KOMENTÁŘ / Pokud jde o Rusko, Vladimira Putina a jeho režim, Západ dostal mnoho lekcí, ze kterých se nepoučil. Přístup západu k Putinově agresivní zahraniční politice byl řetězcem chyb a nepoučení se z nich. Nyní – po prezidentských volbách, o kterých snad nikdo nepochybuje, že nebyly spravedlivé a demokratické – má ten stejný Západ v ruce kartu, která může ukázat, že se ze svých chyb konečně poučil.
V Rusku o víkendu proběhly volby, ve kterých si Vladimir Putin zajistil dalších šest let v Kremlu, který okupuje – s krátkou přestávkou ve funkci předsedy ruské vlády – už od roku 1999, respektive od roku 2000. Po sečtení všech hlasů ukazovaly výsledky jeho drtivé vítězství. Putin získal 87,28 procent hlasů. Druhý skončil Nikolaj Charitonov nominovaný Komunistickou stranou Ruské federace se ziskem zhruba čtyř procent hlasů.
V minulosti se Vladimir Putin snažil o to, aby ruské volby nevypadaly jako fraška. Před šesti lety získal 77,5 procent hlasů, v předchozích volbách 64,3 procent, v roce 2004 necelých 72. A v roce 2000, kdy se dostal k moci po abdikaci Borise Jelcina ho volilo přes 53 procent Rusů. Zisk přes 87 procent je tak tím nejvyšším v jeho politické kariéře. Letošní volby tak jednoznačně ukázaly, že o frašku jde.
Stejně o nich mluví například české ministerstvo zahraničních věcí, když krátce po uzavření volebních místností napsalo, rusko organizovalo hlasování i na okupovaných územích Ukrajin a proto „neuznává konání této nelegitimní volební frašky v Autonomní republice Krym a ve městě Sevastopol a v částech Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti Ukrajiny“.
Podobně reagovala i německá ministryně zahraničních věcí Annalena Baerbocková. „Volby v Rusku byly volbami bez volby,“ řekla na začátku summitu evropských ministrů zahraničí. Jednoznačný krok ze strany Západu ale stále chybí.
Západ a jeho dlouhá řada chyb
Podobná prohlášení jsou totiž sice silná, ale nestačí. Západ ve vztahu k Rusku dělal dlouhou dobu řadu chyb a Vladimir Putin na druhé straně zkoušel, kam až může zajít. Připomenout by se v tomto smyslu dal rok 2008, kdy stejné Rusko v čele se stejným Vladimirem Putinem spustilo invazi do Gruzie, kde od té doby okupuje Jižní Osetii a Abcházii. Reakce ze Západu nepřišla skoro žádná.
Někdy v té době si Vladimir Putin uvědomil, že může okupovat zhruba 20 procent území jiné suverénní země za velmi přijatelnou cenu a že takovým krokem může ovlivnit její orientaci na Západ, na struktury NATO a Evropské unie. Celkem nepřekvapivě tak přišel rok 2014, anexe Krymu a válka na Donbase. Reakce ze Západu sice přišla, ale opět nebyla dostatečná. Rusko tak zkusilo zajít ještě dál a 24. února 2022 rozpoutalo největší konflikt v Evropě od konce druhé světové války.
Tentokrát už tvrdá reakce ze Západu přišla, stále ale není dostatečná. Evropská unie přijala 13 balíků sankcí. Už při přijímání prvního z nich se mluvilo o tom, že jeho dopady zničí ruskou ekonomiku. Nestalo se tak a Rusko produkuje zbraně, které na Ukrajině zabíjejí civilisty. Cena za válku na Ukrajině je pro Putina stále přijatelná.
Právě to se ale po volbách může změnit, když Západ neuzná jejich výsledek a nebude považovat Vladimira Putina za legitimně zvoleného prezidenta. Precedent z minulosti už máme. Poté, co byl Nicolás Maduro ve Venezuele prohlášen za nelegitimního prezidenta, byly na jeho zemi uvaleny nové diplomatické a hospodářské sankce. Ty potom z části vedly k největšímu hospodářskému poklesu v moderních dějinách Latinské Ameriky a šestému největšímu poklesu, který byl kdy zaznamenán na celém světě. Stejně Západ postupoval i v případě Roberta Mugabeho v Zimbabwe nebo Bašára al-Asada v Sýrii.
