Přišla, viděla a zvítězila. Vliv Meloniové v Unii poroste, stále si ale drží dvě tváře, poukazuje odborník

před 1 měsíc 102

Ze šesti procent na téměř třicet. Strana Bratři Itálie premiérky Giorgie Meloniové si v letošních eurovolbách oproti těm předchozím výrazně polepšila. Výsledky tím jen utvrdily její už tak silnou domácí pozici a následovaly predikce průzkumů. „Kampaň silně personifikovala, doslova ji pojala jako referendum o vládě a sobě samé,“ popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál Luca Barana, člen římského Institutu mezinárodních vztahů (IAI).

Rozhovor Řím 19:02 14. června 2024

Giorgia Meloniová na snímku z dubna 2024

Italská premiérka Giorgia Meloniová | Zdroj: Profimedia

Jak by se dala strana premiérky Meloniové momentálně charakterizovat? Jedni ji stále považují za krajně pravicovou, podle druhých se z extrémních postojů vymanila.
Meloniová světu ukazuje dvě tváře. Na evropské úrovni se strana prezentuje jako konzervativní, už bych ji v daném kontextu neoznačoval za hlásící se k suverenismu či nacionalismu. Svého času byla ale typicky pravicově populistickou, euroskeptickou a brojící proti jakékoli formě evropské integrace.

Bratři Itálie ovládli podle odhadů eurovolby. Strana Meloniové měla získat mezi 26 a 30 procenty

Číst článek

Ještě před dvěma lety bychom ji za extrémně pravicovou označili a podpora či sblížení s Ursulou von der Leyenovou by byly nemyslitelné. Dnes se už však v jejím programu nedočteme nic o plánech na vystoupení z Evropské unie či opuštění eurozóny, zmiňuje naopak třeba společnou obranu. Řekl bych, že na domácí půdě nicméně premiérka více ukazuje svou pravou a pro stranu symboličtější tvář.

Ačkoli například přímo nevystupuje proti interrupcím, zavedla určitá opatření, která přístup k nim omezují. Na mezinárodní scéně se tedy prezentuje jakožto důvěryhodná partnerka, ze strategického hlediska se jí podařilo učinit velmi obratný krok, a i z toho důvodu dnes není tolik vnímána jako krajně pravicová.

Nicméně své kořeny nezapře a návrhy, které prosazuje v oblasti migrace, hodnot či občanských práv, jsou stále výrazně pravicové.

S přibližně 28 procenty Bratři Itálie v zemi jasně zvítězili. Favorizovaly je i předvolební průzkumy. Předsedkyně vlády sama avizovala, že úspěchem pro ni bude cokoli blížící se 26 procentům, která získala v posledních parlamentních volbách. Jak moc to tedy vliv její i stranický v Itálii posílí?
Jde o potvrzení výsledku voleb do parlamentu v tom smyslu, že Meloniová utvrdila svou pozici jakožto lídryně. Kampaň silně personifikovala, doslova a do písmene ji pojala jako referendum o vládě a sobě samé.

Na jedné straně občany vyzývala k tomu, aby hlasovali o jí navrhované podobě Evropy, na straně druhé to však zároveň pojala jako test toho, jak moc jsou Italové s vládou spokojení.

Zároveň se zde otvírá otázka vztahů na pozadí domácí politiky. Byť strana Vzhůru Itálie předstihla Ligu Mattea Salviniho jen o pár desetin, jde o velmi významný faktor, neboť po smrti Silvia Berlusconiho ji mnozí odsuzovali k zániku. Namísto toho ukázala, že stále zůstává ve hře a v koalici má svůj význam.

Nel primo anniversario della scomparsa di Silvio Berlusconi, desidero ricordare un uomo che ha lasciato un segno indelebile nella storia politica italiana.

