před 2 měsíce
84
Jak jste jako autor návrhu 37 prorůstových opatření NERVu spokojený s tím, co jste připravili a jak je politici i veřejnost přijala?
S materiálem jsem samozřejmě spokojený. I když se samozřejmě objevují nějaké nápady, co bychom mohli udělat lépe. S tím jsme ale počítali, že to nebude dokonalý materiál. Šlo spíš o tvorbu něčeho, co ukáže, kterým směrem se vydat, a to se za nás povedlo.
ČTĚTE TAKÉ: Pětikoalice se dohodla: Žádný zmocněnec pro euro, o plánu vstupu do eurozóny rozhodne NERV
Jste spokojený i s debatou ve společnosti?
Jsem rád, že se o tom vůbec debatuje. To potřebujeme. To, co mě samozřejmě mrzí, je, že se z toho vytahují třaskavé věci do titulku, což na jedné straně chápu, ale byl bych nerad, aby se to točilo jen na těchto věcech. Co se politiků týče, tak jde spíš o to, jakou metodou se k tomu postaví. Jsme nyní ve fázi, kdy se to široce diskutuje, například i s odbory, tak abychom věděli, co vůbec není reálné, a které z bodů naopak jsou prosaditelné. Nemáme moc času, vláda má dva roky a je třeba začít hned, aby se aspoň něco stihlo.
Ještě bych rád řekl, že je důležité, že jde o opatření určená k dlouhodobému růstu, protože se nese kritika třeba od odborů, že to nejsou věci, které řeší současný problém. Tudíž cílem měl být potenciál české ekonomiky do budoucna, a ne abychom zažehlili například aktuální problémy s energiemi. Jde spíše o věci, které se projeví až za delší dobu, a rozhodně za horizontem současné vlády.
Byli byste ochotní na těchto tématech spolupracovat i s budoucí vládou, kde může znovu sedět Petr Fiala a spol., ale také Andrej Babiš nebo Tomio Okamura?
Opatření jsme připravovali tak, že věřím, že třeba s Karlem Havlíčkem jako ekonomem by o tom rozumná debata být mohla.
Myslíte, že on by se za ně postavil a prosazoval je, byť dnes hnutí ANO v podstatě většinu kroků vlády kritizuje?
Karla Havlíčka znám, je to rozumný člověk, ekonom a jako jeho bývalý kolega vím, že na části těch bodů by z jeho strany shoda mohla být. Samozřejmě dnes je politik a obnáší to i trochu jinou roli. Vůbec by mi ale nevadilo, když si ty body někdo i do budoucna vezme pod křídla a bude je chtít dál rozpracovat. Ekonomické analýzy děláme bez ohledu na to, jaká je tu vláda.
Pojďme zpět do současnosti. Věříte, že se vůbec něco z 37 bodů stihne a že je k tomu politická vůle současné vlády?
Musíme věřit, jinak bych nad tím netrávil dlouhé noci a dny. Samozřejmě je jasné, že se nepodaří vše, ale je otázkou kolik.
Kolik věcí je tedy za vás skutečně reálné do konce volebního období prosadit, změnit, schválit?
Záleží na prioritách a na tom, co se bude dít. Když se budeme hádat o pozici koordinátora pro euro, tak se toho pochopitelně stihne méně. Bavili jsme se o tom zatím obecně. Za sebe pět považuji za minimum, deset by bylo strašně fajn a 15 už by byl zázrak. S tím tedy, že ale některé věci jsou už v procesu.
Na to chci navázat. Dá se tedy očekávat, že to budou třeba věci jako změny zákoníku práce, novela sociálních dávek nebo zákon o dostupném bydlení, na kterých už se pracuje?
No jasně, když se na tom pracuje, tak jedině dobře. Není to tak, že bychom pracovali odděleně, ale průběžně jsme to diskutovali. I proto si myslím, že pět je realisticky možných, ale byl bych rád, kdyby tam bylo ještě dalších pět, u kterých to půjde třeba od začátku a vláda si je vezme za své priority a budou připravené pro další období.
