před 2 měsíce
45
Úvodní dějství jejich éry bylo plné teroru a politické procesy v padesátých letech si vyžádaly mnoho obětí. Mezi nimi byl i číhošťský farář Josef Toufar. Toho estébáci umučili 25. února 1950. Jak hořce symbolické.
K převratu z února 1948 se váže ještě jedno jméno: Josef Plojhar. Zrádce, exkomunikovaný kněz, alkoholik a poúnorový ministr zdravotnictví. Ten zradil demokracii, svoji víru i lidovou stranu, když před únorem spolupracoval s komunisty a následně se podílel na převratu, po kterém se na 20 let stal ministrem zdravotnictví, za což byl z katolické církve exkomunikován.
Jeho jméno je nejen synonymem zrádce a odpadlíka, ale také ilustrací toho, jak zásadní je oddanost politické reprezentace demokracii. Bez tisíců zrádných Plojharů by totiž únorový převrat neměl šanci.
Po čtyřech dekádách komunistické totality zůstaly tisíce zabitých a statisíce vězněných či z vlasti vyhnaných. Mezi nimi i Jan Zajíc, student, který se 25. února 1969 polil hořlavinou a zapálil. Zastavme se proto na chvilku a vzpomeňme dnes na památku těch, které komunistický režim pod taktovkou Moskvy zavraždil, pronásledoval či vyhnal z vlasti. Připomínají nám totiž, že totalitní zlo ruské provenience nezmizelo. Jen změnilo tvář a upravilo některé techniky. Ustoupit mu ale nesmíme, protože právě 25. únor 1948 je ukázkou toho, co by následovalo.