Abbiamo condiviso molte battaglie e momenti decisivi per la nostra Nazione.
Anche nel suo ricordo, continueremo a dare il… pic.twitter.com/gzJKFb9mJx

— Giorgia Meloni (@GiorgiaMeloni) June 12, 2024

Mezi poraženými jasně skončila Liga. Během pěti let se její preference snížily ze 34 procent na devět, jde víceméně o stejný podíl jako v posledních parlamentních volbách. Nový vítr a příliv voličů jí měla přinést kandidatura Roberta Vanacciho, který u mnoha témat zaujal velmi agresivní a extrémně pravicový postoj, nicméně ani to se Salvinimu nevyplatilo a Liga volby projela na plné čáře.

Kromě italské politické scény si premiérka již teď drží silnou pozici i v rámci Evropské unie, mimo jiné předsedá Straně evropských konzervativců a reformistů. Mnozí politologové jsou přesvědčeni, že bude jedním z nejsilnějších hlasů sedmadvacítky. Souhlasíte s tím?
Nejprve bychom měli odlišit její postavení v europarlamentu a Evropské radě, která je podle mého názoru v daném kontextu docela opomíjená. Nemálo odborníků, ať už italských či zahraničních, mluví o možném připojení se Bratrů Itálie k jedné z budoucích europarlamentních koalic. Budou nyní mít značný počet poslanců, což frakci významně posílí.

Vzhledem k tomu, že většinu by si nicméně měly udržet tradiční proevropské strany, a prozatím se nezdá, že by v tak velké míře potřebovaly vnější podporu dalších politických aktérů, se pravděpodobnost varianty začlenění Bratrů Itálie do většiny europarlamentu snižuje.

Zcela jinak bych hodnotil situaci ve zmíněné Evropské radě, kde lze očekávat, že slovo Meloniové bude mít značně větší váhu, a to nejen díky nejnovějšímu volebnímu úspěchu, ale i tomu, jak velkou porážku ve svých zemích utrpěli jiní státníci jako Macron, Scholz nebo Sánchez. Především u francouzského prezidenta jde o opravdový debakl.

Nejviditelnější tváře pravice

Na začátku jste zmínil dvojí způsob sebeprezentace. Bruselský web Politico o ní napsal, že je věrná typickému tahu italské diplomacie spočívajícím v přístupu „hrát to na obě strany“. Na jaké strategii je tedy založena její řekněme umírněnější evropská taktika?
Myslím, že v tom viděla způsob, jak si získat důvěru mezi evropskými partnery. Došlo jí, že pokud si chce v unijních otázkách udržet skutečný vliv a neskončit na samotce vedle Viktora Orbána, nemůže sedět v koutě a kritizovat všechno a všechny, nýbrž musí zaujmout konstruktivní přístup, byť vycházející z jejích ideologických postojů.

Radikálku nechává doma, v Evropě je Meloniová silnou hráčkou. Ví to Fiala i von der Leyenová

Číst článek

Nicméně pochybuji, že by její názory týkající se podpory Ukrajiny, otázek okolo NATO či společné obrany nebyly upřímné a že by v ně nevěřila. Na druhou stranu za nimi ale musí vidět i určitou strategii. Když bylo před posledními parlamentními volbami několik týdnů dopředu jasné, že Bratři Itálie zvítězí a z Giorgie Meloniové se stane premiérka, svůj postoj k Ukrajině dala jasně najevo.

Ihned po začátku ruské agrese, zároveň pár měsíců před volbami, se připojila k podpoře napadené země. Daný krok jí podle mého názoru výrazně pomohl ve vybudování důvěry na evropské politické scéně a umožnil jí otevírat témata spojená například s migrací, kterým by se třeba jinak takové pozornosti nedostalo.

Politička se již několikrát nechala slyšet, že chce Evropskou unii v důležitých otázkách posouvat směrem doprava. Jak se jí to z nové, posílené perspektivy a v kontextu toho, že krajně pravicové strany zaznamenaly v klíčových zemích jako Francie či Německo tak výrazný úspěch, může dařit?
Především mám dojem, že spolu s příchodem extrémně pravicových stran do Evropského parlamentu ruku v ruce vznikají stále více krajní nové skupiny, které se snaží určitým způsobem institucionalizovat ty stávající. Máme zde frakci Identita a Demokracie, kam patří Liga či Národní sdružení, nyní se tedy mluví i o německé AfD. Posun k ultrapravici je stále zřetelnější.

