před 1 týden
27
NÁZOR / Zatímco v České republice bují široké chcimírské hnutí a vláda nečinně přihlíží šíření ruské propagandy, v sousedním Polsku si veřejnost uvědomuje ruskou hrozbu tak intenzivně, že vedení země může bez újmy na své politické pověsti volat po rozmístění jaderných hlavic na polském území. Česká republika by se měla od Poláků přiučit.
Polsko by podle tamního prezidenta Andrzeje Dudy bylo ochotné nechat spojence rozmístit na svém území jaderné zbraně. „Pokud by se naši spojenci rozhodli, že v rámci programu sdílení jaderných zbraní je rozmístí i na našem území, aby se posílila bezpečnost východního křídla NATO, jsme na to připraveni,“ citoval server Aktuálně.cz polského prezidenta.
Pro naše chcimíry je záminkou k hysterickému řevu i jen to, že Česká republika kupuje letouny F-35. Vždyť je to – ó hrůzo – jaderný nosič! A zděšení mírotvorců nijak netlumí skutečnost, že Česko ve výzbroji své armády bohužel jaderné zbraně nemá. Chcimírské hnutí zjevně není v Polsku tak silné jako u nás, ruské dezinformační hybridní válce se v Polsku nepodařil tak dobrý zásah jako u nás. Možná proto, že Polsko má s Ruskem a jeho vojáky řádově horší historickou zkušenost než naše země. A tak se Poláci snaží zvýšit svůj potenciál odstrašení Ruska těmi nejpádnějšími argumenty. Je to sice v podmínkách Česka těžko představitelné, ale dobré řešení.
Svět 2024-04-24
Televize Nova v úterý referovala, že Británie uvede do válečného režimu zbrojní průmysl a Němci personálně posílí armádu. Britský premiér Rishi Sunak prohlásil, že země zvýší do roku 2030 výdaje na obranu na nejméně 2,5 procenta HDP. Německo chce zvýšit počet profesionálních vojáků o deset procent. Svět stojí na prahu třetí světové války, a jen když se na ni budeme co nejintenzivněji připravovat, tak ta válka nebude. My, Západ – včetně České republiky a Polska. V Polsku si to však uvědomuje mnohem více řadových občanů než u nás.
Američané najednou, po měsících váhání, schválili peníze na vojenskou pomoc Ukrajině a první munici chtějí poslat v řádu dnů. V obrovském spěchu. Bylo by sebevědomé myslet si, že se tak snaží díky intervenci premiéra Petra Fialy na jeho návštěvě USA. Já se však obávám, že jak rozhodnutí, tak nebývalý spěch v realizaci zbrojních dodávek vyvolaly zprávy amerických tajných služeb, že Ukrajina bez té pomoci v dohledné době padne. A tomu musíme – Američané to vědí, česká veřejnost zatím jen tuší – zabránit i za cenu velkých investic. Protože pokud nezastavíme Putina na Ukrajině našimi penězi a zbraněmi, budeme jej brzy zastavovat v Pobaltí, na rumunských a polských hranicích, případně u Zlína nejen našimi zbraněmi a penězi, ale také naší krví. Zatím za celý Západ krvácejí jen Ukrajinci. Když Ukrajince dostatečně nepodpoříme a oni vykrvácejí, budeme krvácet i my. A nejen, stejně jako na Ukrajině, naši vojáci. I naši civilisté, jeden každý z nás. Jako v Charkově či Kyjevě.
Promeškaná šance radar
Poláci se snaží získat jaderné hlavice nejen jako potenciál odstrašení. I když také on je nesmírně důležitý, pro Polsko je samozřejmě také zcela zásadně důležité, že jaderné hlavice USA a NATO nikdy nenechají padnout do rukou nepřítele. Takže bude-li nutno bojem chránit ty v Polsku uložené bomby, bude armáda NATO včetně americké hájit spolu s nimi i Polsko.
My měli podobnou šanci už před skoro dvaceti lety. Nevyužili jsme ji. Radar v Brdech měli Američané stavět jako součást americké protiraketové obrany v Evropě – a nejen USA, i Evropy. Říkalo se tomu obranný deštník a měl společně s raketami v Polsku zachytávat případné odpaly mezikontinentálních raket Iránu mířící na západní země. Možná – a to ví jen americká armáda – mohl nějak pomoct i při odpalu ruských raket. Jednat o něm se začalo v roce 2007, okamžitě však vznikla iniciativa „Ne základnám“.
Dnes, s odstupem, se opakovaně dohledalo, že šlo o první masivní vlivovou operaci ruských tajných služeb v Evropě. Šlo o první masivní vystoupení protiamerických uskupení a vlivů u nás po listopadu 1989. Já tenkrát, když odpůrci radaru zahájili proti jeho stavbě hladovku, zahájil hladovku za jeho postavení. Mohly jsme se jít najíst obě strany. Když začal svou vizi zahraniční politiky USA prosazovat americký prezident Barack Obama, v rámci jeho restartů a generálních omluvenek pro všechny lumpy na planetě ze stavby radaru sešlo. Šance mít v Česku radar jako strategickou součást protiraketové obrany Západu, kterou by NATO s jistotou před Rusy bránilo, byla pryč.
Česko potřebuje něco podobného
Poláci výhody strategického zařízení na svém území pochopili. Jediná plná garance, že se na jejich zemi NATO, USA a Západ celkově v případě ruského útoku nevykašle, je stejná jako pro Česko. Mít na svém území něco, co NATO a Američané v žádném případě nevydají nepříteli. Například jaderné zbraně. Naše země by potřebovala mít na svém území něco podobného – když bohužel radar nevyšel. Něco pro USA a NATO tak strategicky důležitého, aby se nikdy nemohl zopakovat Mnichov. Něco, na co by se nemohli vykašlat, něco, co budou v případě ruského útoku hájit jako svoje vlastní území. Je jedno, co to bude – radar, jaderné hlavice, letiště… Jde jen o to, aby to mělo pro spojenecké armády strategický nepostradatelný význam.
Do voleb zbývá ještě dost času, a Američané již vědí, že svět se chystá vzplát válkou. Proto bych měl obrovskou radost, kdyby se ministryni obrany Janě Černochové do voleb podařilo dojednat umístění nějaké strategicky významné technologie NATO nebo USA v Česku.
