5 měsíce starý
30
Někteří herci oslní výčtem filmových rolí, jiní zazáří v jediném filmu s takovou silou, že to světlo jim pak svítí na cestu po celý život. Přesně to je případ Josefa Sommera a jeho angažmá v oscarovém filmu Jiřího Menzela Ostře sledovaného vlaky z roku 1966. Nikdy nezapomenu na jeho výpravčího Hubičku, kterak se znuděně protahuje na peroně svého nádraží uprostřed lesů. Všude kolem je ticho, klid, nikde ani živáčka, dokonalá romance. Jenomže ten úkol, který slíbil splnit, je smrtelně nebezpečný. V tom obraze jsem vždycky viděl geniální ambivalenci, uličnictví na pozadí blížící se, neodvratné katastrofy.
Povedený casting tehdy sedmadvacetiletého režiséra proměnil v divácký zážitek i menší či vysloveně epizodní role, které zcela promyšleně kolorovaly dramatický příběh na filmovém plátně. Pro roli výpravčího Hubičky si zprvu přál Rudolfa Hrušínského, k jeho smůle si v době, kdy Menzel svůj film natáčel, herce zablokoval režisér Jiří Weiss. A tak ho napadlo nahradit jej svým tehdejším kolegou z Činoherního klubu Josefem Somrem. Byla do trefa vskutku do černého.
Dále čtěte
Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější
číst článek »
V knize vzpomínek Rozmarná léta Menzel vzpomínal, že herec „výpravčího Hubičku vykreslil tak, že si i jeho okolí začalo myslet, že Somr, věřící katolík, je skutečně sukničkář“. Věhlas, kterou mu poskytla atraktivní role, byla zdaněna rozladěním Somrova otce, jenž synovi vynadal za choulostivou scénu, při níž coby Hubička razítkuje zadeček Zdeničce Svaté, kterou ztělesnila půvabná Jitka Zelenohorská. Nic mu nepomohlo synovo ujištění, že ruka, která Zdeničku na pozadí orazítkovala nebyla jeho, ale Menzelova. Snad mu to režisér někdy později dosvědčil.
Josef Somr odešel v neděli ve svých osmaosmdesáti letech do hereckého nebe. Neobvyklým kulturním tipem mu složil poklonu Menzelův mladší kolega Jan Hřebejk, když zareagoval následujícím postem:“ U mě špatný… Poslední zásadní roli měl v nedoceněném filmu O rodičích a dětech Vladimíra Michálka podle knihy Emila Hakla. Jestli jste neviděli a máte rádi Somrovo herectví, dejte si to! Sbohem, pane Somr.
Ano, jak kdysi zpíval Jiří Suchý: „Pane Somr, adieu“.
