Neskonale drzé, je to veliká rána důvěryhodnosti justice, hodnotí Wagnerová milost pro Baláka

4 měsíce starý 23

Prezident Miloš Zeman udělil další ze svých kontroverzních milostí, a to Miloši Balákovi, šéfovi Lesní správy Lány odsouzenému za zmanipulování zakázky. Eliška Wagnerová, bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu a senátorka za Zelené, to v rozhovoru pro Radiožurnál označuje za „neskonale drzé“. „Je to veliká rána právnímu státu, veliká rána důvěryhodnosti justice,“ hodnotí. Podle ní totiž pominuli rovnost před zákonem.

Rozhovor Praha 12:00 30. března 2022

Eliška Wágnerová na tiskové konferenci | Foto: Patrik Uhlíř/MAFRA | Zdroj: Profimedia

Nezpochybnitelné je to, že prezident má na udělení milosti právo dané Ústavou. Co ale říkáte tomu, že jí dal právě Miloši Balákovi, který pracuje v podstatě pro jeho kancelář. A právě Hrad měl připravit o miliony korun?
Prezident republiky je bezpochyby státním orgánem a všechny státní orgány, které vykonávají jakákoliv oprávnění, se musí při své činnosti řídit základními ústavními principy, které se pojí na právní stát.

Poslechněte si rozhovor s Eliškou Wagnerovou, bývalou místopředsedkyní Ústavního soudu a senátorkou za Zelené

Touto milostí byla zasazena rána právnímu státu, protože jedním z těch nezpochybnitelných principů je bezpochyby rovnost před zákonem.

Z odůvodnění milosti se zdá, tedy pro mě z toho implicitně plyne, že odsouzený tím, že pracoval právě pro prezidentskou kancelář, se stal jakýmsi vyvoleným, který má nárok na nadstandardní posouzení ve srovnání s jinými.

To je nepřijatelné a rozhodně to nepřispívá k rozvíjení kultury právního státu.

‚Je znám jako mimořádně pracovitý a kvalifikovaný.‘ Zeman udělil milost šéfovi Lesní správy Lány Balákovi

Číst článek

Další, co z plyne z odůvodnění, je také to, že byla zasazena rána také institucím a v tomto případě soudům, které byly nařčeny z toho, že nepostupovaly tak, jak jim velí zákon a v souladu s ústavními principy, ale že se „mstily“ právě implicitně prezidentu republiky, respektive Kanceláři prezidenta republiky a jejím členů.

Ještě doplním to odůvodnění: „Prezident dospěl k závěru, že pro přísné odsouzení nebyla zřejmě rozhodná povaha činu, ale i to, kde odsouzený pracuje, což je hledisko, které trestní právo nezná.“
Absolutně nevím, jak k tomu pánové na Hradě došli. A je to neskonale drzé, protože se tím podsouvá soudům a všem zúčastněným na trestním procesu, že nepostupovali řádně, že nepostupovali férově, což je veliká rána právnímu státu, veliká rána důvěryhodnosti justice.

Jen doufám, že soudný člověk bude mít z celé té kauzy dojem, že to nejsou soudy, které jsou v tomto případě kritizovatelné, ale že je to naopak prezidentská kancelář, která si opravdu počínala - dá se říct - zcela arbitrárně, když pominula základní ústavní princip rovnosti před zákonem a tím spíše tedy před Ústavou.

Ústavní právník: Zdůvodnění milosti pro Baláka jde proti elementárním principům právního státu

Číst článek

Existuje podle vás v české minulosti nějaký podobný příklad, který vyvolal podobné reakce, o kterých teď mluvíme?
Byly tady samozřejmě milosti, které vyvolávaly kontroverze. Ale že by to bylo takto flagrantní, to se mi přece jenom nezdá.

Možná, že narážíte na případ paní (Marty) Chadimové, které udělil milost Václav Havel (viz box na konci článku). Nicméně tam šlo o něco trošičku jiného. Vyšetřování případu bylo provázeno jakýmisi nesrovnalostmi, kde - pokud si to dobře vzpomínám - musel dokonce zasahovat Ústavní soud.

Vzbuzovalo to pochybnosti, že to řízení nemuselo být úplně férové, což v daném případě není srovnatelné s případem, který dnes leží na stole.

Havlova milost pro Chadimovou

  • Pro nepříznivý zdravotní stav, nepřiměřeně dlouhé soudní řízení a pro pochybnost o schopnosti soudu dospět ke spravedlivému rozhodnutí nařídil prezident Václav Havel zastavit v srpnu 1995 trestní stíhání vedené proti disidentce Martě Chadimové obžalované v restituční kauze týkající se majetku premonstrátského kláštera na Strahově.
  • Chadimová milost nejprve odmítla, o osm let později ji přijala.
  • Později se obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, u kterého si stěžovala na neúměrně dlouho délku řízení a žádala desítky milionů korun. Na jaře 2007 soud uznal, že řízení trvala příliš dlouho, Chadimové ale přiřkl jen zlomek požadované částky, přibližně tři čtvrtě milionu korun.

Jiří Chum, kyk, ako

Zdroj