Petr Hladík: Česká zahraniční politika není ani proizraelská, ani propalestinská. Je pročeská

před 2 měsíce 59

ROZHOVOR / „Když se česká vláda po útocích vyjádřila, že stojíme za Izraelem, protože je naším strategickým spojencem, a že mu přiznáváme právo na sebeobranu, neříká tím, že ji přiznáváme jen premiérovi, ale Státu Izrael jako takovému bez ohledu na to, jestli tam sedí Benjamin Netanjahu, nebo válečný kabinet. Not our business,“ říká Petr Hladík, ředitel odboru Blízkého východu a severní Afriky ministerstva zahraničí. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popsal postoj České republiky, respektive české vlády, k Izraeli a Palestincům, hovořil o tom, jakými způsoby Česká republika podporuje Palestince, z jakého důvodu je od roku 2020 nepodporuje prostřednictvím úřadu OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) a proč mu přijde infiltrace teroristického hnutí Hamás do této agentury v Pásmu Gazy logická.

Jak vnímáte katastrofální humanitární situaci v Pásmu Gazy?

Na tom, že je humanitární situace v Gaze kritická, se shodují všichni včetně české vlády. Konkrétním výrazem tohoto porozumění je oznámení, že prostřednictvím World food program (WFP), světového potravinového programu, i Česká republika přispěje částkou 5 milionů korun právě na potravinovou pomoc do Pásma Gazy.

To ale nemění nic na tom, že platí, co jsme říkali od samotného začátku. Ten, kdo konflikt nepředstavitelným útokem na Izraelce, kdy bylo zhruba 1200 lidí povražděno a 250 uneseno, zahájil, je teroristické hnutí Hamás a ti lidé dopředu věděli, jaká bude reakce Izraele.

Podle našeho názoru je tedy tím, kdo nese primární odpovědnost za utrpení civilistů v Gaze, právě Hamás, protože využívá civilisty jako lidské štíty a držením rukojmí porušuje mezinárodní humanitární právo. To je obecně problémem nestátních aktérů, že když voláme po dodržení, lidověji řečeno, válečného práva, jehož normy se konstituovaly koncem 19. a začátkem 20. století, kdy proti sobě stály armády států, takže bylo jasně definováno, jak se státy mají chovat. Izrael ale nyní čelí útoku nestátního aktéra, který žádné z těchto pravidel nedodržuje a zneužívá civilní objekty pro vojenské účely, a přesto se od něj oprávněně očekává, že Izrael bude válečné právo dodržovat.

Jak si to lze představit v realitě?

Bojovník Hamásu nemusí mít uniformu, ze které bude jasně poznat, jakou má hodnost a kde je zařazen. Může to být člověk, který si přes rameno naloží trubku, něco odpálí, zahodí ji, sedne na kolo a je z něj civilista. A proto je tak obtížné zaujímat nějaká hodnoticí stanoviska. Nebo když například gazánské úřady uvádějí počty mrtvých, je potřeba si uvědomit, že jsou plně kontrolovány teroristy z Hamásu, což je designovaná teroristická organizace, designovaná EU a ta má na to zcela specifická kritéria. A nemůžeme si být tedy jistí ani těmi počty, ale ani zejména tím, zda rozlišují mezi combatanty, aktivními příslušníky Hamásu a jeho podporovateli, a civilisty.

Když poskytujete pomoc, chcete, aby šla takzvaně pod vaší vlajkou.

Jak lze tedy Palestince, a ne Hamás, ale opravdové civilisty podpořit? Hovořil jste o WFP… Je těžké je rozlišit, je to vůbec možné?

To vůbec není těžké. Od počátku konfliktu říkáme jednoznačně, že Hamás nereprezentuje Palestince. Ten, kdo je reprezentuje, je Palestinská národní správá. To je pro nás partner a s těmi jsme nikdy nepřerušili kontakt. Apelujeme na ně, aby v rámci konfliktu zaujmuli nějaká jednoznačná stanoviska… Řekněme, že debata není úplně jednoduchá, ale neznamená to, že by se Česká republika dialogu s legitimními zástupci Palestinců zřekla.

