Případ Franchetti: ‚Ať už dělal na Krymu cokoliv, reakce Moskvy ukazuje, že úplně bezvýznamný nebyl‘

1 týden starý 5

„Jsem jeden z organizátorů sebeobrany Sevastopolu. To znamená, když to začalo všechno, tak jsem okamžitě zareagoval a jel na Krym.“

Alexander Franchetti

„Pražský městský soud poslal zadrženého Rusa Alexandra Franchettiho do předběžné vazby, bude v ní čekat, jak dopadne jeho vydávací řízení na Ukrajinu. Policie Franchettiho zadržela v neděli na pražském letišti na základě mezinárodního zatykače. Muž se v minulosti zapojil do ruské anexe ukrajinského poloostrova Krym. (Radiožurnál)“

„V Kyjevě dokončují proces potřebný k vydání Rusa Alexandra Franchettiho zadrženého v Praze. Ukrajina už o jeho přesun požádala. (Česká televize)“

„A: Jaké jsou dosavadní ruské reakce na jeho zadržení? B: Pro Ruskou státní agenturu RIA Novosti se k tomu vyjadřoval třeba Alexandr Molochov. Ten prohlásil, že prý Česko, teď budu citovat: „Chtělo šplhnout před ukrajinskými neonacisty“. (Radiožurnál)“

Jakube, můžeš nám na úvod říct, co se stalo uplynulou neděli? Proč české úřady ruského občana zadržely?
Jakub Troníček: V neděli na Letišti Václava Havla v pražské Ruzyni zadržela česká policie ruského občana s poněkud italským jménem, Alexandr Franchetti. Zatčení proběhlo na základě mezinárodního zatykače vydaného Ukrajinou, a to kvůli účasti Franchettiho na anexi Krymu. Ukrajinské ministerstvo zahraničních věcí v této souvislosti informovalo, že Franchetti byl zatčen na základě společného postupu ukrajinských a českých úřadů.

Nicméně podrobnosti o tom, co přesně Ukrajinci kladou Franchettimu za vinu, v tuto chvíli úplně jasné nejsou. Každopádně jsme už před dvěma lety odhalili, že Franchetti vedl v krymském Sevastopolu speciální rozvědnou polovojenskou skupinu jménem Severní vítr, která sehrála poměrně důležitou roli v anexi Krymu na jaře 2014.

Abych se vrátil k tomu zatčení, aktuálně proces běží řekněme standardní cestou. Očekává se, že budou o samotném vydání rozhodovat soudy. Konečné slovo má každopádně podle českého práva ministr spravedlnosti, který s extradicí vždy vyslovuje buď souhlas, nebo naopak nesouhlas.

Ty jsi s Alexandrem Franchettim před dvěma roky mluvil, když jste zjistili s kolegy z investigativního oddělení, že na českém území žije člověk, který se velmi aktivně hlásil k nějaké polovojenské organizaci na Krymu. Můžeš popsat, kdo Alexandr Franchetti je, co v Česku dělal?
JT: Alexandr Franchetti dlouhodobě žije v Praze. Živí nebo živil se tady jako fitness trenér. Podle našich informací tady žije už od 90. let. Podle našich zdrojů tady má zhruba od roku 2000 povolení k trvalému pobytu, které mu udělilo ministerstvo vnitra. Nicméně podle informací, které jsme před časem nasbírali, tak v poslední době, v posledních letech neustále pendluje řekněme mezi Prahou a právě krymským Sevastopolem.

On sám přitom vystupoval historicky pod různými jmény. Dohledat je ho možné také jako Alexandra Kramarenka nebo dříve jako Alexandra Oleněva. Proč měnil identity, není úplně jasné. Každopádně už jen z poměrně ostré reakce Moskvy je evidentní, že ať už se jmenoval jakkoliv a ať už na Krymu dělal cokoliv, tak úplně bezvýznamný tedy rozhodně nebyl.

A to byl důvod, proč ses jeho osobou a celým příběhem před dvěma roky vůbec začal zabývat?
JT: V tu dobu už tady probíhaly některé případy, které se týkaly stíhání účastníků bojů na Ukrajině, ať už na Krymu nebo později na Donbase. Na případ Alexandra Francettiho jsme v podstatě narazili náhodou. A když jsem začal rozkrývat pozadí, tak mi to přišlo jako velmi závažný moment, kdy na území Evropské unie – konkrétně České republiky – se volně pohybuje člověk, který sehrál významnou roli ve – z našeho pohledu – samozřejmě naprosto nezákonné anexi Krymu.

