Tento příběh není jen o zvířatech, ale také o neúnavné vášni, odhodlání a o hledání způsobu, jak zlepšit svět pro ty, kteří sami nemají hlas. Rok 2015 byl pro Simonu Štěpánkovou zásadní. Po cestě na Moravu, kam vezla jídlo a léky pro přemnoženou smečku psů, se vracela domů s prvním štěnětem.
Tento krok ji zavedl na dráhu, ve které dnes neúnavně pokračuje. Krátce poté, co převzala týraného pejska, který potřeboval akutní veterinární péči, rozhodla se formalizovat své úsilí a založila spolek „Pes nejvěrnější přítel z.s.“.

Překvapivě nikdy předtím neměla ambice pracovat v této oblasti. Neměla ani dokončenou základní školu, protože strávila pět let v Německu a po návratu čelila jazykové bariéře. Dokončila školu jen s velkým úsilím. Ale její neformální vzdělání a nadšení pro pomoc zvířatům jí dalo sílu překonat všechny překážky.
Místo peněz přicházejí dary
Vedení neziskového spolku se velmi podobá vedení malé firmy – kromě toho, že zde není žádný zisk. „Namísto finančních výnosů se hromadí dary a cílem je zachránit co nejvíce psů. Vedení spolku je nesmírně náročné, a to nejen z časového hlediska, ale také psychicky. Zvláště složité jsou momenty, kdy zachrání týraného psa, ale pomoc přijde příliš pozdě, nebo když úřady nařídí vrácení zvířete zpět jeho tyranovi,“ říká Simona Štěpánková.
close
info
Zdroj: se svolením Simony Štěpánkové
zoom_in
Vedení spolku je nesmírně náročné, a to nejen z časového hlediska, ale i psychicky.
K úspěšnému provozu spolku je klíčová spolupráce s veterináři po celé republice, s ostatními spolky a útulky. Lidé se na spolek obracejí s různými žádostmi. „Často jde o majitele, kteří se už nemohou o svého pejska starat, ale také o úřady, které potřebují umístit psa z nevhodných podmínek do bezpečí. Díky sítím dobrovolníků, tak zvaným „dočaskářů“, kteří poskytují psům dočasný domov, zdravotní péči a socializaci, mohou být pejsci připraveni na nový, lepší život,“ vysvětluje Štěpánková.
Adopci předchází kontrola prostředí
Najít vhodné adoptivní rodiny není vždy snadné. I když se o pejska uchází mnoho zájemců, někteří z nich nesplňují podmínky adopce, a proto se spolek nebojí psa zájemci odmítnout. „Každá adopce je doprovázena předadopční kontrolou, aby bylo zajištěno, že pes se dostane do správného prostředí,“ říká.

Jednou z největších výzev v této práci je logistika. Spolek přijímá psy z celého Česka, někdy i desítky najednou, což může být velmi náročné na organizaci. Aby se zjednodušil proces a zajistilo se bezpečné místo pro větší množství zachráněných psů, pracuje na výstavbě azylu, který by poskytl přechodný domov desítkám psů.
Cílem je dostavění azylu
Její cíle jsou jasné – dostavět azyl a pokračovat v ochraně těch, kteří nemohou mluvit za sebe. Navzdory tomu, že zákony na ochranu zvířat jsou v Česku dobré, problém vidí v jejich nedostatečné aplikaci a v chybějící spolupráci mezi různými orgány, jako jsou veterinární správa, odbory životního prostředí a policie.
Kromě svého úsilí v oblasti záchrany psů má od roku 2000 firmu zaměřenou na mezinárodní dopravu. Její pracovní doba se zdá nekonečná – pomoc zvířatům je závazek na tři sta pětašedesát dní v roce. Když se Simony Štěpánkové někdo zeptá, jak odpočívá, odpovídá mu s úsměvem: „Co to je odpočinek?“