Psát o Gaze neznamená schvalovat zločiny 7. října. Zprávy od armády je potřeba brát obezřetně, tvrdí etik

Kolik je obětí izraelské války v Pásmu Gazy a jaká je tam situace, není snadné zjistit. Hamásem ovládané úřady tvrdí, že jich bylo už víc než 32 tisíc. Stát Izrael ale blokuje novinářům přístup do oblasti, upozorňuje šéfredaktor serveru Voxpot.cz Vojtěch Boháč v rozhovoru pro Radio Wave. „Izrael nechce, aby informace z Gazy šly ven. Nepouští tam novináře,“ je přesvědčený. Většina novinářů, kteří byli loni zabiti, zemřeli v souvislosti s Gazou.

podcast vlna Praha/Gaza 22:50 7. dubna 2024

Kontrolovat svůj obraz v médiích je součástí každé války, uznává etik a analytik médií Jan Motal. „Problém je, že Pásmo Gazy je opravdu odříznuté od světa. Novinářů se tam dostane jen málo, pokud vůbec nějací,“ říká v podcastu Vlna na Radiu Wave.

To potvrzuje i novinář Boháč. „Izraelská armáda se k novinářům chová velice zdvořile, jsou milí. Ale k ničemu nás nepouští,“ říká zakladatel serveru Voxpot, který dává důraz na zahraniční reportáže přímo z místa.

„Izrael nechce, aby informace z Gazy šly ven,“ je si jistý Boháč. „Nepouští novináře do míst, kde by mohli něco zjistit. Řeknou, že je to kvůli vaší bezpečnosti, ale jsou přece i jiné války, kde, i když to není bezpečné, tak tam novináři jsou, například na Ukrajině.“

V Gaze navíc od 7. října, kdy Hamás zaútočil na Izrael, zemřelo 95 novinářů. Další novináři byli zraněni, zmizeli nebo byli zatčeni.

„Mezinárodní společnost, která se zabývá ochranou novinářů, Comittee to Protect Journalists, upozorňuje, že dodnes tam už zemřela stovka novinářů. To je nebývalé,“ říká Motal s tím, že v součtu jde o tři čtvrtiny zabitých novinářů z celého světa za loňský rok.

„Většinou šlo o Palestince, lidi z Gazy nebo Libanonce, kteří tam operovali už dlouho. V Iráku zemřelo 200 novinářů, ale za celou dobu konfliktu, takže ročně to byly tři čtyři desítky,“ srovnává Motal.

Stát Izrael popírá, že na novináře přímo útočí, uznává Motal. „Podezření, že novináři jsou strategický cíl, tu ale je. Tohle by mělo vést novináře k tomu, že když na sítích uvidí kanály Izraele nebo lidí napojených na armádu, na vládu, tak že budou velmi obezřetní,“ dodává Motal.

Z dálky

Odmítání přístupu novinářům a útoku jsou jen jednou z cest, jak se Stát Izrael snaží kontrolovat svůj obraz v médiích. „Pokud vím, tak Izrael také přemlouvá firmy, které dělají satelitní snímkování místa, ať Gazu nesnímkují,“ upozorňuje Boháč na další problém s informováním o tom, co se děje v Pásmu Gazy.

To ale znamená, že světová veřejnost je o to víc závislá na informacích, které o válce v Pásmu Gazy poskytuje buď samotný Stát Izrael, nebo palestinští novináři.

„Jenže já dokážu jen složitě odsud z Česka rozklíčovat, jaká je historie toho konkrétního člověka, novináře, jestli lže, nebo nelže. Jestli to, co ukazuje na videu, se týká jednoho místa, nebo více míst,“ ukazuje na jeden z limitů Boháč.

„Ano, dnes už je obrazových materiálů z Pásma Gazy dost, jsou týmy, které ta místa geolokují, takže víme, že Gaza je zničená celá. Ale co se tam reálně děje, to jde nezávisle zjistit těžko,“ doplňuje novinář v podcastu Vlna na Radiu Wave.

Autocenzura?

Dalším problémem, na který upozorňuje etik médií Motal, je autocenzura novinářů, kteří píšou o tom, jak izraelská armáda v Pásmu Gazy postupuje. „Někteří mají pořád dojem, že pokud by psali o lidských příbězích někoho z Pásma Gazy, tak by tím schvalovali zločiny ze 7. října,“ připomíná Motal brutální útok teroristů z Hamásu na Izraelce, při kterém bylo zavražděno 1200 lidí a další byli odvlečeni mimo Izrael.

„Ale geopolitický pohled, který říká, že je tu na jedné straně bránící se Izrael a na druhé straně špatná Gaza, je zjednodušující,“ namítá.

Uznává, že tento pohled se napříč generacemi mění. „Je docela patrné, že mladí novináři se mnohem víc zajímají o sociální rovinu, víc projevují emoce. A z rozhovorů, které jsem vedl, je vidět, že v tomhle dochází ke střetu se starší generací novinářů, kteří potom mohou prosazovat ten jednoduchý geopolitický pohled,“ soudí Motal.

Zpravodajové z místa

Mít na místě vlastní zpravodaje a nespoléhat se na překlady zahraničních reportáží, je podle Boháče klíčové pro to, aby české publikum rozumělo světu.

„Třeba proto, že střední Evropa má svoji historickou zkušenost a lidé odjinud mají svoji. Když na místo pojede někdo ze Spojených států, tak bude situaci vnímat ve svém historicko-politickém kontextu. Ale my chceme mít český pohled na svět, máme svoje zájmy,“ je přesvědčený Boháč.

Pokud už novináři nemohou vyjet přímo do místa konfliktu, například do Pásma Gazy, obvykle se v místní situaci orientují s pomocí dříve nasbíraných kontaktů. Anebo překládají reportáže svých zahraničních kolegů. To má ale podle Boháče limity.

„My máme svoje otázky. A otázky třeba Australana nebo Němce jsou jiné. A člověk podprahově cítí, jestli tuhle otázku dával někdo z jeho kontextu, nebo z cizího,“ věří Boháč.

Tohle je podle něj důležité pro důvěru veřejnosti v média. „Když čtu informace od člověka, se kterým se pak můžu vidět na debatě v kulturáku a kterého můžu oslovit svým jazykem na sítích, je ta důvěra přímější,“ uzavírá Boháč v podcastu Vlna na Radiu Wave.

Celý pořad si můžete poslechnout v audiu nahoře v článku.

Aneta Martínková, kac