Uznání Putina za nelegitimního prezidenta by mohlo – stejně jako v těchto případech – vést k zpřísnění již zavedených sankcí, které se Rusku daří obcházet. Zároveň by vedlo k jeho ještě větší izolaci na mezinárodní scéně.
Máme ale i příklad z Evropy. Po volbách v roce 2020 Velká Británie, Evropská unie i Spojené státy neuznaly vítězství Alexandra Lukašenka. Mezi Ruskem a Běloruskem se nyní nabízí určitá paralela, ale mezi oběma státy je i jistý rozdíl. V Bělorusku v té době existovala politická opozice v čele se Svjatlanou Cichanouskou, které bylo vítězství ve volbách skutečně ukradnuto.
Rozhodnutí Západu nepřijmout výsledek ruských voleb by rozhádané ruské opozici, která se často neshodne na taktice, strategii a ideologii – nemluvě o tom, kdo se ujme vedení – mohlo pomoct. Jedna tvář už se totiž začíná rýsovat – je jí manželka zesnulého Alexeje Navalného, asi největšího kritika Kremlu, Julija Navalná.
Proč je Putin oficiálně považován za legitimního prezidenta?
Někteří západní politici nyní – pokud dojde na otázku legitimity ruského prezidenta Vladimira Putina – argumentují právě tím, že ruská opozice jednoho vůdce. A že v případě takového kroku by Západ neměl s kým mluvit. To ale nemusí být takový problém, Západ může stále o Putinovi mluvit jako o vůdci Ruska, ruském diktátorovi, uzurpátorovi moci, vojenském veliteli, velkém náčelníkovi nebo jakkoliv jinak.
Je ale naivní myslet si, že rozhovor s Vladimirem Putinem a Kremlem by něco mohl změnit. Naposledy to ukázal mírový plán Dmitrije Medvěděva, který zahrnoval kapitulaci a demilitarizaci Ukrajiny, její sjednocení s Ruskem nebo například nucenou denacifikaci pod dohledem Organizace spojených národů.
Putin není politik, je gangster, ale Západ s ním jako s gangsterem nejedná. Hlasování proběhlo na okupovaných územích Ukrajiny, které svojí rozlohou téměř odpovídají velikosti Řecka. A i když jejich pořádání na těchto územích Západ i slovy českého ministerstva zahraničních věcí odsuzuje a neuznává, výsledky voleb přijímá a Vladimira Putina považuje za legitimního prezidenta. Částečně se tak podílí na plíživé legitimizaci okupovaných území jako součásti Ruské federace. Vladimir Putin je totiž zvolený prezidentem i hlasy lidí na těchto územích.
OBSE nebyla připuštěna, aby potvrdila nebo vyvrátila, že jde o svobodné a spravedlivé volby podle demokratických standardů. Veškerá opozice je buď zavřená na Sibiři, vyhnána ze země, nebo zabita. K volbám nebyly připuštěni opoziční kandidáti jako Boris Naděždin nebo Jekatěrina Duncovová. Svobodná média jsou zlikvidována a prakticky neexistují. Na samotného Vladimira Putina je vypsán mezinárodní zatykač.
Nabízí se tedy otázka, proč je ten stejný Putin – válečný zločinec a gangster – stále oficiálně považován za legitimního a legálního prezidenta Ruské federace demokraciemi na Západě. Ty udělaly ve vztahu k Putinovi mnoho chyb, nyní mají ale příliš velkou šanci na to něco změnit, aby ji znovu propásly. K vítězství ve volbách Vladimiru Putinovi gratuloval Írán, Čína, Severní Korea, Uzbekistán a Venezuela.
Právě vedle jména Nicoláse Madura, kterého Západ neuznal jako legitimního prezidenta Venezuely, by se mělo objevit i jméno Vladimira Putina jako neuznaného prezidenta RUské federace. Měl by být jednoznačně označen za nelegitimního prezidenta, za gangstera, který je nelegitimním uzurpátorem moci. Západ by se k němu tak měl i chovat, aby ukázal, že se ze svých chyb poučil a že jeho přístup k Rusku už nebude tou řadou chyb, které jsme sledovali v minulosti.