Peníze, nebo životní prostředí. Grónsko kazí Číně plány

1 měsíc starý 18

Začátkem letošního roku položil grónskou vládu na lopatky návrh poskytnout čínské těžební společnosti práva na rozvoj jednoho z největších světových dolů pro těžbu uranu a vzácných hornin. Příznivci projektu, včetně vládní koalice, si představovali příliv tolik potřebných financí a pracovních míst. Opozice však viděla budoucnost zastíněnou uranovým prachem a znečištěním dopadajícím na nedotčenou grónskou krajinu.

Následovaly protesty a výjimečné nebyly ani výhrůžky smrtí jednotlivým členům kabinetu. Zhroucení koaliční vlády vedlo k novým volbám, ve kterých odpůrci dolu, levicová strana pro nezávislost Inuit Ataqatigiit (IA) zaměřující se na životní prostředí, ve středu získala nejvíce křesel. Sesadila tak vládnoucí sociálnědemokratickou stranu Siumut.

Vítězstvím Inuti Atagatigiit dostal na frak čínský plán na využití jedné z největších světových zásobáren vzácných hornin – strana se zavázala výstavbu dolu Kvanefjeld v jižním Grónsku stopnout. Oproti tomu Siumut projekt podporoval a nápady IA na drobnější řemeslné využití vzácných materiálů považuje za prázdná slova.

Aki-Matilda Høegh-Dam, poslankyně strany Siumut, která popisuje IA jako „téměř komunistické“ hnutí, pro The Telegraph řekla: „Říká se, že chtějí průzkum minerálů, ale nezdá se, že by byli otevření jakémukoli druhu projektu. Šperky jsou pěkný nápad, ale jaký výnos z toho reálně bude?“

Čína v současnosti dominuje na trhu s minerály a vzácnými horninami. Zhruba 50 procent všech globálních dodávek se těží v Číně a čínské firmy pokrývají 98 procent potřeb Evropské unie a 80 procent Spojených států. Zájmy Číny na grónském projektu tak k jednodenním parlamentním volbám přitáhly pozornost i západních zemí.

Australská firma Greenland Minerals, která měla mít stavbu dolu na starosti, je částečně vlastněna čínskou firmou Shenghe Holdings, která má úzké vazby na pekingskou vládu. Do projektu ještě před volbami investovala více než 100 milionů dolarů. John Mair, generální ředitel Greenland Minerals, uvedl, že veřejná slyšení v Grónsku, na kterých se o dole debatovalo, kvůli „předčasným volbám neprobíhala zcela řádně“. „Tím se bohužel vytvořilo místo pro vlny dezinformací,“ dodal. Odmítl komentovat výsledek voleb, dokud nedojde k sestavení nové vlády.

Místní se pak vedle negativních vlivů na životní prostředí obávají i sociálního dopadu – spolu s těžbou se očekává příliv migrujících pracovníků, který by pro místní komunitu představoval nové výzvy.

Pozadí příběhu

Grónsko víc než o cokoli jiného usiluje o větší nezávislost. Již více než 40 let se těší autonomii od svých bývalých koloniálních pánů, ostrov je však stále součástí Dánského království. Na nezávislost by tak jednoho dne ráda dosáhla většina grónských obyvatel, včetně samotné strany Inuit Ataqatigiit. K tomu však potřebují soběstačnou ekonomiku. Aktuálně je téměř polovina grónského rozpočtu závislá na toku financí z Dánska. Zbytek pokrývá převážně rybolov.

Jako obrovská příležitost se tak jeví právě těžba. Grónsko je jedním z největších světových zásobišť vzácných minerálů a kovů, jejichž supermagnetické a supravodivé vlastnosti se využívají všude, od iPhonů a solárních panelů až po hybridní automobily a stíhačky.

Vzhledem k celosvětovému závodu o tyto zdroje a rostoucímu soupeření mezi Spojenými státy a Čínou by rozvoj ostrova a prodej surovin na globálním trhu mohl znamenat jistotu ekonomického boomu. Stačí se podívat do nedalekého Norska, kde nález ropy koncem šedesátých let pomohl zpětinásobit HDP na obyvatele za pouhých deset let.

Další možnosti přináší změna klimatu. Globální oteplování podpořilo tradiční způsoby rybolovu a učinilo ostrov zelenějším. Rostoucí teploty a roztávání kdysi zamrzlých oblastí usnadňují těžbu a budování infrastruktury. To však na druhou stranu nutí místní k Sofiině volbě – jsou ochotní nezávislosti obětovat životní prostředí?

Jakkoli groteskně mohla v roce 2019 působit nabídka bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa na koupi ostrova, byl to jasný signál globálního boje o vliv, který Grónskem cloumá. Částečně jde o získání preferenčního přístupu k nerostným surovinám, je to ale také o boji o kontrolu nad lukrativními novými obchodními cestami, které se rozšiřují s ubývajícím sněhem. Arktická cesta z Asie do Evropy by zkrátila vývozní časy na polovinu a rychle by se stala jednou z nejdůležitějších obchodních tepen.

Vláda Spojených států, která má v Grónsku leteckou základnu, ale nikoli zastupitelský úřad, s nelibostí sleduje zvýšenou přítomnost a aktivity Číny na ostrově. Podle analytiků tak hrozí, že prohlubující se rivalita mezi mocnostmi by mohla prohloubit i problémy v Grónsku.

Zdroj