Člověk, který podle všeho měl velmi blízko ať už k ruské armádě nebo dokonce ruským tajným službám. A zkrátka takový člověk pohybující se na našem území naprosto nepochybně představoval bezpečnostní riziko.

Zmínili jsme, že jsi s Alexandrem Franchettim před dvěma roky mluvil. Vysvětlil ti tehdy, co na Krymu dělal?
JT: Shodou okolností jsem ho zastihl telefonem právě v Sevastopolu.

„Jsem jeden z organizátorů sebeobrany Sevastopolu. To znamená, když to začalo všechno, tak jsem okamžitě zareagoval a jel na Krym.“

Alexander Franchetti

JT: Sám tehdy říkal, že na Krymu, a teď cituji: „Bránil mír proti fašistům, respektive extremistům.“

„Podle České republiky jsou ti, kteří jim v tom překážejí, teroristi. A ti, kdo chtějí udělat atentáty, tak jsou prostě Evropani.“

Alexander Franchetti

JT: Je to takový ten klasický narativ, ve kterém jsou Ukrajinci z pohledu Ruska vykreslováni jako banderovci nebo fašisti. V jeho vidění světa byli Ukrajinci zkrátka teroristé, kteří měli v roce 2014 připravovat na Krymu sérii atentátů, dokonce mluvil o zabíjení tamních civilistů a podobné věci. Takže on ze svého pohledu zkrátka bránil ruskou část obyvatel Krymu. Aspoň takové bylo jeho vysvětlení.

„Byla pravděpodobnost teroristických atentátů a náš štáb za tři týdny sebral skoro 900 kilogramů výbušniny od takových teroristických skupin a víc než 1100 kusů střelných zbraní.“

Alexander Franchetti

JT: Polovojenská skupina Severní vítr, kterou vedl, měla podle našich zjištění 12 lidí a operovala v okolí Sevastopolu v lesích a horách okolo Sevastopolu. Na internetu je například dohledatelný videorozhovor, který Franchetti poskytl u břehů Černého moře jedné ruské novinářce, když v Sevastopolu – mimochodem po anexi – neúspěšně kandidoval v místních volbách. V rozhovoru třeba vyprávěl, že jeho lidé sice nebyli ozbrojení, ale že hlídali okolní lesy, například stožáry elektrického vedení a tak podobně.

„Naši rozvědnou skupinu tvoří lesáci nebo chcete-li turisti. Fakticky to byli stopaři. Brali jsme jen ty, kteří dokážou číst les a stopy. Kromě toho v oblasti Mackenziových hor vede elektrické vedení vysokého napětí a vedle plynovod. To byl můj úkol, každý den jsme zkoumali každý jednotlivý stožár, jestli tam nejsou nastražené výbušniny.“

Alexander Franchetti

JT: Do telefonu mi pak například říkal, že jeho skupina v okolí Sevastopolu například nalezla stovky kilo výbušnin nebo zbraní a že jednu – opět zdůrazňuji, že v jeho očích – teroristickou skupinu (míněno ukrajinskou) zadrželi a předali ruské armádě. Takto to sám popisoval.

Takže se vlastně podařilo seskládat na základě informací, které sám Alexandr Franchetti o sobě šířil nebo které ti řekl a které byly dostupné veřejně, docela přesný obrázek toho, co na Krymu dělal?
JT: Dá se to tak říct. Musíme také zmínit vlastně poměrně zajímavé okolnosti, za jakých tam působil nebo za kterých se tam dostal. Podle svých vlastních slov přijel na Krym 25. února 2014. To je důležité datum, protože to je dva dny před samotným vypuknutím konfliktu.

