Podnikatel Mikoláš: Brzdou českého zemědělství jsou obchodní řetězce

Zažili jste nepochybně dobré i krušné časy.
Firma si hledala cestu, abychom byli ekonomicky soběstační. Začínali jsme na 900 hektarech, dnes jich máme dva tisíce. Měli jsme samozřejmě i těžké období, třeba v roce 2003. Byl to nejsušší rok v historii. Předtím se nám dařilo, investovali jsme - a najednou přišel propad tržeb o třicet procent. Byl to krušný rok, řešili jsme co dál, ale protože máme dlouhodobé partnery, kteří nám pomohli, a věříme si, nakonec to dopadlo tak, že následující rok byl nejúspěšnější v historii.

Rodinné farmy v ČR jsou stále bez podpory. Byrokracie je okrádá o čas i peníze

A jaký byl pro vás loňský rok?
Ten byl opravdu špatný, řekl bych druhý nejhorší v historii. Bylo opravdu sucho, všude byly nadprůměrné výnosy, ale v naší chmelařské oblasti chyběla spodní voda. V červnu tu bylo 19 tropických dnů, což se podepsalo výrazně na chmelu. Měli jsme o 20 procent méně výnosů v rostlinách, propad ve chmelu byl 47 procent. Byl to opravdu náročný rok, navíc se zvedly náklady, u chmelu máme ovšem dlouhodobé smlouvy, takže se prodávalo za staré ceny. Měli jsme ale rezervy, tudíž si s takovým propadem dokážeme poradit.

Na co se vaše firma především zaměřujete?
Pouze na rostlinnou výrobu, tedy řepku, ječmen, pšenici, olejniny, mák, hrách a výrobu chmele. Máme 90 hektarů chmelnic, do kterých jsme v poslední době hodně investovali. Kromě toho provádíme pokusy s výzkumnými ústavy, spolupracujeme se zemědělskou univerzitou i rakovnickou zemědělkou, řada studentů k nám jezdí na praxi.

Máte ještě čas zajít občas na pole?
Na pole chodím rád, je tam krásně a odpočinu si. Je radost, když vidím, jak jednotlivé plodiny rostou, když si uvědomím, kolik času se jim za těch třicet let obětovalo. To je ta největší odměna. Organizaci práce ale už nedělám, dělá ji výrobní ředitel, kterým je můj syn, já hlídám jen ekonomiku a obchody nebo se společníky vymýšlíme další strategii.

Povinnosti pro podnikatele 2023: Paušální daň i nový způsob daňového přiznání

Proč jste se vlastně do soutěže soutěže Českých 100 Nejlepších přihlásili?
Myšlenka mě napadla v listopadu, kdy jsme byli oceněni v soutěži Zemědělec roku za to, že šetrně hospodaříme, máme vztah k životnímu prostředí, staráme se o své zaměstnance a spolupracujeme s obecními úřady. Když mě tam pozvali do diskuze a debatovali jsme o zemědělství, společenské odpovědnosti, vztahu k veřejnosti, dostal jsem na stůl možnost přihlásit se do soutěže, abychom zemědělství mohli začít zviditelňovat a reprezentovat.

Bylo pro vás ocenění potvrzením, že děláte svou práci dobře?
Bylo nádherné být při jeho převzetí představen na pódiu vedle takových gigantů, jak je třeba ČEZ. Když o nás mluvili jako o jediné firmě zemědělské prvovýroby, byl to opravdu balzám na duši.

Jak si na tom podle vás stojí zemědělství obecně?
Nikdo si moc neuvědomuje, jaké má problémy. Všichni vidí jen to, že obchody jsou plné potravin a za relativně přijatelnou cenu, nikdo si ale neuvědomuje, kdo za tím stojí. O zemědělství a jeho problémech se hodně málo mluví a nebo spíše negativně. Lidé by si měli uvědomit, že se staráme o krajinu, vyrábíme kvalitní, chutné a zdravé potraviny, že české zemědělství je ekologičtější než v okolních zemích. Je ale potřeba, aby lidé české potraviny kupovali, když je kupovat nebudou, nebudou nás potřebovat a jsme tu zbyteční.

Elektronická evidence tržeb definitivně končí. Co vše to znamená pro podnikatele

Obchody jsou i přes krizi zatím plné potravin a lidé odcházejí s plnými košíky.
Do obchodních řetězců se dovážejí levné potraviny, ale ztrácíme soběstačnost. Plyn či ropa se také dovážely za přijatelné ceny – a pak se stane něco ve světě a jak to dopadne. To, co si v našich klimatických podmínkách umíme vyrobit, bychom si měli vyrobit, abychom byli soběstační. My jsme ale, co se týče ovoce a zeleniny, soběstační pouze ze třiceti procent, vepřové maso kleslo pod padesát procent, klesá i ekonomika v chmelu. Naše vláda, ale i ostatní evropské vlády by se měly zamyslet a tyto komodity a jejich výrobu více podporovat. Kdysi byla Evropa největší vývozce potravin, nyní se jde cestou dovozu levných potravin pochybného původu a kvality. S Green dealem se to podle mě přehání, měl by fungovat zdravý selský rozum. Koncerny dělají množství studií na umělé potraviny, maso a mléko, to je šílenství. Chceme jíst zdravě, ale zároveň budeme jíst chemii.

Je zajímavé, že Zelený úděl velí ke snížení uhlíkové stopy, ale spousta komodit se dnes převáží po celé Evropě.
Přesně tak. A na to právě upozorňuji. Když tu ty věci umíme vyrobit, tak ať je vyrábíme. My vyvážíme mléko nebo obilí v surovém stavu a vozíme sem hotové výrobky, to je špatně. Přidaná hodnota by měla zůstat u nás. Brzdou českého zemědělství jsou obchodní řetězce, měly by se regulovat, aby se tam prodávaly české potraviny za srovnatelných podmínek. To se ale neděje. Výkyvy počasí jsou u nás extrémnější než jinde, ale umíme si s tím poradit, chceme to dělat. Je třeba, aby si to lidé uvědomili a začali nás brát vážně, aby si našich potravin vážili a viděli za tím úsilí.