před 1 týden
43
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- jak vzniká rakovina, na co máme vliv a za co opravdu nemůžeme,
- na co si dát především pozor,
-
kdo je spolupachatelem rakoviny kůže vedle slunce,
-
co se ví a neví o alkoholu jako spoluviníkovi,
-
na co si dát pozor v čínské medicíně,
-
v čem mohou mít „ezo“ řeči o rakovině devastující vliv.
Váš projev při přebírání ceny Czexpats in Science mě dojal, zejména v místech, kde jste mluvila o své mamince. Říkala jste, že jste živoucí důkaz dítěte, které vychovala žena, která se naplno věnovala své kariéře, ale zároveň byla milující a pečující maminkou. A že z vás navzdory obavám části společnosti vyrostla žena, která je úspěšnou vědkyní a zároveň také maminkou.
Chtěla jsem poděkovat, ale zároveň mi přijde dobré takové věci říkat nahlas. Připadá mi, že v českém prostředí tento pohled pořád chybí, naopak se příliš akcentuje, jak špatné je pro dítě, když s ním není máma 24/7 aspoň tři roky v kuse.
Málo se mluví o pozitivech, která přináší i jiné přístupy. Samozřejmě že je to komplexní problém a skloubení profese a rodičovství je náročné pro všechny strany, ale chtěla jsem sdílet svoji pozitivní zkušenost.
Vaše maminka je kardioložka a náš rozhovor děláme shodou okolností v jejím lékařském pokoji, který nám na dvě hodinky propůjčila. Jaké okamžiky z dětství se vám vybaví?
Zrovna před chvílí jsem vzpomínala, že jsem v nemocnici s maminkou trávila i silvestra. Mamka měla službu a mně bylo líto, že by tam měla být sama. Bála jsem se, že jí bude smutno, tak jsem trvala na tom, že pojedu na službu s ní. Ona měla jeden případ za druhým a těžce nesla, že se mi nemůže věnovat. Ale já jsem ji obdivovala, pro mě to byl krásný zážitek vidět, jak moje maminka pomáhá lidem. Byla a je skvělá.
Ale moje mamka se mnou byla doma skoro tři roky na mateřské. Se starším bráchou nemohla, řekli jí, že se musí vrátit do práce, pokud chce v kardiologii zůstat. Těžce nesla, že to tehdy nešlo nějak kombinovat. Buď jedno, nebo druhé.
Je skvělé, že dnes už mladé lékařky – i když je to hodně těžké – mohou většinou chodit do práce alespoň na částečný úvazek, kontakt s oborem si udržovat.
Bez toho v medicíně a ve vědě zvlášť může také nenávratně ujet vlak…
Ve vědě je absolutně nepředstavitelné být tři roky mimo.
Máte pětiletého synka…
A čekáme druhé dítě.
Váš muž je vědec, pracuje v příbuzném oboru, v Oxfordu máte oba pracovní pozice. Také jste mu v projevu děkovala.
Protože jsem vděčná a vůbec neberu jako samozřejmost, jak přirozeně Jakub převzal polovinu péče o našeho syna. A nejde mu jen o to, abychom mohli na stejné úrovni pokračovat ve vědě, ale abychom si oba taky pořádně užili naše dítě, v budoucnu děti. Abychom byli vědci i rodiče.
Přijde mi důležité mluvit o všech těch skvělých mužích, kteří chtějí být fér ke svým ženám a jejich pracovním ambicím, ale hlavně být správní tátové.
I když se to pomalu mění, představa mužů v rovné míře zapojených do péče o děti je pořád pro mnoho lidí v Česku nedůstojná, směšná nebo jinak negativně vnímaná. Severské země, ale i Anglie jsou v tomto směru rozhodně dál než Česko.
Otázka života a smrti
Chvíli jsem si s vaší maminkou povídala, říkala, že už jste byla přijatá na medicínu, ale rozhodla jste se pro matfyz, stejně jako váš bratr. Ale vy jste vlastně udělala velmi zajímavý oblouk, že jste se k medicíně, i když z jiné strany, vrátila. A tím už se dostáváme k tomu, čemu se vědecky věnujete. Výzkumu rakoviny, zejména jejímu genetickému a epigenetickému pozadí. Zkoumáte mutace, které jsou za vznik rakoviny zodpovědné. To by mě zajímalo, jestli byste mi nejdřív dokázala z vašich a dalších poznatků říct, co určitě dělat mám a co nemám, abych riziko rakoviny snížila.
Na základě epidemiologických dat a dlouholetého celosvětového výzkumu dobře známe klasické faktory, které nejvíc zvyšují riziko rakoviny. Neřeknu asi nic nového, nejvýznamnější příčiny, kterým lze předejít, je kouření, obezita a alkohol.
Ale dalšími jsou například
