u nás diskutuje o tom, zda bude i nadále v Německu platit, že musí dárci za života výslovně souhlasit s darováním orgánů, nebo jestli stačí, pokud nebyl vyjádřen explicitní nesouhlas, jako je tomu např. v Rakousku, Španělsku nebo Belgii.

Předpisy upravující transplantace orgánů se v Německu naposledy měnily teprve nedávno – přibližně v polovině roku 2019. Cílem je, aby se všichni Němci vyjádřili k otázce darování orgánů po jejich smrti už během svého života. Doufáme, že díky tomu opět výrazně vzroste počet dárců orgánů. Pokud by se tak nestalo, oživila by se znovu debata o systému založeném na aktivním odmítnutí.

Frank-Walter Steinmeier (65)
Vystudoval právo a politologii. Vstoupil do sociální demokracie (SPD). V roce 1993 se stal vedoucím kanceláře dolnosaského premiéra Gerharda Schrödera. V letech 1998 až 2005 řídil Úřad spolkového kancléře Schrödera.
V letech 2005 až 2009 působil jako ministr zahraničí v kabinetu Angely Merkelové. V prosinci 2013 se na tento post vrátil. V únoru ho Spolkové shromáždění zvolilo 12. spolkovým prezidentem. Letos v květnu oznámil, že se bude ucházet o další funkční období. Dlouhodobě patří k nejoblíbenějším německým politikům.
Zdroj