„Sídlo autonomního parlamentu a vlády okupují ozbrojenci, kteří se jménem tamní ruskojazyčné většiny obyvatel odmítají podřídit novému vedení Ukrajiny. (…) Z Krymu zatím přicházejí zprávy, že svědci viděli kolem Simferopolu – tedy hlavního města krymské autonomie – několik ruských obrněných transportérů. Zatím nezasahují. Úřadující ministr vnitra Arsen Avakov prohlásil, že bude tvrdě potírat jakékoli pokusy separatismu. (…) Před budovou parlamentu krymské autonomní republiky se shromáždily stovky lidí, mávají ruskými prapory a přišly podpořit asi šedesátku ozbrojenců, kteří nad ránem úřad obsadili. Kordon policistů k parlamentu nikoho nepouští. (Radiožurnál)“

JT: Sám říkal, že polovojenskou skupinu tam prý zformoval během prvních tří dnů, co v Sevastopolu byl, to znamená na úplném začátku konfliktu.

„Naše skupina měla za cíl eliminovat pronikání nejrůznějších skupin na území Sevastopolu. Revír jsme rozdělili na sektory, kde se stále nacházely hlídky, pohyblivé i nepohyblivé. Sledovali jsme okolí, pohyb aut, nezvyklých aut, hledali jsme úkryty.“

Alexander Franchetti

JT: Důležité je to proto, že podle expertů, se kterými jsem o tom mluvil, to ukazuje na jeho úzké vazby na ruskou armádu nebo zpravodajské služby. Zkrátka podle všeho plnil určité úkoly, které mu někdo dával. Mimochodem sám na zmíněném videu říká, že navázali – míněno jeho skupina – velmi dobré a úzké kontakty na velení ruské námořní flotily. Například odborník na ukrajinský konflikt a kriminolog Petr Pojman už před těmi dvěma lety upozornil na to, že takové polovojenské jednotky byly pro okupační moc na samém začátku konfliktu velmi důležité a velmi cenné.

„Je příslušníkem organizace, která je v podstatě teroristická. Realizovala nelegální okupaci Krymu a jako taková se dopouštěla i teroristických činů na území suverénní země Ukrajiny.“

Petr Pojman

JT: On je se v podstatě stavil v důležitosti na roveň profesionálním vojákům, kteří se tam bez označení pohybovali. Mimochodem ta skupina podle samotného Franchettiho nebyla ozbrojená, ale například na svém instagramu má Franchetti dodnes vystavenou fotografii se samopalem, na dalších fotkách je ve vojenských uniformách apod. Takže je otázka, co tam vlastně přesně dělal.

Existovalo v tu chvíli podezření, Jakube, že mohl Alexandr Franchetti dělat něco nelegálního z pohledu práva a mezinárodního zákona?
JT: Nepochybně, protože ať už tam dělal, jak jsme řekli, cokoliv, tak z pohledu našeho práva se zkrátka aktivně účastnil nelegální okupace Krymu, kterou ČR ani další evropské státy nikdy neuznávala a neuznává. Není sporu o tom, že by se aktivně na anexi podílel. Spor nebo rozdílný pohled je v tom, že zatímco on to vydává a ruská strana ve shodě s ním to vydává za obranu ruského lidu a návrat Krymu Rusku, tak Česká republika, stejně jako zbytek Evropské unie, to zkrátka považuje za nelegální anexi, nelegální okupaci.

Není v té souvislosti překvapivé, že české úřady Alexandra Franchettiho nechaly legálně pobývat na českém území?
JT: Poněkud překvapivé to z mého pohledu je. Kdyby šlo o českého občana, ten by takovým jednáním zcela jistě riskoval dlouholetý žalář. Ostatně nedávno dostal jeden z českých účastníků bojů na Ukrajině u soudu dvacetiletý trest, byť zatím nepravomocně.

„Za teroristický útok a účast v organizované zločinecké skupině dostal sedmadvacetiletý muž trest dvacet let vězení. Rozhodl o tom Krajský soud v Plzni. Lukáš Nováček z Karlovarska koncem července 2015 odjel na východní Ukrajinu do míst ovládaných separatisty z takzvané Doněcké lidové republiky a Luhanské republiky. (Radiožurnál)“

JT: Navíc české úřady stíhaly za účast na ukrajinském konfliktu kromě našich občanů také cizince, například Bělorusa.

