Pavel Blažek "baví" sněm ODS aneb " Cesta dlouhým dnem do noci…"

5 měsíce starý 34

9. 4. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 4 minuty

Mary: Jak bys mi mohl věřit - když nemůžu věřit ani sama sobě? Je ze mě strašná lhářka. Kdysi jsem nelhala vůbec. Teď musím lhát pořád, hlavně sama sobě. Jednoho dne kdysi dávno jsem přišla na to, že už to nejsem já. Ztratila jsem duši."

Eugene O' Neill, Cesta dlouhým dnem do noci, překlad: Zdeněk Urbánek

Tolik smíchu a uvolněného veselí nám v pátek 8. 4. 2022 konečně dopřála naše stará, známá ODS…..Dokonce i obyčejný plebs si mohl dopřávat takové malé nahlédnutí do kuchyně této "vymazlené party" Péťů, Pavlů, Zbyňků, Janiček, Sašů a Sašenek…, když se vypnou kamery, zapnou se rušičky a žertuje se mezi svými…

Způsob humoru je jednak velmi vypovídající o žertujícím jednotlivci a dále o smějící se skupině a jejím vkusu. A cože nám reakce partajní ODS na tento způsob humoru svého "amatérského divadelníka" Pavla Blažka se stále lehkou opičkou za krkem (tzv. hladinkou) řekla o sobě?

No, nic moc veselého ani pro starého "cynika Velemana". Humor to byl obhroublý, samolibý, nevkusný,  velmi předvádivý, mocenský a hlavně neschopný opravdové ironie a sebereflexe  své osobní historii a celkové ODS…

Je zvláštní, kolik takových místních  postaviček dokáže česká politika vyprodukovat. Nejdříve ve stínu a zákrytu dělají své "kšefty", ovládnou prostor místního polosvěta byznysu a politiky, vytvoří letité, pevné vazby, každý to o nich ví, nikdo se s nimi nechce příliš veřejně stýkat, dělat koalice…V tomto případě Brno.

Jenže, pakliže jsou tito pánové tak "chytří" jako pan Blažek nebo třeba pan Kalousek a nic špatného se jim nikdy neprokáže, časem se začnou stylizovat do role jakéhosi baviče partaje, dobrosrdečného strýce a lidé přece tak rychle a rádi zapomínají. Vždyť oni vlastně nic špatného neudělali, protože jsou chytří a aspoň mají vtip a je s nimi sranda…

Pavel Blažek a jeho životní, politická cesta je přímo vzorová ukázka nikdy nepotrestaných politiků mé generace - tzv. studentských vůdců 1989, kdy jejich politická cesta a diskurs dnes naráží na hranu "nesnesitelné těžkosti žití" pro velkou část obyvatel této země, která se propadá do dnešní chudoby. A těžko obstojí účelové pohádky politiků o covidu a Putinovi, který prý umožnil faktický rozklad našeho státu. Ne, tyto obrovské společenské, politické a lidské tragédie v posledních dvou letech "jen" odkryly tolik skrývanou pravdu.

Pavel Blažek patřil k tehdy mladým "nohsledům" neoliberálně/normalizační doktríny veksláckého, mafiánského kapitalismu svých "mistrů", o generaci starší, které prezentují dnes zejména dva poslední prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.

Jejich dnes takový lehce přiopilý "šaškovský oblek dobráka budí spíše kladné emoce a kdoví jak to tehdy bylo, že? Nenechme se mýlit žoviálností Pavla Blažka. On je dnes nejspíše nejvlivnějším mužem české zákulisní politiky, který pomáhá udržet všechny vazby minulosti a propojovat je s novými a všehoschopnými sekáči budoucnosti. Jeho místo ministra spravedlnosti v současné pětikoalici je největší ostudou této vlády. Zároveň je potvrzením faktu, že ODS není nikdy schopna opravdové změny chování.

Divadelní hra amerického dramatika Eugena O' Neilla "Cesta dlouhým dnem do noci", je považována jako za jedno z nejpravdivějších a nejbolestivějších dramat, které kdy byly napsány.

Tato hra, která, jak řekl její autor, byla napsána slzami a krví, se vyrovnává s minulostí autora a jeho rodiny vak otevřeně, že již navždy nastavil absolutní míru pravdy ohledně minulosti, která je snad vykoupena odpuštěním a metafyzickou krásou autentičnosti, které dokáže v lidech probudit snad jen umění. Pochopitelně jsou tyto události absolutně odlišné a nesouměřitelné, avšak právě ty naprosto rozdílné světy mne vždy přitahují ke srovnávání, neboť ukazují velikost lidského myšlení, citu a na druhé straně prázdnotu vypočítavosti.

Kdyby Pavel Blažek a jeho "nová ODS" dokázali třeba jen v setině procenta (například jedné pravdivé větě, v jedném opravdu úlevném, sebekritickém vtipu) se O‘Neillově sebereflexi přiblížit, přineslo by to mnohem více pro "uzdravení společnosti", než dva dny "nesnesitelné lehkosti" tisíců zbytečných slov a sebe sama oslavujících frází…

114

Zdroj