před 6 měsíce
104
Výchozí situace, v níž byla víceletá gymnázia zakládána, se dramaticky liší od té současné (a nechme raději na jinou diskuzi, jestli vůbec mají existovat). Dříve se jednalo o dílčí doplněk k základním školám určený jen pro zlomek dětí orientovaných na intenzivnější a akademičtější vzdělávání, takže se dalo snáze mávnout rukou jak nad podobou přijímacího řízení, tak nad tím, jaké dopady celý proces má.
Jenže postupně jsme se dostali do začarovaného kruhu. Zájem o víceletá gymnázia roste, hlásí se na ně dnes zhruba pětina ročníku. Což ovšem výrazně oslabuje druhý stupeň základního školství, ze kterého rodiče o to víc chtějí dostat své děti co nejdříve pryč. Nabídka víceletých gymnázií s něčím podobným nepočítala, takže vzniká přetlak poptávky. Zvýšená konkurence a touha v ní uspět pak způsobují, že se z přijímacího řízení stává mnohem zásadnější okamžik v životě dětí, jimž je pouhých 10 nebo 11 let.
Absolvovali jsme to nedávno s našimi dětmi dvakrát a dvakrát úspěšně, takže bych mohl být spokojeným rodičem. Ale pohled na každoroční martyrium, které musí děti a rodiče podstupovat, ve mně vyvolává velký pocit zmaru a lítosti.
Princip jednotného přijímacího řízení může být sice logicky nedokonalou, ale legitimní cestou. Odhalit v uchazečích předpoklady pro univerzální, abstraktní a teoretické uvažování, na nichž stojí gymnaziální vzdělávání, je určitě nějak potřeba. Ovšem dává to smysl jen