„Celkem jednadvacet let stráví ve vězení Bělorus Alexej Fadějev za to, že se zapojil do bojů na Ukrajině. Za teroristický útok ho tam pravomocně poslal Vrchní soud v Praze. Původně měl jít přitom muž za mříže na čtyři a půl roku za účast na zločinecké skupině. (Radiožurnál)“

JT: Na druhou stranu je ale potřeba říct, že tato stíhání byla vedena za účast v bojích na Donbase, kterých se Franchetti – alespoň podle dostupných informací – neúčastnil. V tom je jeho případ poněkud odlišný.

Po zveřejnění naší reportáže jsme se každopádně tázali na pražském vrchním státním zastupitelství, zda Franchettiho působení na Krymu nějakým způsobem prověřují nebo prověřovat budou a odpovědí nám bylo, že o tom zkrátka nemají informace. Jen podotýkám, že to bylo loni na jaře, tedy až po zveřejnění naší poměrně obsáhlé reportáže. Jinak jsme se opakovaně ptali i ministerstva vnitra, zda Franchettimu odeberou například souhlas s trvalým pobytem na našem území, což resort odmítl jakkoliv komentovat. Nicméně podle všeho mu pobyt nijak neomezili a on se až do neděle u nás pohyboval naprosto volně.

České úřady tehdy tvrdily, že informace neměly. Nicméně samotný Franchetti před dvěma roky vaši reportáž zaznamenal. Jaká byla jeho reakce?
JT: Je to pravda. Po odvysílání reportáže si oficiálně u Českého rozhlasu stěžoval. Argumentoval přitom například tím, že na videích, o kterých jsme mluvili, například na sobě nemá vůbec vojenskou uniformu. Upozorňoval, že jde o jakýsi maskáčový úbor pro rybáře. Uvádí také, že nikdy nedostal žádné přímé rozkazy od ruské armády, ani že armádě nijak nepodléhal a tak podobně apod. Navíc mu vadil i samotný fakt, že jsme zveřejnili jeho jméno.

Nicméně k tomu musíme poznamenat, že svou identitu ve vztahu k událostem na Krymu zveřejňoval opakovaně sám v různých rozhovorech. Navíc v nich svou účast na celé operaci popisuje poměrně otevřeně. Ostatně i nám v rámci stížnosti zaslal odkazy na své rozhovory k té věci. Mimochodem Franchetti poskytl také rozhovor v češtině, který vyšel ještě po zveřejnění naší reportáže, a to na sklonku roku 2019.

„…která defacto podlehla pod Pravý sektor… (narodninoviny.cz)“

Alexander Franchetti

JT: Rozhovor vyšel na serveru Národních novin, které například web Manipulátoři.cz dlouhodobě označuje jako dezinformační.

„V rámci štábu se ještě zorganizovala skupina Severní vítr. Cíle skupiny byly jednoduché – monitorovat stezky, cesty v lese a zabezpečit linii elektrického vedení a plynovody, protože se chystaly teroristické útoky na město. (narodninoviny.cz)“

Alexander Franchetti

JT: Nicméně ještě jednou zdůrazňuji, on zkrátka všude argumentuje tím, že z jeho pohledu šlo o ochranu ruských civilistů na Krymu před ukrajinskými teroristy.

Víme něco o tom, jak vážné riziko podle českých úřadů nebo zpravodajských služeb tehdy Franchetti představoval?
JT: Jeho, řekněme, problematické působení se samozřejmě týká Krymu. Nicméně Franchetti měl Prahu celou dobu jako bezpečné zázemí. Mimochodem má tu i část rodiny. Ptali jsme se například politického geografa Michaela Romancova, podle kterého všichni účastníci bojů na Ukrajině se zázemím právě v západní Evropě jsou potenciálním bezpečnostním rizikem.

Ostatně připomeňme, že Franchetti měl opravdu zjevně velmi blízko k velení ruské námořní flotily a zřejmě i k ruským tajným službám. Musíme si uvědomit, že operace na Krymu byly samozřejmě v režii ruských zpravodajců, zejména pak vojenské rozvědky GRU. Ostatně ruský prezident Vladimir Putin zpětně připustil, že oni proslulí zelení mužíčci se samopaly, kteří byli v neoznačených uniformách na Krymu v podstatě jako první, tak byli ve skutečnosti elitní příslušníci GRU.

