Písničky, malování a pak vítězství. Mladé házenkářky si na MS žijí svůj sen

4 měsíce starý 89

 Český svaz házené

Pevnou součástí týmu je také Klára Kubálková, která již v minulém roce debutovala za seniorskou reprezentaci. "Reprezentace? Nesmírná čest, zábava i povinnost v jednom," uvědomuje si hráčka DHK Zory Olomouc, která se dnes v dresu národního týmu postaví v rozhodujícím duelu o postup do čtvrtfinále proti domácím Slovinkám (18:30).

Jak jste začala s házenou?

Odmala mě k házené vedl můj taťka, který dříve sám hrával. Ale jako malá jsem vystřídala hodně sportů. Začalo to fotbalem, pokračovalo tenisem přes plavání, tančení, ale pak jsem si uvědomila, že kolektivní sport je pro mě číslo jedna. Chtěla jsem vyrůstat v partě a házená byla v Litovli dost populární, takže jsem se přihlásila tam a taky u toho zůstala.

Hrajete na postu levého křídla, nelákala vás spojka? 

Mě tam šoupli. Začínala jsem jako brankářka právě v Litovli, ale potřebovali více lidí do pole, takže jsem se pak objevovala na spojkách, přes křídla a pivoty. A pak v olomoucké Zoře jsem skončila na křídle, jelikož jsem byla nejrychlejší a zrovna se hledala holka na levé křídlo. A už jsem u toho zůstala.

Jaký je váš házenkářský cíl, kam byste jednou ráda zamířila?

Určitě bych se chtěla podívat do světa. Můj favorit je maďarský Györ, ale to je takový dětský sen. Každopádně mým nedostižným snem byla i reprezentace, a povedlo se. Takže uvidíme, kam mě další roky zavedou.

A ten reprezentační sen?

Už jednou jsem se zúčastnila mládežnické olympiády v Baku a určitě bych chtěla ve sbírání podobných zážitků pokračovat. Jedním z mých největších snů je hrát v seniorském nároďáku. Už jsem absolvovala jeden kemp a odehrála dva zápasy s Polskem, ale určitě se tam chci podívat znovu.

Co pro vás vlastně vůbec znamená národní dres?

Je to něco neskutečného. Je to zábava i povinnost v jednom, protože dostávám důvěru od trenérů a zároveň vím, že kouká plno lidí z České republiky. Celá rodina je na mě hrozně pyšná a já si to ohromně užívám.

Podporuje vás vaše rodina přímo v dějišti šampionátu?

Bohužel koukají jenom z domova. O to jsem raději, že se naše zápasy vysílají a můžou koukat přímo v televizi.

S juniorkami jste zažila během celé sezony také mentální přípravu, kterou vedl v některých případech Marian Jelínek. Jaké to bylo?

Bylo to určitě něco jiného, než na co jsme zvyklé. Dřív jsme měly pohovory s Martinou Přikrylovou (vystudovaná psycholožka, pozn. aut.), což je moje kolegyně v DHK Zora Olomouc, to bylo taky moc fajn. Myslím, že nám to spoustu věcí dalo, hlavně z hlediska psychiky, jak se připravovat na zápasy a celkově na šampionát.

Máte před utkáním nějaké speciální rituály?

Určitě je to hudba, musím se dobře naladit. A taky se trochu namalovat, protože když máte ten pocit, že dobře vypadáte, tak to jde taky lépe. A jinak s holkami máme hodně rituálů, zpíváme písničky, různě tančíme a podobně. Umíme si vytvořit pohodu a správně se namotivovat.

Jak si užíváte aktuální vítěznou vlnu?

Je to pro nás nával emocí a radosti v jednom. Tento náš cíl, který jsme si několikrát s týmem zmiňovali již před šampionátem, se pomalu, ale jistě začíná stávat realitou. Žijeme teď a tady a nic před ani po nás teď nesmí rozptylovat. Chceme tomu věnovat veškerou pozornost a splnit si naše cíle a sny.

Zdroj