Koneckonců dokladem toho je oběd našeho pana ministra se skupinou arabských velvyslanců v Praze, jejímž členem je i palestinský velvyslanec, který je tu již sedm let. A tuším, že osm států EU to má stejně jako my, tedy mají přímo palestinské velvyslanectví ve své zemi.

Na palestinská území také dále poskytujeme humanitární a rozvojovou pomoc. Nikdy jsme s tím nepřestali. Je pro nás ale naprosto podstatné a zásadní, abychom vždy znali konkrétního příjemce a co se s penězi nebo pomocí děje.

Daří se to v momentální situaci?

Dlouhodobě jsme hledali alternativy. Dát peníze mezinárodní organizaci má smysl při náhlé humanitární katastrofě nebo když nemáte konkrétního příjemce. Když ale máte cílenou pomoc, o kterou se snažíme na palestinských územích, je to složitější, ale jde to.

Byl jsem například na monitoringu v Holly Family Hospital, v nemocnici v Betlémě na palestinském území, kterou spravuje maltézský řád a která poskytuje pomoc ženám v tíživých situacích, a nemají prostředky na kvalitní lékařskou péči.

Nebavíme se o desítkách milionů, ale o jednotkách milionů korun. Jsme ale schopni dotrasovat v uvozovkách každou korunu, kterou tam dáme. Víme, na co je použitá a že je použitá efektivně.

Každopádně jak to trasujete teď, když tam panuje absolutní chaos?

Nyní jsme v situaci ozbrojeného konfliktu, a pokud chceme civilnímu obyvatelstvu v Pásmu Gazy pomoci, protože většina populace je tam ohrožena nedostatkem potravin, musíme jít cestou spolupráce s mezinárodní organizací, tedy WFP. Charakter pomoci totiž musí být nezneužitelný a WFP je spolehlivá organizace, která je schopná nám doložit, na co bude pomoc přesně použita. A doufáme, že bude použita především na pomoc nejzranitelnějším skupinám obyvatel, tedy dětem a ženám.

UNRWA má prostředky na základní provoz cirka do konce února.

Proč Česká republika roku 2020 přerušila spolupráci s úřadem pro palestinské uprchlíky OSN (UNRWA)?

Bude to znít možná příliš pragmaticky, ale když poskytujete pomoc, chcete, aby šla takzvaně pod vaší vlajkou. Když tedy poskytnete peníze velké všeobjímající organizaci jako UNRWA, jsou kapkou v moři, a u menších organizací jsme měli jistotu, že pomoc bude s Českou republikou asociována.

Nezapomeňme, že EU a její členské státy byly největšími přispěvateli UNRWA. Poskytovaly jí přes polovinu nákladů ve výšce půl miliardy dolarů. V případě Spojených států amerických je to trošku jinak, protože administrativa Donalda Trumpa pomoc pozastavila a administrativa prezidenta Bidena ji pak obnovila a v té chvíli byly USA největší donorem.

Jde o to, že na některých místech nemáte nikoho jiného, kdo by pomoc distribuoval. UNRWA je organizace primárně zaměřená na palestinské uprchlíky, a to nejen na palestinských územích, a má monopol na poskytování téhle pomoci, a proto státy EU nebo USA směřovaly pomoc jejím prostřednictvím.

UNRWA a OSN jako taková mají na svém kontě už řadu skandálů, které se týkaly většinou násilností v afrických zemích. Proč právě tato kauza napojení na Hamás přiměla západní země stáhnout svou podporu?

Vždy, ať už je to ve státní sféře nebo v nevládních organizacích, zaměstnáváte konkrétní lidi. Když zaměstnáváte Palestince v Pásmu Gazy, jako UNRWA asi 12 000 lidí, nemůžete vyloučit, když je tam dominantní hnutí teroristů, že se mu nepodaří infiltrovat. Tomu, že se někteří zaměstnanci UNRWA přímo podíleli na útocích ze 7. října, se nedivím, není to pro mě ani tak překvapivé jako spíš logické. Ta organizace působí na území, které je tím teroristickým hnutím ovládáno, a protože má na starosti distribuci nějaké pomoci a přístup k prostředkům, je pro mě spíš logické, že se pokusila úspěšně infiltrovat i do této organizace.