„Zelení mužíčci nebo marťané. Tak se na Krymu říká mužům v uniformách bez jakéhokoliv označení. Tyto tajemné bytosti obsazují kasárna, nemocnice, letiště a další objekty ukrajinské armády. (…) Asi osmdesát vojáků obsadilo letiště a kolem ranveje vybudovalo kulometná hnízda. Doprovázelo je asi čtyřicet nebo padesát příslušníků krymské domobrany v civilním oblečení, kteří okamžitě kolem letiště vytvořili kontrolní stanoviště. (Radiožurnál)“

„Za zády krymské domobrany samozřejmě stáli naši vojáci. Jednali velmi korektně, účinně a profesionálně.“

Vladimir Putin

„Operace na Krymu nebyla podle ruského prezidenta nijak připravovaná, byla to reakce na momentální vývoj situace a svůj účel splnila. (Radiožurnál)“

JT: Jak už jsem říkal, tak si musíme uvědomit, že ve stejné době tam Franchetti formoval svoji polovojenskou skupinu. Takže se můžeme jen dohadovat, koho tak asi mohl v tu dobu poslouchat a kdo ho tak asi mohl úkolovat.

Co v tuto chvíli všechno víme o tom, jakým způsobem Ukrajina ve věci chce postupovat a proč o Franchettiho žádá?
JT: Ukrajina už dala najevo, že bude stát o vydání Franchettiho. Už podle vyjádření ukrajinských úřadů k tomu činí patřičné kroky. Nicméně jak už jsme řekli, co přesně kladou ukrajinské úřady Franchettimu za vinu, to v tuto chvíli zcela jasné není.

Ivano, pojďme se na to podívat z perspektivy Moskvy. Jakou reakci to vyvolává tam a jak důležitý tento příběh potenciálně může být?
Ivana Milenkovičová: Zadržení Alexandra Franchettiho vyvolalo velmi rozhořčenou reakci Moskvy. Dá se říct, že je to dost možná teprve úplný začátek jedné kauzy, která velmi pravděpodobně bude jedním z hlavních témat určujících kurz česko-ruských vztahů v nejbližší době. To se děje v okamžiku, kdy relace mezi Prahou a Moskvou je v podstatě na samém historickém dnu, na nejnižším bodě v moderních dějinách vzájemných vztahů.

Moskva zadržení Alexandra Franchettiho prezentuje jako údajně nezákonné, jako politicky motivované. Takových reakcí se ze strany ruských představitelů už objevila celá řada, nechal se v tomto duchu slyšet i přímo ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Prohlásil, že doufá, že se Česko nevydá směrem určitých politických provokací, že nepodlehne takovým provokacím. Ještě tentýž den, kdy Franchettiho zadrželi na pražském letišti, tak se také celou kauzou začal zabývat Vyšetřovací výbor Ruské federace, vrcholný vyšetřovací úřad v Rusku. Nařídil to přímo jeho šéf Alexandr Bastrykin. Pokyn přišel skutečně z nejvyšších míst. Z toho, co úřad uvedl v prohlášení na svém webu, vyplývá, že Franchettiho zadržení chce prověřovat z hlediska možného zneužití mezinárodně právních mechanismů ke stíhání osob z politických důvodů.

I z tohoto je patrné, jaká je oficiální pozice Moskvy, jaká je oficiální linie. Třeba poslanec za stranu Jednotné Rusko Viktor Vodolackij v tomto duchu prohlásil, že Praha prý jedná neadekvátně, že na základě logiky, podle které byl zadržený Franchetti, by – jak tvrdí – mohly být klidně zadrženy miliony ruských občanů, kteří podporují sjednocení Krymu, kteří hlasovali v onom velmi dobře známém hlasování v roce 2014. Což všechno zároveň bagatelizuje důvody, proč byl Franchetti zadržený. Zmiňovaný poslanec Vodolackij je označil doslova za smyšlené.

