Odhalil obří skandál a říká: Uplácet evropské politiky je překvapivě snadné

5 měsíce starý 154

Ázerbájdžán je na 128. ze 180 míst v žebříčku vnímání korupce sestavovaném každoročně organizací Transparency International (o jeho letošním vydání jsme psali zde).

Zemi bohatou na ropu a plyn vede už 19 let Ilham Alijev, který za tu dobu nastřádal tolik úplatkářských skandálů, že ho dokonce před lety skupina investigativních novinářů označila za osobnost roku v oboru organizovaného zločinu a korupce. Později takzvané Pandora Papers odhalily, jak Alijev a jeho rodina skrývají bohatství pomocí offshorových společností.

Francouzský novinář Benoît Bringer nedávno v Praze představil svůj film Kaviárová diplomacie, jenž popisuje, jak ázerbájdžánský režim korumpuje evropské politiky, aby zastavil nepohodlnou zprávu o politických vězních.

„Ázerbájdžán investoval obrovské množství peněz, aby tuto zprávu zastavil. Částky na konta evropských politiků převáděl pomocí offshorových společností,“ vysvětluje Bringer v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak jste se dostal k tématu ázerbájdžánské korupce a jak dlouho trvalo natáčení filmu?

Na tomto tématu jsem pracoval dlouho, už od roku 2013. V té době jsem byl šéfredaktorem francouzského investigativního časopisu Cash Investigation a začal jsem se zajímat o návštěvu našeho prezidenta v Ázerbájdžánu, tehdy jím byl François Hollande.

Do Baku odjel podepsat nějaké kontrakty. Ázerbájdžán není zrovna příkladem v oblasti lidských práv a demokracie, proto mě zajímalo, jak to bude probíhat. Vztahy mezi evropskými demokratickými zeměmi a tímto státem, který je bohatý díky uranu a ropě, jsou dost pochybné. No a v Ázerbájdžánu jsme narazili na korupci.

Později jsme upozornili i na korupční skandál v srdci evropských institucí – v Radě Evropy a také na úrovni Evropského parlamentu. Šlo o evropské politiky, kteří dostávali velké sumy peněz z Ázerbájdžánu. Proto jsme se rozhodli tuto extrémně závažnou skutečnost přiblížit veřejnosti prostřednictvím dokumentu.

V dokumentu figuruje italský politik Luca Volontè, o němž jste zjistili, že byl jedním z příjemců ázerbájdžánských úplatků. Mělo vaše odhalení nějakou policejní či soudní dohru?

Ano, případ Luky Volontèho je velice zajímavý, protože je to jediný případ evropského politika, který se dostal před soud a byl odsouzen milánským tribunálem za korupci v souvislosti s Ázerbájdžánem. Jako poslanec italského parlamentu zasedal také v Radě Evropy a na své osobní konto dostával peníze z Ázerbájdžánu. Odvolal se sice a požádal o nový proces, v tuto chvíli ale platí rozsudek první instance. (Volontè byl odsouzen ke čtyřem letům vězení, pozn. red.)

Proč myslíte, že režimu prezidenta Alijeva stálo za to platit členovi Rady Evropy? Já tuto instituci považuji spíše za řečnické fórum, které vydává kritické zprávy o stavu lidských práv, ty ale obvykle nic nemění…

Rada Evropy je orgán, který Evropané moc neznají. Vznikla, aby prosazovala demokracii a pomáhala zemím, aby ke skutečné demokracii došly. Zvláště se zaměřuje na země na východě Evropy. Pokud chce mít některý ze států, jako je třeba Ázerbájdžán nebo Arménie, respekt, je to pro něj velice užitečný nástroj. Mají možnost se prezentovat jako státy, které se snaží a pracují na tom, aby u nich zavládla demokracie. Pro jejich image je to důležité.

Pokud vás naopak Rada Evropy označí za zemi, která má velké problémy například s politickými vězni, je to problém, můžete být i vyloučen. Nebudete pak mít respekt, nebudete pořádat velké sportovní události a každý si rozmyslí, zda s vámi dělat byznys.

Kdo je Benoît Bringer

Francouzský investigativní novinář a dokumentarista. Je částí mezinárodního týmu, který obdržel Pulitzerovu cenu za Panama Papers. Bringer natočil o zjištěních z těchto dat dvouhodinový dokument, který odvysílal kanál France 2.

Foto: Profimedia.cz

Benoît Bringer při rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Je také autorem dokumentu Obamova špinavá válka, jenž mapuje civilní oběti amerických dronů v Jemenu a Pákistánu, ocenění pak získal i s dokumentem Primárky v Socialistické straně: nepravděpodobný scénář.