Co pozastavení pomoci ze strany USA, států EU nebo např. Japonska znamená pro samotnou agenturu UNRWA? Jak moc ji to zasáhne a jak dlouho ještě bude moci podle vás fungovat?

To je jednoduché. Prostředky na základní provoz má cirka do konce února.

My, Česká republika, jelikož jsme nikdy nebyli hlavním donorem, tak i v rámci EU apelujeme na hledání alternativ a sami v tomto směru jdeme spoluprací s WFP příkladem. Není to jednoduché, to nezastírám, ale musíme se snažit. To znamená hledat další organizace, které jsou schopny pomoc do Gazy distribuovat, přičemž tlačíme zejména na transparentnost, a to i v rámci EU, kde jsou prostředky násobně větší a postup je daleko složitější. Musíme vědět, kam peníze jdou a kdo za ně co má. V situaci ozbrojeného konfliktu se tyhle věci dělají strašně těžko.

Myslíte si, že se taková alternativní řešení najdou do února?

To je dobrá otázka. Myslím, že ne. Je to obrovská výzva, a proto kromě interního vyšetřovacího mechanismu OSN generální tajemník jmenoval bývalou francouzskou ministryni zahraničí vedením zvláštního vyšetřovacího orgánu, který bude poslán na místo, aby se pokusil vysledovat ty mechanismy.

Ale koneckonců toto „cvičení“ provedla i EU. Po zahájení konfliktu 7. října 2023 udělala Evropská komise evaluaci námi vynakládaných prostředků, aby byla schopna členským státům, které jsou stricto factu ze svých rozpočtů poskytovateli pomoci, schopna doložit, že peníze nebyly zneužity.

Hamás nereprezentuje Palestince. Ten, kdo je reprezentuje, je Palestinská národní správa.

Jaký byl vlastně dosavadní přístup k podpoře Palestinců vzhledem k již dlouhodobé vládě Hamásu?

Tohle není nový problém. Když v roce 2006 zvítězil Hamás na palestinských územích ve volbách, už tehdy ho měla EU zařazen jako teroristickou organizaci a bylo jasné, že ve financování nemůžeme pokračovat tak jako do té doby. Zaprvé jsme dali Hamásu tři podmínky, po jejichž splnění by teoreticky mohl následovat nějaký kontakt. Šlo o uznání Státu Izrael, respektování všech předchozích dohod, které byly Palestinci podepsány, a to nejpodstatnější: vzdání se násilí.

Ani jeden bod nebyl splněn už tehdy, a proto Evropa kreativně přemýšlela, jak pomoc poskytovat obyvatelům, ale neposkytovat ji Hamásu, který našich prostředků svým způsobem zneužíval již tehdy. Svět si ovšem samozřejmě myslí, že je potřeba v podpoře palestinských civilistů pokračovat. I americký prezident Joe Biden již při své první návštěvě Izraele po zahájení konfliktu na závěr řekl, že humanitární pomoc pro Gazu navyšuje o 100 milionů amerických dolarů, i USA chápou, že Izrael potřebuje naši podporu, vyjádření, že Izrael má právo na sebeobranu, je jednoznačné a Západ se nemůže vzdát odpovědnosti pomáhat.

Jak kauza UNRWA a stopnutí dodávek humanitární pomoci může ovlivnit vývoj konfliktu?

Humanitární situace je tam opravdu velmi kritická a většinu obyvatel Pásma Gazy je dnes možno považovat za takzvaně vnitřně vysídlené. To znamená, že lidé nebydlí ve svých domovech a jsou v nějakých náhradních přístřešcích. Rizika jsou jasná, nejde jen o potravinovou bezpečnost nebo riziko hladomoru, ale také třeba o riziko infekčních nemocí.

A když jeden z poskytovatelů pomoci kvůli tomu, že se jeho vlastní zaměstnanci měli na tom terorismu podílet, vypadne, samozřejmě to bude ještě daleko těžší. Nicméně se k tomu nelze postavit zády. Bavíme se o skoro dvou a půl milionu Palestinců, kteří tam jsou fyzicky přítomní.