Je tam jeden moment, na který Rusko poukazuje. Tvrdí, že nebylo informováno o tom, že Franchetti byl zadržený, ale české úřady naopak říkají, že patřičné informace předaly. Plyne z toho, co obě ty strany říkají, nějaké vysvětlení, kde mohl nastat problém a jestli vůbec v tomto směru nastal nějaký problém?
IM: Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov namítal, že Česko prý ruskou stranu neinformovalo oficiální cestou. Proto prostřednictvím ruské ambasády v Praze a také zmiňovaného vyšetřovacího výboru předalo oficiální žádosti o vysvětlení. V pondělí si kvůli tomu rovněž ruské ministerstvo zahraničí předvolalo českého velvyslance v Moskvě Vítězslava Pivoňku, kde z toho, co uvedlo v oficiálním prohlášení, po něm žádalo podrobné informace o motivech jednání českých úřadů.

Na druhou stranu je potřeba říct, že ještě tentýž den, kdy byl Franchetti zadržený, v neděli, psala ruská státní agentura TASS, že to bylo přímo ruské velvyslanectví v Praze, kdo ji – tedy novináře – informoval o zadržení ruského občana. Mluvčí ambasády Nikolaj Brjakin agentuře tehdy řekl, že jim česká policie potvrdila zadržení Franchettiho na letišti. O několik hodin později pak také uvedl, že Franchettiho osobně navštívila vedoucí konzulárního oddělení ruského velvyslanectví a že ambasáda je v kontaktu s jeho příbuznými a právním zástupcem, takže určité informace zjevně měla k dispozici.

Nicméně jaký byl skutečný sled událostí, kdo koho a jakým způsobem informoval, v tuto chvíli z toho, co je veřejně známé, z veřejných zdrojů, se nedá jednoznačně určit. Z české strany, myšleno z oficiálních míst, jsme zatím neslyšeli, jak přesně postupovala. Dá se říct, že by bylo žádoucí to vyjasnit.

Zmiňovala jsi, z jak vysokých míst přišly hned vzápětí po zatčení reakce, teď myslím v Rusku. Moskva také varovala, že krok českých úřadů se neobejde bez další reakce. Podnikly ruské úřady v tomto ohledu už nějaké konkrétní kroky?
IM: Jednak si ruské ministerstvo zahraničí v pondělí předvolalo českého velvyslance v Moskvě Vítězslava Pivoňku. V prohlášení také varovalo před další degradací vztahů mezi Moskvou a Prahou. Prostřednictvím ambasády v Praze předalo české diplomacii nótu. Nicméně pokud jde o nějaké další reakce, nějaké konkrétní kroky, na ty zatím nedošlo. To ale neznamená, že se tak nestane. V tuto chvíli je ale, dá se říct, na tahu česká strana. Rusko čeká, jak se k jejím výzvám nebo i pohrůžkám postaví.

V každém případě toto je zřejmě teprve začátek. Zadržení Franchettiho bude zřejmě skutečně jedním z nosných témat, která budou určovat kurz česko-ruských vztahů v nejbližší době. Viděli jsme, že taková témata mohou být pro ruskou stranu dostatečně nosná na případech Rusů, kteří byli zadrženi v jiných státech. A také to ukazuje, že Rusko je zároveň připravené mobilizovat značné síly nejen pokud jde o diplomatickou mašinérii, ale i třeba státní a Kremlu podřízená média, aktivity na sociálních sítích, potažmo můžeme říci internetu obecně.

Na to jsem se tě právě chtěla ptát, jaké reakce jsi zaznamenala v ruských médiích nebo třeba i mezi svými zdroji? Co vidíš, že se v médiích píše nebo jak se informuje o osobě Alexandra Franchettiho a vůbec o celém příběhu?
IM: Ten obraz je, můžeme říct, velmi jednotvárný a dobře čitelný. Obraz, který prezentují mainstreamová ruská média, je takový, že to je člověk, který se postavil na obranu ruského lidu, ruskojazyčného obyvatelstva na Krymu. Koneckonců třeba Alexandr Molochov, což je vedoucí mezinárodněprávní pracovní skupiny, která vznikla kolem stálého představitele anektované republiky Krym při úřadu ruského prezidenta, ten Franchettiho označil přímo za hrdinu krymského jara, jak jsou označované události z počátku roku 2014, kdy Rusko získalo poloostrov pod svou kontrolu.

