Rada se v Jablonci nerozloučil. Jdu si zažádat o důchod, peníze státu nenechám, říká

3 měsíce starý 92

 Milan Kammermayer

Od koho vznikl podnět odejít. Od vás, nebo od vedení klubu?

Bavili jsme se jen s Mírou (šéf klubu Miroslav Pelta), jen my dva. Já přišel s podnětem, že musíme něco udělat. Přes sobotu a neděli jsem dospěl k tomu, že bude lepší, když odejdu. Vymýšlel jsem různé jiné varianty, nic dalšího mě nenapadlo. Míra přiznal, že také zvažoval ledacos, rozhodli jsme se pro tohle.

Nebojíte se výčitek, že utíkáte z boje?

Ne, já neutekl! Nejde přece o mě, o mé ego, jestli chci vydržet do konce. Ale aby se klub v této těžké situaci zachránil. Já se ani s hráči nerozloučil. Bylo by to podle mého laciné, podat jim jenom ruku a odejít. Řekl jsem jim, že toto rozhodnutí uzrálo, že po necelých pěti letech se loučíme, ale uděláme to po sezoně důstojně, sedneme si a probereme to. Asi by k tomu stejně po sezoně došlo, na devadesát devět procent, myslím si, že by se ta jablonecká kapitola měla uzavřít. Prožil jsem v Jablonci krásné roky, celkem devět, až na ten poslední. Nezříkám se, že na tom nenesu také nějaké stopy, chci jen, aby se liga zachránila, aby někdo neříkal - spadli s Radou.

Ve své bohaté trenérské kariéře tento nelichotivý zápis nemáte. Tolik vás straší?

Nemám. Ten měsíc bude pro mě stejně jako pro ně neskutečně krušný. Nebudu do Jablonce jezdit, to se nedělá. Budu držet palce mým nástupcům, mým asistentům, hráčům. Doufám, že jen na čtyři zápasy, může z toho být ovšem šest. Já si z kabiny nevzal ani jedno triko, své osobní věci, ani papíry, všechno jsem tam nechal. Nepřišel nikdo nový, abych to musel vyklízet. Svým bývalým asistentům jsem řekl, kluci, vemte si, co chcete, jsou tu moje poznámky. Věřím, že za měsíc přijedu a rozloučíme se normálně, jak jsem původně zamýšlel. A budu doufat, že jsem udělal dobře, že to mužstvu pomohlo.

Myslíte si, že jste už mužstvu neměl co dát?

Ani tak otázka nestojí. Vím, že vždycky nějaká krize přijde, trvá tři neděle, měsíc, pět neděl, kdy se to nedá nakopnout. Ale tohle trvá už celé jaro. Uzrálo to ve mně v posledních pěti, šesti zápasech. Ne, že bychom hráli hrozně, to nemůžu říct. Hráli jsme dobře se Spartou, vzdorovali Slavii, vyrovnali se Plzni. Ale hráči dělali šílené individuální chyby. Se Slavií, v Ostravě, s Pardubicemi, se Zlínem. Hledal jsem, co by pomohlo. Nešlo o to, že bych jim neměl co dát, že bych byl vyhořelý. To se může přihodit už po roce, po dvou. Trénoval jsem furt stejně, spolupracoval s asistenty. Ale nechtěl jsem, aby do toho kluci padali víc a víc.

Po dohodě s Mírou jsme došli k tomu, že má přijít jiný impuls. Když ne úplný a zvenčí, tak aspoň něco. Opakuji, nejde o mě. My jsme byli na Spartě kousek od postupu do finále MOL Cupu. Pak by stačilo jen porazit Slovácko a šlo by zase do Evropy. Úplně jiná situace, pro Evropu by se dalo další rok vydržet. Ale bohužel. Teď už zbývá jen liga, něco se musí udělat, aby se situace zachránila. Už jsme se k mému odchodu blížili v zimě, Míra váhal. Pak však řekl, že by po tom, co jsme spolu dosáhli, to bylo nefér, tak to předal i hráčům.

Radil jste se o svém záměru s hráči, nejspíš s nejzkušenějším Tomášem Hübschmanem?