A jaká reakce se dá očekávat od Izraele, když se bude humanitární situace v Gaze zhoršovat?

Když jsme byli s panem prezidentem Petrem Pavlem na návštěvě Izraele, tento dotaz také padl a izraelský prezident Herzog nás informoval o tom, že se připravuje evaluační mise na sever Pásma Gazy. Sama izraelská armáda prohlásila, že pokud jde o vojenské křídlo Hamásu, byla severní část Pásma Gazy řekněme vyčištěná a ozbrojené složky Hamásu tam byly eliminovány, a prezident Herzog uvedl, že až se potvrdí, že je tam bezpečno, lidé se budou moci začít vracet do svých domovů. Druhá věc je, že na jihu a ve středu Pásma Gazy těchto cílů ještě dosaženo nebylo, takže tam se o tom neuvažuje. I sám Izrael si uvědomuje, že je to situace dlouhodobě neudržitelná a že je potřeba ji nějakým způsobem řešit.

Prezident Herzog nám mimo jiné říkal, že pokud bude spolupráce ze strany Palestinců a nevládních organizací efektivní, může tam bez problémů proudit nějakých 400 kamionů s humanitární pomocí denně.

Je to na rozhodnutí vůdců Hamásu – propustit všechny rukojmí a zabránit tomu, aby konflikt pokračoval.

Je česká podpora Izraele nekritická? Jsme proizraelští? Není to zároveň nebo spíš podpora Benjamina Netanjahua, a nikoliv izraelské společnosti, jak tvrdí někteří experti?

Omlouvám se, ale vždy říkám, že česká zahraniční politika není ani proizraelská, ani propalestinská. Ona je pročeská a nám nepřísluší hodnotit složení či chování vlád našich spojenců. A Izrael je prostě náš strategický spojenec.

Ano, úlohou diplomacie je sdělovat naše stanoviska, ale nemělo by to být formou mentoringu nebo poučování. Můžeme říct nějaký názor, ale nejde o to, jak to vypadá navenek. Úlohou diplomacie není dělat megaphone diplomacy. Naší úlohou diplomatů je zprostředkovat kontakty a říkat věci v důvěrném formátu tak, jak jsou, a to se děje. Když se česká vláda po útocích vyjádřila, že stojíme za Izraelem, protože je naším strategickým spojencem, a že mu přiznáváme právo na sebeobranu, neříká, že ji přiznáváme jen premiérovi, ale Státu Izrael jako takovému bez ohledu na to, jestli tam sedí Benjamin Netanjahu, nebo válečný kabinet. Not our business.

Jak hodnotíte situaci s rukojmími? Co by podle vás bylo potřeba změnit, aby se zvýšila šance na jejich návrat? Co může Západ dělat, aby přispěl k jednáním?

Z vícero zdrojů víme, že jednání probíhají. Protože se Izrael se zástupci teroristů nebaví napřímo, využívá služeb prostředníků, kteří mohou být z Egypta nebo například Kataru. Úkolem české zahraniční politiky je tato jednání podporovat, proto také prezident Pavel navštívil po Izraeli Katar, z čehož vyplývá, že mohly být předány nějaké vzkazy. Dělají to i Francouzi, kteří zprostředkovali dodávku léků civilistům v Gaze, ze kterých měla jít část přímo rukojmím, což dodnes nevíme, zda se podařilo. To jsou způsoby, jak se Západ musí snažit pomoci, a zda to bude efektivní a dojde k nějaké dohodě, je další otázka. Je ovšem podstatné, že samo braní rukojmích je porušením mezinárodního humanitárního práva.

Když je Izrael neustále vyzýván k ukončení konfliktu, vždy si říkám, jako by se pozapomnělo na to, jak to začalo a že je to na rozhodnutí vůdců Hamásu – propustit všechny rukojmí a zabránit tomu, aby konflikt pokračoval. To by byla nejjednodušší cesta, ale mám samozřejmě obavu, že oni i rukojmích využívají jako lidských štítů, aby zabránili své vlastní fyzické eliminaci.

Přečtěte celý článek