Jaké jsou z těch 37 bodů zásadní priority za vás?
Jako někomu, kdo koordinoval dokument, je mi to úplně jedno, za důležité považuji všechny. Pokud se bavíme o mně jako o soukromé osobě, tak samozřejmě své priority mám. Dlouhodobě se u nás nic nedělo v oblasti vzdělávání, některé z bodů zaspaly desítky let a máme zde obrovský dluh. Jde samozřejmě o oblast, které se dlouhodobě věnuji a víc do ní vidím. A poté jde o body kolem stavebnictví, potažmo bydlení. V návrzích jsme byli dost konkrétní v tom, co vše by se dalo udělat. Vidíme, že v mezinárodním srovnání to neděláme dobře a není za mě nereálné, aby se něco změnilo. Nic z toho není zázrak, který způsobí, že budeme mít všichni dostupné bydlení, jde o malé krůčky, a když jich uděláme třeba 10, tak se to aspoň nějakým směrem pohne.
Nemusíme být papežštější než Němci
Zároveň nejde o věci, které potřebují změnu zákona. Často jde „jen“ o změny vyhlášek například v souvislosti s hasičskými nebo hygienickými normami, tudíž by šance na změnu mohla být rychlejší.
Ano. Navíc jde o věci, které neopisujeme z Balkánu, ale z Německa nebo Rakouska, kde to funguje. Je zbytečné, abychom v Čechách, co se týče norem, byli papežštější než Němci.
Pojďme k některým konkrétním návrhům. Co říkáte na debatu kolem legalizace konopí? Situace kolem bonbónů s látkou HHC, kterou chce vláda zakázat, legalizaci asi příliš nepomohla?
Gumoví medvídci s HHC jsou jasným dokladem toho, jakým způsobem jsme v legalizaci zaspali. Naopak by teď mělo být o to důležitější debatu otevřít. Pro nás to ale v této fázi není nějaký bod, na kterém se mají vydělávat peníze. Jde o doplnění seznamu ve chvíli, kdybychom chtěli měnit daňový mix, protože víme, že jedním z problémů dlouhodobého růstu je vysoké daňové a odvodové zatížení chudších, typicky zaměstnanců. Přemýšleli jsme nad tím, že nechceme kazit konsolidační úsilí vlády a pokud někde navrhujeme snížení daní a odvodů, tak bychom to měli něčím kompenzovat a legalizace konopí je jedním z návrhů.
Zastavím se také u návrhu změny sociálních dávek. Jste jako autor spokojený, kudy návrh MPSV směřuje – jedna superdávka, větší digitalizace, odstranění bodů zlomu, podmínka práce a školní docházky?
To hlavní, co nás trápí a dlouhodobě popisují sociologové, jsou ty ostré zlomy. Člověk, který by chtěl na dávkách nebýt a jít do práce, si to spočítá a vlastně se mu to nevyplatí. Je to i u dalších bodů, jako je třeba rodičovská atd. Nechceme bránit lidem ve využívání systému, pokud ho využívat musí a chce. Divné ale je, že pokud v něm někdo být nechce, tak se mu to stejně ekonomicky vyplatí. Nejvíc nás trápí situace, která byla třeba u slevy na manželku, kdy si to rodiny spočítají a zjistí, že se jim víc vyplatí, když se žena do práce nevrátí. To je to, co jsme chtěli změnit. Pokud chce někdo zůstat čtyři roky s dítětem doma, tak ať zůstane, nechceme nikoho tahat do práce násilím, ale je divné, pokud nechce a systém mu v tom vlastně brání.
Pojďme k návrhům změn v zákoníku práce. Kritika především odborů se nese k výpovědi bez udání důvodu. Jaký byl princip, se kterým jste změny koncipovali?
Hlavním principem je větší flexibilita, ne zvyšování nezaměstnanosti. Dnešní problém je, že se trh práce nehýbe. Pokud je jeden zaměstnanec ve firmě zabetonovaný a druhý ve druhé totéž, tak by přeci bylo správné, aby si mohli vyměnit pracovní místa a byli na obou stranách produktivnější. Oni by vydělali víc a i státu by se to vyplatilo.
