před 1 týden
26
Evropské země se připravují na hypotetický scénář, že se moci v USA znovu ujme bývalý americký prezident Donald Trump. Pro Evropu to představuje výzvu, ať už jde o její bezpečnostní nebo například energetickou politiku. Klíčové pro ni bude zachování jednoty.
Velký zájem sklidila analýza amerického magazínu Politico ohledně potíží, jimž by mohla Evropa čelit, pokud v listopadových prezidentských volbách zvítězí staronový prezident Donald Trump.
Ten se již nechal slyšet, že by válku na Ukrajině ukončil za jeden den, a také připustil, že by členské státy NATO nepodpořil, pokud nebudou samy dostatečně přispívat na svou obranu. Obavy budí rovněž možná nejednota Evropy během jejích reakcí na změněný bezpečnostní status quo. Dokáže například obstát bez amerického jaderného deštníku? Dokáže čelit Rusku, pokud budou trumpovské USA například relativizovat 5. dodatek s tím, že jí neposkytnou vojenskou pomoc?
Trumpův návrat do Bílého domu není předem daný, ale už jeho možnost nutí představitele evropských zemí zvažovat jeho možné souvislosti a hledat cesty, jak si zachovat stabilitu. Znamenal by největší test transatlantických vztahů v poválečné historii a mohl by představovat i existenční risk pro evropskou jednotnost, ať už v otázkách obchodu, boje s klimatickou změnou nebo kvůli strategickým změnám v obraně evropského teritoria, píše zmíněný web. Evropská nejednotnost by přitom byla Achillovou patou celého procesu.
O tom, co by znovuzvolený Trump ve svém úřadu udělal, je přitom již poměrně jasno. V první řadě by tlačil na ukrajinského prezidenta Zelenského, aby postoupil Rusku okupované oblasti své země, včetně Krymu, výměnou za mír. Méně jasné jsou jeho postoje k NATO, v němž by USA patrně nadále zastávaly pasivnější roli, méně se účastnily vojenských cvičení a summitů. V případě často citovaného článku 5 nikde není psáno, že útok na člena NATO musí skončit americkou vojenskou intervencí. Státy aliance mají jen povinnost učinit na podporu napadené země kroky, které považují za nutné. I to působí Evropě starosti.
Někteří evropští představitelé, například z Pobaltí, si jsou více než vědomi faktu, že Evropa nestihne zareagovat včas, pokud se USA rozhodnou dát od ní ruce pryč. Velké problémy to bude ale znamenat i pro jiné evropské země, které na rozdíl od Velké Británie a Francie nedisponují jadernými zbraněmi a dosud se spoléhaly na jaderný deštník Američanů. Před několika dny se například již Polsko nechalo slyšet, že je připraveno rozmístit je na svém území.
Politico připomíná, že zatímco Británie svými 200 hlavicemi již přispívá k obraně NATO, Francie své zbraně určila pouze k národní obraně. Ani spojené síly obou zemí by však bez pomoci USA nepostačovaly jako dostatečně odstrašující prvek vůči ruské převaze. Nemluvě o tom, že není jasné ani to, kdo konkrétně by v tom případě měl na starosti případné evropské „červené tlačítko“.
Válka na Ukrajině navíc učinila Evropskou unii mnohem více závislou na amerických energetických zdrojích, ale především ji dostala pod tlak, aby dokázala jednotným způsobem odpovídat na nově vzniklé hrozby na Východě a tlak zpoza Atlantiku.
„Musíme ukázat jednotu tak, jako jsme ji ukázali, když tu byl poprvé. Vyřešili jsme to minule a doufejme, že to dokážeme znovu,“ řekla k tomu Politicu Alva Finnová z bruselského think-tanku Evropské liberální fórum. Najít dnes v Evropě jednotu bude tedy výzva, kterou budou její představitelé řešit po případném Trumpově zvolení hned jako první v řadě. A řeší ji zjevně už před ním.
