Pro Izraelce to byla ‚rutina‘, nebyli vystrašení, naopak nabízeli pomoc, říká český student v Tel Avivu

Útok Íránu na Izrael vyvolal mezi lidmi mnoho obav. „Víte, že se na vás blíží stovky dronů nebo desítky dronů, ale víte, že přiletí až za několik hodin a teď ležíte v té posteli a posloucháte. Každý blbý hluk z ulice vám připomene něco takového a na první dobrou si myslíte, že to už začalo,“ říká 23letý Jan Zahrádka, který momentálně studuje na Tel Avivské univerzitě v rámci meziuniverzitní dohody jako výměnný student z Karlovy Univerzity.

Rozhovor Tel Aviv 12:17 14. dubna 2024

Rezonovala možnost útoku Íránu v Izraeli ještě před sobotním odpolednem a nocí?
Učitě tu byly zprávy o tom, že se Írán chystá zaútočit, takže myslím, že to Izraelci očekávali. Konec konců armáda na to byla připravená. Co se týče lidí, tak já jsem se pohyboval spíš v kruzích koleje a univerzity, takže jsem se bavil spíš s mezinárodními studenty a všichni jsme to vnímali.

Nicméně nemyslím si, že by Izraelci z toho byli nějací vystrašení, myslím si, že to pro ně je, dalo by se říct, rutina. Naopak mi izraelští kamarádi psali, že kdybych cokoliv potřeboval, kdyby se cokoliv dělo, tak mám dát vědět. Takže vědělo se o tom.

Pamatujete si na moment, kdy vám poprvé došlo, že Írán skutečně na Izrael zaútočil? Získával jste informace z českého velvyslanectví nebo odjinud?
Jestli mohu, tak řeknu, jak to probíhalo už odpoledne. On byl včera šabat, takže jako každý šabat byl klid, v ulicích nebyla žádná auta. Nicméně po šesté hodině šabat končí a je vidět, že se lidé vrací do ulic, chodí nakupovat, auta se vrací. Jenže když jsem šel nakoupit, tak ulice byly prázdné, to byla taková první známka.

Kolem desáté hodiny jsem se vrátil z cvičení na pokoj a přišla mi zpráva ze studentského týmu, že se ruší prezenční výuka až do pondělí a že na sebe máme dávat pozor.

V té chvíli jsem žádné varování od Čech nedostal, nicméně jsem nebyl zapsaný v systému Drozd nebo v něčem takovém. Takže první varování přišlo od univerzity a postupně pak začaly přicházet další a další zprávy.

Já osobně jsem nejvíce čerpal z Times of Israel a různých twitterových kanálů, kde jsme se postupně dozvídali, co máme dělat, jak se máme chovat a co se děje. Ale tu primární výstrahu jsme dostali od studentů, kteří nás mají na starosti, od místních studentů.

Připravovali jste se nějak na možnost evakuace? Balili jste si například evakuační zavazadlo nebo jste hledali nejbližší kryt?
Žádné takovéhle informace jsme nedostali, jediné co, tak bylo doporučeno se držet blízko krytů, což je tu u nás standardní. My máme kryt hned u vchodu do naší budovy, takže nám stačí seběhnout, takže tam nebyl žádný problém.

Co se týče zavazadel, tak vím, že můj kolega si třeba zabalil batůžek. Já sám jsem byl takový nervózní, nevěděl jsem, co se bude dít, tak jsem si jen připravil láhev s vodou a měl jsem stále telefon na nabíječce, kdyby náhodou jsme v krytu měli zůstat nějak déle, tak abych o sobě mohl nějak dát vědět. Jinak žádné velké přípravy se myslím u nás tedy nekonaly a ani nebyly nějak výrazně doporučeny kromě toho, že se máme držet blízko krytů.

Krom té praktické stránky a připravenosti, jaký to byl pocit zažít to na vlastní kůži?
Řeknu vám, bylo to něco opravdu unikátního, protože se tady, a to možná přeženu, nic nestalo. Byl tu relativní klid. Já jsem na severu Tel Avivu, což je relativně klidná oblast, tak to byl velmi zvláštní pocit.

Nejdříve jsem tedy pročítal všechny novinové články, titulky a tak dále. Bavili jsme se o tom s kolegou na pokoji a pak jsem ani nemohl kvůli tomu moc usnout, tak jsem celou noc, někdy do půl třetí ráno, seděl na balkóně, ležel v posteli, četl jsem zprávy, koukal jsem na zpravodajství a pozoroval oblohu, jestli náhodou se něco neobjeví.

Ve vzduchu jsme mohli neustále slyšet, a já nejsem vojenský expert, nevím, jestli to byla přímo letadla, znělo to spíše jako nějaké helikoptéry, ale rozhodně nad námi furt něco létalo. A člověk je takový nervózní, ví, že tady bezpečnost je, že Izrael tohle má pohlídané, ale přesto to zažíváte poprvé a je to něco úplně jiného.

Víte, že se na vás blíží stovky dronů nebo desítky dronů, ale víte, že přiletí až za několik hodin a teď ležíte v té posteli a posloucháte a každý blbý hluk z ulice vám připomene něco takového a na první dobrou si myslíte, že to už začalo, že se tu něco děje, ale ono to je třeba auto, které se rozjíždí na semaforu nebo cokoliv jiného.

Rezonuje mezi studenty ze zahraničí možnost, že by kvůli situaci odjeli zpátky do své země?
Záleží, jak se bude situace vyvíjet. Momentálně si myslím, že moc studentů ambice na návrat domů nemá. Nicméně někteří, hlavně z USA, se vrátili domů před pár dny. Nedokážu říct, jestli to je právě kvůli těmto varováním, nebo jestli se vrací domů na prázdniny. Nám tu totiž začíná ve středu pesach a spousta mezinárodních studentů, včetně mě, má v plánu se vrátit domů.

Takže netroufám si říct, zda se studenti vracet domů budou a z jakého důvodu. Nicméně jsem spíš zvědavý, že pokud lidé jako já se budou domů chtít vrátit, jestli to vůbec bude možné, co se týče komerčních aerolinek. Protože, jak už víme, tak izraelské letiště Ben Gurion bylo zavřené a spousta okolních států uzavřelo svůj vzdušný prostor. Takže to je také předmět debaty, zda se bude možné vrátit domů.

Eliška Drobná