před 2 měsíce
74
KOMENTÁŘ / Některé události z posledních dvou let vedou ke stále častěji se objevujícím kritickým pohledům na působení Organizace spojených národů (OSN). Rada bezpečnosti této organizace má bedlivě sledovat, zda se některý ze států nedopouští agrese. Pokud se tak stane, měla by použít proti agresorovi sankce nebo vojenský zásah s cílem donutit ho agresi zastavit. Když však v únoru 2022 Rusko napadlo Ukrajinu, Rada bezpečnosti žádná donucovací opatření proti Rusku nepřijala. Poté, co Hamás napadl v říjnu 2023 Izrael a Izrael zahájil v odpovědi vojenskou operaci v Gaze, schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci, ve které žádalo nastolení humanitárního příměří. Podle některých se opět jednalo o selhání OSN, která měla podle jejich názoru podpořit právo Izraele na sebeobranu.
Nejnověji se v posledních dnech kritika a zděšení objevují v souvislosti se skandálem ohledně možného zapojení několika pracovníků úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) do ozbrojeného útoku Hamásu z loňského října. Je samozřejmě paradoxní a šokující, pokud se zaměstnanci organizace, která má udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, na násilných aktech Hamásu podíleli. Obvinění vznesená v tomto případě nejsou navíc jediným potenciálním pochybením UNRWA. Existují i domněnky o tom, že s Hamásem už v minulosti aktivně spolupracoval významný počet jejích pracovníků a že Hamás dokonce díky tomu využíval zařízení a prostředky této instituce.
Jsou uvedené případy dostatečným důkazem o špatném působení OSN? Znamenají, že přínos organizace je zcela minimální a nelze ji respektovat? Přestože jsou uvedené případy negativní a významné, působení OSN celkově má zásadní pozitivní přínos pro fungování současného světa.
V prvé řadě výše uvedené případy diskutabilního jednání nebo selhání organizace představují zvláště obtížné situace, jejichž podmínky zásadně ztížily to, aby v nich OSN mohla plnit své funkce. Když představitelé velmocí v závěru druhé světové války koncipovali Chartu OSN, záměrně do ní vtělili právo velmocí vetovat rozhodnutí Rady bezpečnosti. Do jisté míry se jednalo o jejich egoistický zájem. Právo veta ale také zaručuje to, aby Rada bezpečnosti neschválila vojenskou operaci vůči velmoci, která by následně mohla vést k přímému ozbrojenému střetu globálního rozměru.
Na jednu stranu tedy není pochyb o tom, že ruská agrese vůči Ukrajině dokazuje, že systém kolektivní bezpečnosti OSN nefunguje dokonale, protože OSN nedokázala dosáhnout toho, aby agrese skončila. Jen těžko však za to lze OSN silně kritizovat: její systém kolektivní bezpečnosti byl totiž svými tvůrci od počátku nastaven tak, že jeho mechanismy nemusejí fungovat tehdy, pokud se agrese dopustí velmoc disponující právem veta.
Skutečnost, že konflikt mezi Izraelci a Palestinci patří v OSN mezi nejvíce zpolitizované otázky, vysvětluje, že se organizace nepostavila za Izrael po loňském říjnovém útoku. Vzhledem k antagonistickým zájmům západních velmocí (USA, Francie, Velká Británie) a východních velmocí (Rusko a Čína) není pravděpodobné, že by se na společném stanovisku v případě tohoto konfliktu shodla Rada bezpečnosti. Jiná je však situace ve Valném shromáždění OSN, kde k přijetí stanoviska v některých případech postačuje souhlas většiny států. Tato skutečnost dává silnou rozhodovací moc rozvojovým zemím, které díky svému počtu často dokáží dát většinu potřebnou pro přijetí rezoluce dohromady. Blízkovýchodní konflikt přitom dlouhodobě představuje otázku, ve které značná část rozvojových zemí zaujímá kritická stanoviska vůči Izraeli.
Vzhledem k jejímu nastavení bylo pak značně obtížné pro UNRWA vyhnout se zcela tomu, aby nedošlo k určitému propojení mezi jejími pracovníky a Hamásem. Základní důvod spočívá v rozsahu aktivit této instituce. Poskytuje palestinským uprchlíkům a jejich potomkům žijícím v uprchlických táborech rozsáhlou humanitární a rozvojovou pomoc, spočívající například v zajišťování výuky ve školách nebo poskytování zdravotní péče. K zajištění takto rozsáhlé pomoci zaměstnává zhruba 30 000 pracovníků, z nichž drtivou většinu tvoří sami Palestinci. Jedná se tak opět o poměrně nestandardní situaci, kdy OSN v podmínkách otevřeného ozbrojeného konfliktu zaměstnává takto velké množství místního obyvatelstva. V takové situaci je pak velice důležité, ale zároveň značně obtížné, zajistit to, že určitá část z těchto pracovníků nebude mít nějakou vazbu na místní ozbrojené hnutí.
OSN dokáže fungovat poměrně úspěšně. Výsledky to dokazují
K obhajobě OSN však neslouží jen problematické okolnosti uvedených případů. Stejně podstatné je to, že v daleko větším počtu případů funguje OSN relativně dobře. V současnosti probíhá 11 mírových misí OSN, které napomáhají nastolování nebo udržování míru. Zásadní roli tyto mise sehrávají zejména v afrických zemích, kde kromě vnitřní stabilizace daných zemí také přispívají k ochraně místního obyvatelstva, jehož bezpečnost válčící strany často nerespektují.
Každoročně velmi významně pomůže desítkám milionů lidí po celém světě humanitární pomoc OSN. Tímto způsobem například OSN vyvažuje i svou nečinnost v bezpečnostní oblasti v případě války na Ukrajině. Několik institucí OSN poskytuje potravinovou, zdravotní a další pomoc několika milionům obyvatel Ukrajiny, kteří strádají nebo museli v důsledku války opustit své domovy. Podobně podstatná je rozvojová pomoc zajišťovaná OSN, zaměřující se mimo jiné na snížení chudoby a hladu a zajištění základního vzdělání a zdravotní péče v rozvojových zemí. Přestože zaostalost zůstává globálním problémem, existují doklady o tom, že např. Rozvojové cíle tisíciletí OSN reálně vedly ke snížení počtu lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby.
Tyto výsledky dokazují, že ve značném počtu případů dokáže OSN fungovat poměrně úspěšně, a že její působení je nepostradatelné. I případy jejího neúspěchu a selhání jsou však podstatné, protože by měly sloužit jako podnět pro reformy. Případ UNRWA ukazuje, jak zásadní je kontrola působení pracovníků OSN ze strany organizace. Navzdory specifickému charakteru případu UNRWA by OSN měla věnovat ještě větší pozornost tomu, jak vybírá lokálně působící pracovníky na nižší úrovni svého aparátu, a roli managementu organizace při dohledu nad jejich působením. Bohužel jako podstatně méně proveditelná se v dané chvíli jeví reforma Rady bezpečnosti, ke které by mohl vybízet případ války na Ukrajině. V situaci zhoršených vztahů mezi velmocemi bude z krátkodobého hlediska úspěchem, pokud zůstane tento významný orgán fungovat alespoň ve stávajícím nastavení.
Autor je odborníkem na mezinárodní vztahy z Univerzity Karlovy.