K té tolik zmiňované výpovědi bez udání důvodu. Jde o jednu z mnoha možností, která je samozřejmě dána výší odstupného, rekonstrukcí trhu práce atd. I tak to není nikdy bez udání důvodu, protože žijeme v právním státě. Za nás ta myšlenka byla širší možnost zaměstnávání.
Není tu prostě oprávněná obava z toho, že to zaměstnavatelé budou zneužívat?
Nedokážu si úplně představit, co se myslí zneužíváním. Nejsme v situaci, kdy by zaměstnavatelé čekali, až se konečně budou moct někoho zbavit. Ta představa Václaváku zaplněného nezaměstnanými je prostě nonsenc. Jsme naopak v situaci, kdy firmy chtějí lidi, kterým se jich nedostává, a fakt si nedokážu vysvětlit, kde se bere ten pocit, že to bude katastrofa. Obecně se můžeme na trhu práce vydat dvěma cestami: Bude jeden typ úvazku a takové podmínky, že když jednou někoho najmete, tak už se ho nikdy nezbavíte, nebo pravý opak. Nechceme ani jeden extrém, jen se posunout k větší variabilitě, to je celé.
Není to způsobeno i náturou lidí a ještě nějakým přežitkem ze socialismu, že jsou zvyklí pracovat pod jedním zaměstnavatelem celý život. Cítí jistoty, bezpečí a nemají úplně odvahu práci měnit?
Nechceme měnit náturu lidí, chceme se jí naopak přizpůsobit. To, co máme teď, ale ve výsledku znamená, že kvete Švarc systém, u kterého je to úplně běžné, že vás bez udání důvodu vyrazí hned druhý den, a i přesto takhle dnes fungují desítky tisíc lidí. Za mě je prostě správně, aby ta nabídka byla pestrá.
Když jsme tedy u Švarc systému. Byť jde o nelegální zaměstnávání, je stále extrémně využívaný a stát se vlastně tváří, že to nevidí. Zásah do něj by byl asi velkou revolucí?
Je velmi těžké nastavit systém tak, abychom nevylili dítě i s vaničkou. Víme, že je tu řada lidí, kteří si nastaví paušál na 60 procent, vydělávají obrovské peníze a stát na tom dramaticky tratí. Na druhou stranu, není úplně snadné to rozpoznat. Jestli vláda ale svým postojem něco jasně deklaruje, tak že na peníze OSVČ nijak dramaticky sahat nehodlá a neočekávám, že by se to změnilo, byť víme, že na jednu korunu odvedenou od státu dostávají OSVČ mnohem víc peněz než zaměstnanci.
Debata se také často vede kolem částečných úvazků. Od loňského února mají zaměstnavatelé 5 procent slevu na sociálním pojištění, pokud ho uzavřou. Měla by být podpora ještě výraznější?
Je otázkou, jestli rozdíl mezi námi a Nizozemci na druhé straně, kde je největší procento částečných úvazků, je daný systémem nebo náturou lidí. Asi je to z části obojí. Jde spíše o to, snažit se tím směrem posouvat, což si myslím, že se dnes děje. Ale z velké části to určitě bude i náturou, nejsme na ně tak zvyklí a představa, že se posuneme změnou systému do Holandska, by u nás stejně nefungovala. Podobné je to u našich mateřských, jestli skutečně chceme být čtyři roky doma.
Když jste to nakousl, v návrzích máte spojení mateřské a rodičáku. Jak by to mělo vypadat?
Jasně, je to zbytečné. Jsou to dvě dávky na totéž a navíc je v tom guláš. Lidi často ani neví, co je mateřská, a co rodičák. Navíc jedna je zdravotní a druhá sociální dávka. Jsem rozhodně pro to ty dávky spojit a jsou to přesně věci, které aspoň zvýší transparenci. Jak konkrétně by to ale mělo vypadat, není otázka na mě.