Ne, neradil. S nikým. S Tomášem jsem komunikoval pořád, má toho za sebou nejvíc, vnímá fotbal jako já. S hráči nebyl jediný problém, to se jich jděte zeptat. A potvrdil mi to Peltič (Pelta), nestalo se, že by mu někdo volal, heleď, hráči jsou s Radou nespokojení. A on informace vždycky má. Známe se třicet let, pracovali jsme spolu devět, vztah mezi námi je dost specifický.

Probíral jste si, co se udělalo špatně?

Mohu žehrat na tříbodový systém. V předchozím dvoubodovém s  remízami, co jich máme, by to nebyl úlet, ale teď je to problém. Já nikdy z boje neutekl, ale už se hledalo jen nejlepší řešení pro klub.

Připouštíte, že jste něco podcenil?

Moje vina, že jsem pustil najednou tři útočníky. Měl jsem víc praštit do stolu. Ivan Schranz, Tomáš Čvančara, Martin Doležal. To byla kvalita. Byl jsem měkký, jednoho, spíš dva jsem měl přidržet.

Přesto máte v kádru jména, která vám může polovina klubů závidět: Hübschman, Pilař, Zelený, Malínský, Kratochvíl a další.

Ale útočníky ne! Jsou tu jiní, neříkám špatní, ale tihle měli už zkušenosti. A dávali góly. Nám chybějí především góly! Nastříleli jsme jich dvaadvacet za jednatřicet zápasů. To je tristní. To mě straší víc než remízy. To není ani tři čtvrtě gólu na zápas. Když jsem si prohlížel jiné ligy, to nemá nikdo. Ani poslední mančaft ve druhé bundeslize.

Nedeptá mužstvo i hrbolatý terén?

To je největší problém. Nechci od hráčů nakopávamé míče a souboje, to je neučím. Nemůžu po Malínském chtít, aby kopal dlouhé balony, Pilař chce mít míč pořád u nohy. Když to skočí, šance je pryč. Jako teď Pardubicemi. Malínský v šanci, skočí mu to a střela jde vedle. Přitom diváci to nevidí. Sparta, Slavia, Plzeň, těm to také nevyhovovalo. Ale my neporazili Zlín, Pardubice. Nechci špatné výsledky na to shazovat, ale trávník nám nepomáhal.

Nedalo se s tím něco dělat?

Chlapi, co se starají o trávu, dělají maximum. Ale jabloneckým přírodním podmínkám neporučíš. Navíc klub má nejstarší plochu v lize. Třicet let se na ni nesáhlo, stejný trávník, podloží, trubky pod ním. To nemá nikdo další v lize.

Proslýchalo se, že hráči neberou výplaty. Nebylo v kabině dusno?

Nemyslím si, že by to bylo tak zlé. Některé se zpozdily, ale Míra to vždy vysvětlil.

A nevyvářela ho nejistota, že se neví, co bude se šéfem Peltou, jemuž hrozí mnohaleté vězení?

Ví se, že nějaké problémy má, ale fotbalista byl měl hrát a starat se o svůj výkon. Mají smlouvy, berou plat. Do hlavy sice nikomu nevidím, ale když jsem se ptal, nikdo o tom jako o neřešitelném problému nemluvil.

Jablonec o záchranu nehrál. Je to taková psychická zátěž?

Je a nesmírná. Zkušenosti má možná Malínský v Hradci, jinak snad nikdo. Nejvíc nás srážejí individuální chyby a ty vznikají z neklidu, když není sebevědomí. Nejvíc se soustředíš a nedopadne to.

Už víte, co budete dělat dál?

Mám do důchodu tři měsíce, zažádám si o něj, peníze státu nenechám. Přispíval jsem do balíčku vytrvale a poctivě celý život. Chci však dál dělat, být pořád mezi mladými lidmi. Necítím se ještě starý, abych to zabalil a šel do profesního penálu, i když mě bolí kolena. Mírovi Koubkovi (trenér Hradce Králové) je sedmdesát a vidíte, co odvádí za práci. Klobouk dolů. Já mám sílu, chci pracovat, pokud bude o mě zájem, nějaký rok bych ještě na tom kolotoči vydržel.

Připouštíte si, že by Jablonec sestoupil?

To si nedokážu představit. Byla by to tragédie pro klub, pro fanoušky, pro ligu, pro hráče i pro mě. Ať si kdo chce co chce říká, udělala se tam velká práce, má jeden z nejlepších stadionů co se týče vybavení, čistoty, všeho zázemí. Věřím, že to dobře dopadne.

Zdroj