před 1 týden
30
GLOSA / Tak mi aktuální anosituace asociovala jednu z replik drobného, zdánlivě pomateného krále z jedné české filmové pohádkové klasiky… I když aplikovat ji zcela na současně anodění nelze, jedině lehce parafrázovanou na Odvolávám, co jsem slíbil, a slibuji, co jsem odvolal… Aneb není pravdou to, co jsem včera za pravdu prohlašoval.
Ale že to vlastně někoho ještě překvapuje! Překroutit pravdu k obrazu svému, ve svůj prospěch, či ji všelijak populisticky poupravit dovedou někteří do mistrovských „kvalit“. Pak se to tedy nemohlo vyhnout ani prodůchodovému hradnímu projednávání.
Vážím si prezidentského rozhodnutí mediátorsky sezvat všechny zainteresované strany k jednomu stolu, a to jak napříč politickým spektrem, tak z řad odborné veřejnosti. Vydefinovat všechny možné cesty řešení, a především najít kompromisní shodu, je teď naprosto zásadní.
Současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. Státní pokladna rozhodně není, vzhledem k minulé finanční nezodpovědnosti, bezedná. Využívat současné seniory v populistickém politickém boji a honbě za volebními body je nefér. Brát si jako rukojmí budoucí důchodce, dnešní padesátníky, čtyřicátníky a vlastně i mladší, je asociální a za hranicí morálky.
Nepostavit se k problému čelem a alibisticky se ohánět jakýmikoli pofiderními ekonomickými bláboly je strkáním hlavy do písku a zaděláváním na velký průšvih, který zaplatíme všichni, a to už brzy, plus našim dětem připravíme enormně zadluženou budoucnost, v daném čase jejich aktuální současnost hrozící třeba i státním bankrotem… To si chcete vzít na svědomí? Ano, opravdu? Za mne tedy ne!
Autor je poslancem a 1. místopředsedou KDU-ČSL.