V roce 2007 opustil televizi France 2, aby se stal dopisovatelem několika francouzských médií z Afghánistánu a Pákistánu. Po návratu do Francie se živí jako nezávislý dokumentarista, pracuje pro několik televizí.

Proto bylo pro ně velmi důležité uplatit členy Rady Evropy, aby pohřbili velmi ostrou zprávu o politických vězních v Ázerbájdžánu. Ta zpráva obsahovala seznam lidí, kteří byli uvězněni ne proto, že by spáchali nějaký zločin, ale jen pro svůj názor, který se stavěl proti režimu. Proto Ázerbájdžán investoval obrovské množství peněz, aby tuto zprávu zastavil. Částky na konta evropských politiků převáděl pomocí offshorových společností.

Překvapila vás taková míra korupce v evropské politice?

Překvapilo mě, jak snadné je zkorumpovat evropské politiky a najmout si je, aby za vás lobbovali. Ty sumy vlastně nebyly tak vysoké, když přihlédnete k bohatství Ázerbájdžánu díky jeho příjmům z ropy. Když mezi ně rozdělíte milion, dva či pět milionů eur, není to ve výsledku drahé. Je velmi znepokojivé, že je to tak snadné.

A fungovalo to, zpráva o politických vězních v roce 2013 neprošla. Někteří evropští politici (někteří byli i ze Spojených států) pak také cestovali do Ázerbájdžánu, aby dokázali, že tam probíhají svobodné volby. Ty ale byly naprosto podvodné, což konstatovali jiní experti a také to zdokumentovali. Přesto ale evropští politici tvrdili, že ty volby proběhly v pořádku.

Jste také členem týmu, který zveřejnil Panama Papers, za což jste dostal Pulitzerovu cenu. Jaká přesně byla vaše role a jak se po těch letech díváte na výsledky této práce?

Bylo to mimořádné novinářské dobrodružství. Novináři německého deníku Süddeutsche Zeitung se dostali k několika terabytům tajných dokumentů, které odhalovaly offshorový svět, fiskální úniky a praní špinavých peněz ze strany politiků i firem.

Bylo to tak důležité, že se rozhodli data sdílet s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů, k dokumentům tak získala přístup asi stovka novinářů, mezi které jsem patřil. Rok jsem tak měl možnost pátrat a myslím, že to bylo jedno z nejdůležitějších novinářských odhalení za několik let. Psala o tom média po celém světě a přineslo to změny v legislativě.

Znepokojivé je, že zásah přišel jen díky takovýmto odhalením a skandálu. Podvodníci navíc neustále hledají a nacházejí nové cesty k daňovým únikům a praní špinavých peněz.

Hackerská skupina Anonymous nedávno oznámila, že získala 28 gigabytů dat z ruské centrální banky. Co tomu říkáte?

V současné době se s daty pracuje čím dál více, ať už jde o data otevřená, nebo tajná. Zmínil bych také Bellingcat, jenž má také skupinu vyšetřovatelů, kteří pracují ve veřejném zájmu a zkoumají otevřené zdroje. Je to nový způsob získávání informací, který se zrodil díky internetu, sociálním sítím a digitálnímu světu. Je to věc, která opravdu mění svět.

Válka na Ukrajině neprobíhá samozřejmě jen na bojišti, ale vede se také na poli informací a dezinformací. Ty někdy využívá putinovská strana k tomu, aby lhala a šířila mylné informace.

Co se týče těch dat získaných Anonymous, myslím, že je bude potřeba sdílet, aby na nich mohlo pracovat velké množství lidí a získat z nich zajímavé informace.

Před třemi lety jste se zabýval také masným průmyslem. Co jste při tom odhalil?

Na této práci mě zaujalo, že za tím, co každý den jíme – a já jako Francouz jím moc rád, je to pro mě vášeň –, stojí velmi silná průmyslová lobby a mnoho informací zůstává občanům skryto. Snažil jsem se vypátrat, jakým způsobem je naše potrava vyráběna, zvláště jsem se zabýval průmyslovým chovem a rybolovem.

Zjistil jsem, že je jedna věc, která stojí za problémy s životním prostředím, jako je globální oteplování nebo ztráta biodiverzity – a to je způsob, jakým se stravujeme. Pokud ho nezměníme, tak ani při vzdání se fosilních paliv nedosáhneme toho, aby se teplota na Zemi nezvýšila o více než dva stupně Celsia – což je nezbytné k tomu, aby naše planeta zůstala vhodná pro život. To je obrovský úkol, který je třeba veřejnosti vysvětlit. Podobně jako korupce a daňové úniky je to jedna z největších výzev naší doby.

Zdroj