Pacienty ošetřujeme u nich doma. Péči musí předepsat lékař, říká sestra

Je široký i soubor výkonů, které provádíte?
Ano. Provádíme řadu zdravotních výkonů, mimo jiné převazy ran, cévkování, ošetření stomií, aplikaci infuzní terapie nebo kontrolu medikace a děláme i odběry krve. Velkou část naší péče tvoří také ošetřovatelská rehabilitace, například po cévních mozkových příhodách, úrazech a operacích. Zkrátka vše, co indikuje lékař. K pacientovi totiž jezdíme pouze s jeho souhlasem. Lékař rozhoduje i o tom, jak často k nemocnému docházíme.

Mění se nějak spektrum výkonů?
Neřekla bych. Stále vykonáváme třeba i peritoneální dialýzu (nahrazuje funkci ledvin - pozn. red.), jezdíme za dětmi s afázií (mají potíže s porozuměním - pozn. red.) či převazujeme bércové vředy. Bohužel přibývá onkologických pacientů, o které pečujeme například po propuštění z nemocnice po operaci.

Jak se oceněná pečovatelka trmácí po samotách a stará se o lidi u nich doma

Může člověk lékaře požádat o to, aby mu domácí péči předepsal?
Určitě. Problém ale je, že někteří lidé o možnosti domácí péče nevědí. Pacient může svého lékaře třeba upozornit na to, že si sám nepřeváže nohu. V případě, že žije třeba se stomií na břiše (vývodem - pozn. red.), mu může zase říci, že si ji nezvládá sám čistit. Na praktickém lékaři pak záleží, jak to vyhodnotí a zda domácí péči indikuje. Celá řada klientů se na nás obrací při propuštění z nemocnice, péči pak předepíše dané lůžkové zařízení.

Přitom by díky ní nemuseli ležet v nemocnici či v zařízení, případně se pracně dostávat třeba na injekci nebo odběr krve…
Přesně tak. Zátěž pro člověka je už to, když potřebuje sanitku, aby ho odvezla třeba na odběr krve. Mnohdy do ní musí dostat i invalidní vozík. To všechno nahrazujeme, když za ním přijdeme domů. Pokud je to spojeno s péčí rodiny a pečovatelskou službou, je to ideál. Vždyť člověk si celý život zařizuje byt a najednou by se měl ocitnout někde, kde ho strčí do postele s nočním stolkem a v pokoji je například s paní, s níž si nesedne…

Toho se děsíme skoro všichni.
Lidé jsou rádi, že mohou být doma. S našimi sestrami se už znají, těší se na ně. Když sestra nemocnému třeba převazuje ránu, povídají si o dětech nebo vnoučatech. Vědí toho o sobě už mnoho. A když má sestřička dovolenou, stýská se jim a ptají se na ni. Když je nemocný člověk hospitalizován, jeho děti nám to hned nahlásí, aby tam sestra nejela zbytečně. Sestra se na čas stává součástí rodiny, proto musí zafungovat vzájemná chemie a především důvěra.

Mluvila jste o dětech s afázií. Za jakými dalšími dětmi docházíte?
Do rodin docházíme za postiženými dětmi se vším možným. Zdravotní pojišťovna hradí naši péči na tři hodiny denně, včetně víkendů. Rodičům, kteří se musejí o dítě starat celý den, tedy odlehčíme alespoň na hodinu dopoledne, odpoledne a večer, když přijdeme například dát dítěti výživu do pegu (sondou do žaludku - pozn. red.), přijdeme ho odsát či pečujeme o jeho chůzi. Máma si tak může aspoň na chvíli sednout, jen tak koukat, na nic nemyslet a v klidu si dát kafe. Současně v nás mají odbornou oporu, pomáháme jim získat zručnost a sebejistotu. Péče o postižené dítě je totiž extrémně náročná.

Muže mezi zdravotními sestrami láká akce, ženy péče. Všem hrozí syndrom vyhoření

Jaké úkony z těch, které vykonáváte, hradí zdravotní pojišťovny?
Provádíme výhradně zdravotnické výkony hrazené pojišťovnou. Pokud pacient potřebuje třeba pomoct s hygienou, tu vykonává pečovatelská služba. Vždy je potřeba domluvit se na tom s lékařem.

Přibývá lidí, kteří domácí péči využívají?
Přibývá lidí, kteří ji potřebují, ale bohužel ji nevyužívají, protože o ní neví. Této práci se věnuji jednadvacet let a počet nemocných bude jistě se stárnutím společnosti narůstat. My ale máme přibližně stejný počet pacientů.

A máte dostatek sester?
Sestry chybí všude. Bylo by jich zapotřebí víc, abychom uspokojili větší poptávku klientů. Domácí péči potřebuje víc lidí, než kolik je v současné době kapacit.

Zároveň musíte být vysoce kvalifikované, neboť pacienti mohou marodit doslova s čímkoli, že?
Jistě. Naše sestřičky se i celoživotně vzdělávají, mají možnost chodit na kurzy, na školení, což jim platí firma. Část sester musí být i vyškolených třeba na cévkování nebo již zmíněnou peritoneální dialýzu či umělou plicní ventilaci. Sestra domácí péče si vždycky musí umět poradit - u pacienta je sama a je v podstatě na návštěvě. Má s sebou sice moderní, ale omezené množství vybavení a materiálu oproti tomu v nemocnici.

Co na své práci milujete?
Kombinaci všeho. Je tu pohoda i stres, kamarádství i kolegialita. A rozhodně tu není nuda.

V čem vidíte kvalitu péče?
Je to balíček. Odbornost, lidskost, spolehlivost a zodpovědnost. Pacient není jen číslo, ale člověk.