Online registr ruských válečných škod na Ukrajině čeká ostrý start. Tvořil ho i český diplomat

Ruský útok na Ukrajinu za sebou za dva roky nechal tisíce zničených domů, zamořenou přírodu a také nespočet traumat. Zhruba za měsíc by se měl otevřít online formulář, do kterého budou moct Ukrajinci zapsat škody, která ruská armáda způsobila. Speciální registr pod Radou Evropy vyjednával i český diplomat Petr Válek. Západní státy také diskutují, jak by za tyto škody mohlo platit Rusko. A to i díky miliardám eur ve zmrazeném majetku v EU.

Praha/Kyjev 18:20 24. února 2024

Nině z vesničky Novoselivka nedaleko Černihivu na severu Ukrajiny ruské obléhání města zničilo skoro celý dům. Na místě, kde byla kuchyň, koupelna a velký pokoj, zůstaly jen ohořelé stěny.

Ruská vojska severní část Černihivské oblasti u hranic s Běloruskem okupovala několik týdnů na začátku agrese v roce 2022. Novoselivku, která se ocitla přímo uprostřed bojové linie, ostřelování skoro celou srovnalo se zemí.

Většina lidí, kteří se po bojích do vesnice vrátili, se usadila v provizorních pokojích v kontejnerových buňkách. Včetně Niny. Zatímco mne Nina před rokem prováděla po svém zničeném domě, ve Štrasburku v budovách Rady Evropy se debatovalo o tom, jak podobné újmy odškodnit.

Organizace, která má spojovat evropské země a chránit lidská práva, v současnosti sdružuje 46 států. „Rusko bylo 25. února 2022 suspendováno ve svých právech. Měsíc poté, 16. března 2022, bylo z Rady Evropy vyloučeno,“ připomíná pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz bezprecedentní diplomatickou reakci na ruský útok na Ukrajinu Petr Válek, stálý představitel České republiky při Radě Evropy.

Na začátku loňského dubna právě on dostal za úkol dojednání návrhu na vytvoření registru škod způsobených ruskou agresí proti Ukrajině. „Vzpomněl jsem si na své diplomatické začátky. Mé první vyslání bylo do Bagdádu v roce 2004 do koaliční správy. Byl jsem součástí právního týmu, který zřizoval komisi pro odškodnění Kurdů vysídlených ze středního Iráku. To byla ale vnitrostátní komise,“ vzpomíná Válek.

„Co se týče mezinárodní, tak je tu jeden registr škod, který nefunguje. Týká se nároku Palestinců, kteří byli údajně poškozeni stavbou izraelského plotu nebo zdi,“ popisuje Válek, kde diplomati mohli brát inspiraci. Jinak před sebou měli čistý stůl a museli vymyslet, jak bude nový orgán fungovat.

Sídlo v Haagu

Od sekretariátu Rady Evropy dostali návrh textu. Pak se scházeli u kulatého sálu ve štrasburském sídle Rady a dokument zakládající registr dojednávali. Měli na to ani ne měsíc.

„Za každou vlajkou seděl zástupce státu a postupovali jsme článek po článku, ustanovení po ustanovení,“ přibližuje Válek, jak takové vyjednávání mezinárodní dohody vypadá. „Jednotlivé státy vznášely svoje návrhy. Hlavní roli hrála logicky ukrajinská delegace. A mojí rolí jako předsedy bylo formulovat text, který získá podporu všech.“

Pod dokument se nakonec v květnu 2023 v islandském Reykjavíku podepsalo přes 40 zemí. Chybělo třeba Maďarsko, které je jinak členem Rady Evropy. Připojily se naopak některé nečlenské země. Registr totiž vznikl jako tzv. rozšířená parciální dohoda.

Rozšířená proto, že se k ní můžou připojit i nečlenské země. A parciální proto, že členské země se můžou rozhodnout, že se jí účastnit nebudou. Formát, který měl zaručit, že chybějící podpora některých členů vznik registru nezablokuje. A že díky podpoře i dalších států bude registr více uznávaný.

Registr má pobočku v Kyjevě a hlavní sídlo v nizozemském Haagu. Tedy ve stejném městě jako Mezinárodní trestní soud, který loni vydal zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Mariju Lvovovou-Bělovovou.

Miliony žádostí

Ředitel registru a bývalý poradce ukrajinského prezidenta Markijan Ključkovskyj před pár dny v rozhovoru pro médium Ukrajinska pravda oznámil, že na přelomu letošního března a dubna by se měl spustit online formulář, přes který se budou škody a důkazy o nich hlásit.

„Čekáme miliony a miliony žádostí. Takže nemůžeme pracovat s papírovými dokumenty. Kdyby nám každý poslal jednu stránku textu, tak může mít i desítky milionů stran. Proto budeme pracovat digitálně,“ představoval Ključkovskyj fungování registru.

Právě programování registru byl důvod, proč Ukrajinci nemohli začít škody do registru hlásit hned od jeho vzniku. Žádosti do mezinárodního registru bude moct podat Ukrajina jako stát ale i jednotliví lidé, firmy nebo obce.

