před 1 měsíc
35
Corneliussen o sobě rád říká, že je nočním i ranním člověkem. Znepokojuje ho, když vše večer utichne. „Mnohem raději jsem v dynamickém městě, které nikdy nespí, a to mi Bangkok poskytuje,“ svěřil se v rozhovoru pro CNN Travel dnes 32letý šéfkuchař, který „čaruje“ u plotny jedné ze dvou seversko-asijských restaurací v metropoli Thajska.
ČTĚTE TAKÉ: Zemřel vousatý šéfkuchař Myers. Baviče na pekelném stroji ničila zákeřná nemoc
Asijská země ho lákala dlouho, už v mládí do Thajska cestoval, jak ale přiznal, nikdy si nepředstavoval, že by si vybudoval kariéru jako šéfkuchař. Přitahoval ho Muay Thai – thajský box.
O prázdninách „utíkal“ do tréninkových kempů
Jakmile ve škole zvonění ohlásilo příchod prázdnin, nasedl Corneliussen na letadlo a sám zamířil do Thajska, kde se připojil ke skupině stejných nadšenců v tréninkových kempech Muay Thai. „Během cest jsem si tuhle zemi zamiloval,“ pokračoval. Osud měl však s jeho sportovní kariérou jiné plány. Mladý Švéd si při boxu poranil ruku, což mu zavřelo dveře ke kariéře v bojových sportech. Na Thajsko však myslet nepřestal.
Dva dny po získání maturity ve Švédsku si Corneliussen zarezervoval jednosměrnou letenku do Bangkoku a požádal o studijní vízum. „A tak jsem se dostal ke studiu ekonomiky. Potřeboval jsem nějak získat vízum, abych v Thajsku mohl zůstat,“ vysvětlil své „postranní úmysly“. Až v polovině svých studií mezi lety 2010 až 2014 ho jeho kamarád-spolužák přivedl k asijské kuchyni.
Jeho přítel provozoval místní thajskou restauraci. „Nic nóbl,“ podotkl Corneliussen. Přesto ho něco k této – dnes již osudové zkušenosti – táhlo.
„Fascinovala mě atmosféra uvnitř kuchyně. Všichni se museli zapojit, aby se vše povedlo,“ vzpomínal mladý Švéd. Myšlenky na kariéru u plotny ho začaly provázet stále častěji, domníval se však, že nemůže svou novou vášeň pro vaření realizovat v Thajsku. Místo toho se po konci studií rozhodl vrátit „ke kořenům“ – do rodné vlasti – aby pochopil chutě, s nimiž vyrostl, než začne vařit něco jiného.
Získal stříbro v nejprestižnější soutěži
Dnes se domnívá, že udělal chybu. „Žádný styl vaření není důležitější než jiný,“ zdůraznil. Začínal ve stockholmské trattorii (stravovací zařízení v italském stylu, pozn. red.), zdokonalil své dovednosti a získal místo v kodaňské restauraci Noma: oceněné michelinskou hvězdou a několik let vyhlašované nejlepší restauraci světa. V roce 2019 pak jako člen švédského týmu získal stříbro v nejprestižnější mezinárodní kuchařské soutěži Bocuse d'Or.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Čekají české zemědělce krušné časy? Do Evropy by se mohlo dovážet mléko z Indie
I přes tyto úspěchy Corneliussen věděl, že se chce vrátit do Asie. V roce 2022 se proto rozhodl vzít místo v restauraci Villa Frantzen, která byla v Bangkoku otevřena téhož roku – a kde v řadě setových menu „představuje neformální severskou kuchyni s asijskými vlivy“.
„V Thajsku jsem získal pocit sounáležitosti a propojení s lidmi, jídlem a kulturou,“ uvedl a vzpomínal na své první dny v thajském království. „Bylo to prostě úžasné. Jako žít každý den v ráji. Nesnáším chladné počasí,“ zdůraznil muž, který podstatnou část svého života strávil ve Švédsku.
Villa Frantzen, součást Frantzen Group – restauračního impéria známého šéfkuchaře a bývalého fotbalisty Björna Frantzena –, se nachází v bangkocké čtvrti Sathorn Road. Vila v severském stylu s otevřenou kuchyní je obklopena bublajícími mini vodopády v zahradě.
V kuchyni musí být panovačný
„Když najdu něco, co mi chutná, můžu nad tím strávit celé dny,“ přiznal Corneliussen, jak moc se dokáže ponořit do svého tvůrčího procesu. „Dokážu pracovat dlouho, s několika hodinami spánku za noc. Nevím, čím to je. Chodím spát pozdě, probudím se brzy a cítím se svěží,“ doplnil.
I když má volno, netráví čas v posteli, ale vyráží na průzkum Bangkoku. „Jsem introvertní extrovert; velmi společenský s lidmi, které znám a mám rád,“ sdělil šéfkuchař. „Ve větších skupinách se zdržuji toho, abych na sebe strhával pozornost. Ale v kuchyni? Tam musím být více panovačný,“ pokračoval.
Je to už více než deset let, co Corneliussen zamířil do Bangkoku, a přiznává, že jeho kariérní cesta byla neobvyklá – a všechno, jen ne snadná.
ČTĚTE TAKÉ: Legendy českých hřbitovů: Slavní nebožtíci, tajné chodby, mumie a místo, kde se bojí i umrlec
„Přeskočit ze studia ekonomie do kuchyně bylo riskantní a náročné. Místo radostného mládí bylo posledních deset let naplněno tvrdou prací a odhodláním zdokonalit své kulinářské dovednosti,“ přiznal s tím, že by ale neměnil. Zejména co se počasí týče: „Je požehnáním mít každý den léto.“
