V předrevolučním Egyptě, kde nebyla povolena kritika tehdejšího režimu, kolovaly různé karikatury a vtipy. I ty mohou ukázat na příčiny revoluce. Mezi ně patřila nezaměstnanost, omezená práva žen nebo nemožnost mladých lidí dovolit si svatbu.
„Když jste cenzurováni v novinách, na internetu, v televizi, tak si musíte najít nějakou okliku, jak kritizovat režim,“ tvrdí egyptoložka z Telavivské univerzity Mira Tzorefová.
Změna přišla s Tuniskem. 25. ledna už uběhl zhruba týden od té doby, co z Tuniska po demonstracích prchl prezident Zín Abidín bin Alí a začalo takzvané arabské jaro.
„Pro Egypťany, kteří cítili odpor a nedůvěru, to byla velká inspirace. Byla to poslední jiskra, která dohnala lidi do ulic,“ vysvětluje tehdejší atmosféru blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
V Egyptě tehdy podle Borka dorůstala generace mladých lidí ve věku dvaceti až třiceti let, kteří nemohli sehnat důstojnou práci a založit si tak rodinu. „Pro většinu z nich byl život šedivý, bez jakékoliv perspektivy. Nezaměstnanost měla i hluboké soukromé dopady na mnoho lidí,“ doplňuje zpravodaj.
Najednou už ale nebyly zapotřebí vtipy a skryté narážky, demonstranti otevřeně žádali odchod prezidenta Husního Mubaraka, který největší arabskou zemi vedl od roku 1981.
Další vývoj byl překotný. Od počátku protestů uplynuly necelé tři týdny a Mubarak musel rezignovat.
Krátký demokratický experiment
Symbolem demonstrací se stalo náměstí Tahrír v centru Káhiry. V revolučních týdnech mnozí popisovali atmosféru jednoty mezi demonstranty. Brzy ale vystoupily do popředí rozdíly a po dvou letech armáda ukončila demokratický experiment.
Moci se ujal generál Abd al-Fattáh as-Sísí, který se stal prezidentem a navrátil zemi do podobného režimu, který vládl před revolucí. „Hodlám zajistit, že nadcházející éra obnovy bude naplněna domácími i mezinárodními úkoly, tak abychom dohnali, co jsme zameškali, a napravili chyby minulosti,“ řekl tehdy Sísí.
Náměstí Tahrír mezitím prošlo rekonstrukcí. Tamní faraónský obelisk připomíná slavnou egyptskou minulost, události roku 2011 jsou ale spíše jen rozpačitou vzpomínkou.