Odvolaná ombudsmanka Denisovová lhala, tvrdí šéfredaktorka Ukrajinské pravdy

5 měsíce starý 76

Redakce Ukrajinské pravdy podle šéfredaktorky Musajevovové-Borovykové zaznamenala, že si Denisovová vymýšlí ještě před ruskou invazí, když našla nesrovnalosti v případu zajatých rybářů v Azovském moři.

Zřejmě proto jí cosi nesedělo ani na příbězích o zločinech ruských vojáků.

Ty začala Denisovová šířit v dubnu poté, co svět šokovaly zprávy o masakrech civilistů v Buči, Irpini nebo Borodjance.

„Ty příběhy šokovaly, byly hojně sdílené na sociálních sítích, něco mi na nich ale nesedělo,“ vzpomíná Musajevovová-Borovyková s tím, že možná byla opatrnější kvůli zkušenosti s příběhem o zajatých rybářích.

Prokurátoři o ničem nevěděli

Redakce Ukrajinské pravdy začala tvrzení šířená tehdejší veřejnou zmocněnkyní pro lidská práva ověřovat. A zjistila, že ověřit nejdou.

O barvitě líčených – často sexuálně motivovaných – zvěrstvech na ženách a dětech nic nevěděli ani ukrajinští prokurátoři, kteří zločiny ruských novinářů vyšetřovali v terénu.

„Nevíme, odkud tyto informace pocházejí. Ptají se nás mnozí zahraniční novináři. Pátrají po faktech, ale my je nemůžeme potvrdit. Denisovová říkala, že je měla z horké linky pro oběti. Ale nedostali jsme od ní žádné písemné záznamy,“ stěžovali si prý ukrajinští žalobci.

Vedle toho se prý hromadily dotazy zahraničních novinářů, kteří se příběhy ombudsmanky marně snažili ověřit po vlastní ose. Stěžovali si i další lidé, protože některé výpovědi Denisovové pro sdělovací prostředky byly tak podrobné, že mohly pomoci identifikovat nebo dále traumatizovat i samotné oběti (pokud šlo o zločiny, které se skutečně staly  pozn. red.).

Redakce Ukrajinské pravdy se podle tvrzení její šéfredaktorky už tehdy chytala za hlavu, věc ale nezveřejnila.

Redakce na Ukrajině namísto toho napsaly Denisovové dopis, v němž po ní a jejím úřadu požadovaly, aby při líčení zvěrstev zacházela opatrněji s fakty. Ukrajinský parlament navíc Denisovou na konci května odvolal.

Oficiálně proto, že se příliš soustředila na barvité líčení sexuálních zvěrstev páchaných ruskými vojáky na Ukrajině, která ale nebyla podložená důkazy a byla navíc podávána velmi necitlivě vůči obětem.

Tím mohla kauza lživých líčení skončit, poznamenává šéfredaktorka Ukrajinské pravdy. Avšak nestalo se.

Denisovová naopak tvrdila, že se stala obětí honu na čarodějnice, chtěla se očištění svého jména domáhat u soudu. Dostalo se jí zastání u ukrajinské opozice i některých lidskoprávních organizací.

List Ukrajinska pravda proto zveřejnil sérii článků, v nichž na nepodložená tvrzení ukrajinské ombudsmanky upozornil.

O znásilnění informují i další zdroje

Denisovová západním novinářům říkala, že za první polovinu dubna obdržela okolo 400 oznámení o sexuálním násilí včetně znásilnění, kterého se na Ukrajině dopustili ruští vojáci.

V jednom z případů, o kterém informovaly i Novinky, například popisovala, jak jedenáctiletou dívku z Hostomelu vojáci znásilnili, když chtěla nasbírat květiny.

O případech znásilnění ukrajinských žen, dívek a dětí nicméně nemluvila jen ukrajinská ombudsmanka.

Západní reportéři opakovaně zprostředkovávali svědectví o brutálních sexuálních útocích přímo z míst, kde se měly stát. Mimo jiné z Buče, která se stala dějištěm masakru civilistů.

Zdroj