Není nejdůležitější, co nám říkají, nýbrž to, jak se chovají

2 měsíce starý 17

Premiér Andrej Babiš. | FOTO: ČTK

Naše krizová (nouzová) vláda v čele s krizovým (nouzovým) náčelníkem s námi komunikuje zejména prostřednictvím distančních tiskových konferencí. Na těch se dozvídáme různé novinky z „vládní dílny“. Řada z nich se pak za pár hodin změní. Mezitím vůdce a jeho lokajové obsazují další mediální kanály, zejména ty v internetovém prostředí.

Není před tím úniku. Je to v režimu non stop 24/7. Dost velká porce na to, abychom mohli bezpečně konstatovat, že by při školní klasifikaci moc dobré hodnocení vláda neobdržela. To není výzva k neposlušnosti či neakceptaci dnes již nezbytných omezení našich životů. To je jen holé konstatování. V oblasti kompetencí by to bylo na hraně nedostatečné. V předmětu komunikace čistá koule. A bohužel při hodnocení z chování by mělo dojít na vyloučení z ústavu.

Dále čtěte

archiv

Koronavirus ohrožuje svobodnou žurnalistiku. Pomozte nám fungovat dál

Epidemie koronaviru a uzavírání ekonomiky postihlo celou řadu odvětví. Mezi nimi je i žurnalistika, za kterou nestojí žádný oligarcha nebo ...

číst článek »

V poslední době si toho již někteří začínají všímat, a dokonce to veřejně sdělovat. Jedním z nich byl bývalý koordinátor očkování. Jeho nedávný rozhovor nemohl nikoho soudného a nezávisle myslícího překvapit. Pro Prchala a spol. je již zadání o vyobrazování chlebodárce jen v růžových barvách úkolem nesplnitelným. Prostě to už nejde. Propagandistická interpretace reality naráží na své limity. Skutečnost je bohužel tak děsivá, že se nedá ničím překrýt. Boss si hlídá svoje cílovky – důchodce, zaměstnance státu a ty, kteří jsou součástí jeho byznysového impéria. Ale ono to začíná drhnout i tady. Slibuje a následně odvolává, pořád někomu píše esemesky a skáče z rohu do rohu. Je to už nedůstojné, nejen za hranicí vkusu, ale i obyčejné snesitelnosti. Kůl v plotě z Červeného Hrádku byl proti tomu jen rozverný neškodný kabaret. Nešlo tehdy o smrt, takže jsme se tomu mohli tajně smát.

Těžké rány, které teď naše země dostává, by měly být v budoucnu výchozím bodem k postupnému uzdravování společnosti. Bude to dlouhý a bolestný proces, který bude vyžadovat nejen vůli a odhodlání, ale i velkou porci trpělivosti, odvahy, profesionality a pokory. A to napříč celou společností. Prvním předpokladem musí být pravdivý popis reality bez účelových marketingových konstrukcí nějakých megalomanů a jejich dobře placených poskoků. Jenže ona ta naše republika již fakticky někomu de facto a mnohdy i de iure patří, takže se na nápravě budou muset podílet i včerejší spoluviníci. Něco podobného se odehrává v zemích po prohraných válkách. Bolest a zklamání nesmí skončit rezignací a apatií, ale musí přejít do fáze očistné lázně a nového začátku. Dnešní covidová selhání nesmí být relativizována a marginalizována. To by byl zločin i na dalších generacích.

Důležitou roli budou hrát skutečně nezávislá média, v nichž nefungují žádné vedlejší vlivy a ani principy autocenzury. Bude to chtít větší aktivitu na všech úrovních. A je jedno, zda ta doba přijde za měsíc či za rok. Poraženými jsou i ti, kteří se mohou dnes cítit v pozici vítězů (různí dovozci a prodejci všeho možného aj.). I v knize knih, v Bibli svaté, se praví, že první budou posledními a naopak. Snad se probudí spící elity, snad se obnoví přirozená pospolitost různých komunit na všech možných úrovních, včetně těch duchovně orientovaných. Snad se vrátíme k normální živé diskusi. Snad. Věřme sami sobě. To je dobrý začátek. Nic jiného nám totiž nezbývá.

Zdroj