O Marušce a dalších lidech z paralelního světa. Pouliční fotograf líčí proměny života na okraji

před 1 týden 29

Co se v rozhovoru mimo jiné dozvíte:

  • Proč je pro lidi bez domova důležitá svatba.
  • S jakými potížemi se potýkají.
  • Co se pro ně změnilo v době covidu.
  • Co to znamená, když jde člověk žijící na okraji společnosti fárat.
  • Jakou fotografii by si Kevin V. Ton přál mít.

Jak se mají pražští bezdomovci po zimě?

Po zimě se mají vždycky líp. Zejména teď, když je sluníčko. Vyhřívají se a mají se krásně.

Spíš jde o to, jestli všichni přežili zimu. A jak ji prožili.

Žádný rok to nebylo tak, že by přežili všichni. Z těch, které dobře znám, ale tentokrát ano.

Jaká tedy pro ně byla letošní zima?

Relativně v pohodě. Letos jsem tedy za nimi tolik nechodil, ale zase jsem s nimi byl víc v kontaktu po telefonu. Víc než kdy jindy.

Zrovna dneska jsem si volal s Míšou z Rohanského ostrova, protože poztrácel všechny fotky, které jsem mu kdy dal. Všechno, co měl s Maruškou. Tak mu všechny fotky znovu vyhledávám, zvětšuju…

Maruška je ta, která před více než třemi lety zemřela den předtím, než jsme s ní měli dělat rozhovor?

Ano. A Míša měl hromadu fotek, o které teď přišel. To jsou fotky tak za devět deset let. Postupně to dohledávám, není to úplně jednoduché. Něco jsem mu už ale připravil.

Vy jen tak řeknete, že jste si s lidmi bez domova spíš telefonovali. Mě hned napadá, jestli skutečně mají všichni mobily a kde si je nabíjejí.

Doba se hrozně změnila. Když jsem před mnoha lety začínal fotit, byl zázrak, když někdo vůbec nějaký mobilní telefon měl. Všechno se ale radikálně změnilo během pandemie.

S covidem přišla mezi lidi na okraji společnosti doba

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přečtěte celý článek