Abych se každopádně vrátil k otázce, Meloniová se nachází v poměrně ošemetné situaci v tom smyslu, že míč je tak jako tak na straně té nejsilnější europarlamentní skupiny, u níž přirozeně doufala v horší výsledek, a která může rozhodujícím způsobem určovat novou podobu Komise.

Nedokážu odhadnout, nakolik je pro ni momentálně výhodné být spojována s programem Marine Le Penové, a to i z toho důvodu, že ta se v následujících dnech a týdnech bude soustředit spíše na domácí dění, tedy volby do Národního shromáždění.

Obecně vzato jsem toho názoru, že se nyní celý proces trochu zpomalí, počká se, jak dopadne situace ve Francii a podle výsledku se vzhledem k její důležitosti jak Meloniová, tak další lídři následně rozhodnou, co dál.

Mluvíme-li o Marine Le Penové, jak by se dal stručně charakterizovat premiérčin vztah právě k ní?
Definoval bych to tak, že si řekněme „přátelsky“ konkurují. Jde o dvě nejviditelnější tváře evropské krajní pravice. Řadí se do dvou různých frakcí a víme, že doposud nebylo možné, aby se Identita a demokracie a konzervativci nějakým způsobem propojili, což by se, byť se mohu mýlit, v nastávajícím složení europarlamentu měnit nemělo.

Ponížení, píší ve Francii k Macronově porážce. Ten oznámil rozpuštění parlamentu a vypsání voleb

Číst článek

Vzhledem ke stejnému politickému zázemí nemohou zároveň příliš jít proti sobě, protože i když na jednu stranu říkám, že jde o v zásadě přátelskou konkurenci, nelze rozhodně vyloučit ani opačnou možnost s tím, že v sobě budou vidět soupeře.

Nicméně to opět a také bude záviset na výsledku francouzských voleb. Může se stát, že Le Penová pozmění své postoje po vzoru Meloniové a bude pro evropské partnery přijatelnější, avšak na to si ještě musíme počkat.

Rovněž je nutné si uvědomit, v čem spočívá jádro nacionalistů. Na rozdíl od stran z jiného politického spektra staví do centra dění své silně národní zájmy. Vytváření aliancí je tak pro ně mnohem komplikovanější. V daném případě se tedy národní zájmy Francie nemusí vždy nutně shodovat s těmi italskými, konkurenční faktor tudíž zůstává ve hře.

‚Nepřátele ještě blíž'

V souvislosti s jasně zvýšeným vlivem Bratrů Itálie zůstává otázkou i to, jak moc bude italská strana klíčová pro budoucí předsedkyni či předsedu Evropské komise. Do jaké míry bude muset s Meloniovou, vzhledem k její výrazné pozici, spolupracovat?
Rozhodně bude mít vliv. Nelze nezopakovat, že mezi předsedy či předsedkyněmi stran jde o jednu z mála, která z daných voleb vychází posílená, což bude mít velkou váhu při utváření orgánu unijní exekutivy, a kromě toho i v dalších institucionálních rolích.

La Lega arretra al Nord, dove cresce FdI. Il Sud incorona il Pd e «punisce» M5S. E solo due partiti guadagnano voti: tutti i dati https://t.co/kdDWxyUY8i

— Corriere della Sera (@Corriere) June 11, 2024

Když ještě zůstaneme u Komise, bližší spolupráci s italskou premiérkou se snaží udržovat i její stávající předsedkyně Ursula von der Leyenová, za což schytala kritiku od svých koaličních partnerů, pro které je italská premiérka v rámci pravice příliš radikální. Zmíněný web Politico cituje jednoho z unijních úředníků, podle něhož se jejich vztah dá charakterizovat slovy, že přátele si držíte blízko a nepřátele ještě blíž. Jak to tedy je?
K určité formě sblížení během uplynulého roku rozhodně došlo. U von der Leyenové se jednalo především o to, že potřebovala podporu klíčové země, jakou je Itálie, a Meloniové krok pomohl v tom, že na unijní úrovni nabyla důvěryhodnosti a je považována za spolehlivého spojence. Společnou řeč pak našly v tématu migrace.