Navíc, jak poukazoval například i oficiální vládní deník Rossijskaja Gazeta na svém webu, Franchetti za toto angažmá pak dostal v Rusku medaili za návrat Krymu. On se s ní i fotil na sociální sítě, takže o jeho podílu na událostech roku 2014 na Krymu nejsou skutečně nejmenší pochyby. Co ale Rusko rozporuje, je zákonnost takového jednání, zákonnost působení v polovojenských oddílech, které – můžeme říct – sehrály klíčovou roli při ovládnutí poloostrova. Připomenu ale ještě jeden moment, jednu záležitost, na kterou poukazovala novinářka ruské státní televize Olga Kurlajevová, kterou mimochodem před třemi lety vyhostilo Lotyšsko jako hrozbu pro národní bezpečnost.

Ta na síti Telegram psala – a velmi hojně to citovala i další ruská média –, že se měl Franchetti také angažovat na Donbasu na východní Ukrajině. Kurlajevová tvrdí, že se tam údajně zabýval humanitární pomocí. Nicméně je dobře zdokumentované, že jeden z členů jeho rozvědné skupiny, skupiny s názvem Severní vítr, která působila na Krymu, Srb Dejan Berić, se později aktivně angažoval i v bojích proti ukrajinským vládním silám na Donbasu, konkrétně jako ostřelovač.

Když se na to celkově podíváme, jak závažné varování ruské diplomacie před možnou odpovědí je? Všechno se to děje, jak jsi zmiňovala, v atmosféře, kdy vztahy mezi Českem a Ruskem jsou kvůli vrbětické kauze opravdu na bodu mrazu nebo možná pod bodem mrazu. Dá se z toho všeho vyčíst, jestli je to ze strany Moskvy v tuto chvíli spíš verbální hrozba, nebo jestli opravdu má ruská diplomacie v zásobě ještě nějaké možné kroky?
IM: Nadá se rozhodně říct, že by ani navzdory té nedávné diplomatické vybíjené kvůli Vrběticím, když tak nazveme dopady tehdejších událostí, se nedá říct, že by u Moskvy nezůstaly ještě určité možnosti odvety. Je poměrně dobře známé, že Rusové nemají problém si na ni počkat, počkat si klidně poměrně dlouhou dobu, i více než rok, na vhodnou příležitost. To se děje typově v případě vyhoštění novinářů nebo neprodloužení jejich víz a akreditací. Děje se to v případě odvetných sankcí i v dalších rovinách.

Připomenu ještě jednou, že tentýž den, kdy byl Franchetti zadržený, tak se celou kauzou začal zabývat Vyšetřovací výbor Ruské federace, což je tentýž úřad, který například inicioval stíhání lidí odpovědných za odstranění sochy maršála Koněva v pražské Bubenči. Konkrétně na základě článku trestního zákoníku, který se týká rehabilitace nacismu. A už loni, když se tak stalo, když bylo zahájené toto stíhání, tak exministr kultury Vladimir Medinskij nevylučoval, který teď působí jako poradce v Kremlu, že se Rusko může obrátit i na Interpol s žádostí o zatčení těchto lidí.

Ivano, kam až podle tebe může současný propad ve vztazích mezi Prahou a Moskvou dospět?
IM: Dá se říct, že i aktuální kauza, nejen události posledních měsíců, to, jakým způsobem ruská strana zadržení Franchettiho prezentuje, pomáhá dál zakořenit onomu už tak ze strany oficiálních míst silně šířenému narativu o Česku jakožto o nepřátelské zemi. O zemi, která je vůči Rusku silně negativně naladěná, která je údajně rusofobní. Rusofobie, to je obecně slovo, které ze strany ruských představitelů zaznívá velmi často.

Připomenu, že třeba už zmiňovaný Alexandr Molochov doslova prohlásil, že se Česko zadržením Franchettiho prý očividně rozhodlo obhájit si svoje místo v takzvaném seznamu nepřátelských nebo nespřátelených zemí, kam ho letos v květnu Rusko zařadilo. Molochov se také nechal slyšet, že si prý Česko, teď budu citovat: „Chtělo šplhnout před ukrajinskými neonacisty.“ To je další takový narativ šířený v poslední době ruskou stranou. A sice, že i v Česku údajně dochází k rehabilitaci nacismu. Podobně tato obvinění zaznívají zejména na konto Ukrajiny, ale v menší míře i třeba na konto pobaltských států.

Zdroj