„Myslím si, že velkou část žádostí o registraci budou podávat právnické osoby. To znamená ukrajinský stát, ukrajinské obce,“ odhaduje Válek. „Velmi často těmto obcím byla zničena škola, nemocnice, státní budovy a infrastruktura, mosty, Kachovská přehrada atd.“

Ukrajina už sama několik měsíců vytváří vlastní přehled zničeného majetku. Má i svůj malý odškodňovací systém. Platí přitom, že každý člověk může dostat jen jednu kompenzaci. Otevřená je podle Válka ještě otázka nehmotných škod. Tedy toho, jestli se budou moct na registr obracet například oběti znásilnění, lidé s válečným zraněním nebo rodiny zabitých Ukrajinců.

„Stíhání zločinů proti lidskosti na Ukrajině už se zabývá Mezinárodní trestní soud. Má svůj vlastní fond pro oběti, do kterého Česká republika přispívá,“ vysvětluje Válek. „Takže je otázkou, jestli třeba oběti válečných zločinů spáchaných ruskými vojáky by neměli jít spíše cestou toho fondu pro oběti Mezinárodního trestního soudu, nežli registru škod, který by se měla koncentrovat spíše hmotné škody.“

Fáze prověřování

Jenže sesbírat žádosti a důkazy o škodách je teprve první krok. Tím dalším je jejich prověření. To by měl mít na starosti tzv. kompenzační mechanismus. „Registr má fungovat další tři roky. Pak se počítá, že buď bude jeho fungování prodlouženo, anebo se bude transformovat do podoby kompenzačního mechanismu,“ přibližuje Válek další plány.

Kompenzační mechanismus by měl prověřit, jestli to, co Ukrajina do registru vloží, bylo doopravdy způsobené ruskou agresí. Na jeho konkrétní podobě se ale ještě musí jednotlivé státy dohodnout. Zatím není ani jisté, jestli bude podobně jako registr fungovat pod Radou Evropy, nebo to bude nezávislá organizace.

„Obdobný kompenzační mechanismus fungoval například po agresi Iráku proti Kuvajtu v 90. letech minulého století,“ hledá historickou inspiraci Petr Válek.

Zvažuje se také, jakou roli bude mít Rusko. „Předpokládá se, že bude povinnou stranou. Už teď se uvažuje o tom, že se mu dá nějaký prostor pro vyjádření,“ vysvětluje Válek. „Ale myslím si, že nepanují velké iluze o tom, že se Rusko v této chvíli za této vlády se na tom nějak podílelo.“

Úkolem kompenzačního mechanismu by mohlo být i posouzení, jestli odhadovaná cena škody odpovídá realitě. Například Světová banka aktuálně odhaduje, že jen fyzické škody způsobené ruskou agresí na Ukrajině přesáhly 152 miliard dolarů, asi tři a půl bilionu korun. Výše náhrady je podle diplomata také jedna z nejistých v rovnici odškodnění. Navíc válka stále pokračuje, a škody se tak nejspíš ještě budou zvyšovat.

Nejsložitější zřejmě bude najít shodu na fondu, ze kterého by se pak uznané škody měly proplácet. Podle Válka nebude pro státy Rady Evropy politicky přijatelné, že by za újmu platily samy. „Jak jsem mohl sledovat a vystoupení státníků na loňském summitu Rady Evropy v Reykjavíku, tak většina vystupujících akcentovala odpovědnost Ruska,“ popisuje Válek.

Zabavování ruského majetku

V Evropě i ve Spojených státech došlo ke zmrazení ruského státního majetku. A ten by se mohl stát zdrojem peněz i pro kompenzační fond. Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Pavla Havlíčka mají zmrazená ruská aktiva v zemích EU a G7 hodnotu kolem 300 miliard dolarů. Využití prostředků má ale háček.

Státy jen tak podle mezinárodního práva nemůžou konfiskovat majetek jiného státu, který je používaný k plnění státních funkcí. Mezi tento majetek patří budovy zastupitelských úřadů, ale i peníze na účtech národních bank.

„Státy se obávají, že pokud by došlo ke konfiskaci ruského majetku využívaného k plnění státních funkcí tak, že velmi záhy by se i tyto státy mohly stát cílem protiopatření jiných států. A že i jejich vlastní majetek v zahraničí by mohl být konfiskován,“ vysvětluje diplomat Petr Válek.

Státy Evropské unie nicméně diskutují o tom, že by na kompenzace škod a další ukrajinské potřeby mohly být využité úroky ze zmrazeného ruského majetku. „Ta částka není malá. Dělá něco mezi 4 až 5 miliardami eur každý rok,“ říká analytik Havlíček. Peníze, které leží na účtech i v západní Evropě, totiž generují úroky. A ty jsou jakýmsi bonusem, který nenaruší původní státní majetek.

„Stále panuje princip nedotknutelnosti těchto prostředků a toho, že je Evropská unie nechce fyzicky někam přesunout a tím je Ruské federaci vzít,“ popisuje Havlíček, proč by využití jen úroků ze zmrazených ruských financí nemusel být problém. „To je cesta, která je pro Evropany reálná. Jak se stále více ukazuje, nevadí to ani členským státům a pak ani Evropské komisi.“ A postupně z této operace podle Havlíčka ztrácí obavy i Spojené státy.

I přesto, že členské státy Evropské unie by se mohly na využití některých financí dohodnout, než se k Ukrajincům nějaké peníze dostanou, může trvat i roky. Samotné fungování registru to nicméně neohrožuje. Přispívají na něj totiž jednotlivé státy, které se dohodly na jeho vzniku. Česko zatím poslalo necelých 900 tisíc korun.

Jana Karasová