Meloniová vyhrála volby. ‚Neznamená to, že v Itálii zavládne neofašistický režim,‘ mírní vášně odborník

Číst článek

Nicméně je zde třeba zmínit ještě jednu věc. Většinu stále mají tradičně proevropské strany a předsedkyně Komise dala jasně najevo, že žádnou další vnější podporu nepotřebují. Na druhou stranu před několika týdny uvedla, že italská premiérka splňuje sérii podmínek pro podporu europarlamentní většiny, tedy mimo jiné se jasně vymezit proti ruské agresi.

Podle mého názoru zde bude právě klíčová i reakce socialistů, kteří s ní jakoukoli formu spolupráce odmítli. Pokud od daného postoje upustí, nějaká forma partnerství se nabízí, avšak nesmíme opomenout fakt, že italská Demokratická strana by ve zmíněné frakci měla být nejpočetnější skupinou a vzhledem k domácí situaci si jen těžko dovedu představit, že by v otázce sblížení se s Meloniovou byla pro.

Salviniho prohra

Jak tedy budoucí politické dění v Itálii může ovlivnit to, že právě opoziční Demokratická strana v čele s Elly Schleinovou získala po vládnoucích Bratrech Itálie nejvyšší počet hlasů?
Vládu to zatím nechává víceméně v klidu, pokud tedy ještě nenastane nějaký vnitřní rozkol. Když tak jako tak sečtete hlasy všech tří koaličních stran, dostanete se přibližně na 48 procent. Pro Schleinovou je každopádně výsledek velkým úspěchem.

Meloniová chce být ‚normálně konzervativní‘. Je ale populistická radikální pravice, říká italský politolog

Číst článek

Do eurovoleb se řešilo, kdo má v rámci opozice vedoucí statut, nyní to je nad slunce jasné. Hnutí pěti hvězd navíc oproti Demokratické straně s téměř 25 procenty získalo opravdu nízký počet hlasů, přibližně okolo deseti procent. Vnitřní rozložení sil se tedy mění.

Na rozdíl od úspěchu krajně pravicových stran ve Francii či Německu, italská Liga ve volbách naopak zcela propadla. Jaké kroky lze nyní ze strany Salviniho očekávat?
Myslím, že by mezi ním a premiérkou mohlo dojít k určitému napětí, nicméně v koalici podle mě zůstane. Ani jedna strana nemá na nějakých výrazných vnitřních rozepřích zájem. Řekl bych, že intenzivní debata se nyní povede uvnitř Ligy, za předsednictví Salviniho se značně proměnila.

Ještě za mého dětství byla proevropská a výrazně spojená se severem Itálie, on z ní mezitím vytvořil celonárodní, euroskeptickou a mnohem více pravicově orientovanou stranu. Daný posun signalizuje i na začátku zmíněný generál Vannacci. Před tím, než tedy začneme analyzovat vztahy mezi Meloniovou a Salvinim, bychom měli ještě počkat, co se stane s jeho samotnou pozicí v rámci Ligy.

A Bruxelles con l’amica e alleata @MLP_officiel, per fare il punto della situazione dopo le elezioni che hanno certificato la voglia di cambiamento dei cittadini di tutto il Continente. Macron, Scholz e Von der Leyen se ne facciano una ragione: vogliamo rivoluzionare l’Europa, in… pic.twitter.com/FEJRWPH37K

— Matteo Salvini (@matteosalvinimi) June 12, 2024

Jana Stuláková

Přečtěte celý článek