RECENZE: Nový Viewegh v ukrajinské novele neurazí ani nenadchne

Částečně autobiografická novela zachycuje stárnoucího, unaveného a poněkud znuděného vypravěče a hlavního hrdinu, jak bezcílně bloumá ve své vile na Sázavě. Baví se jen tím, že občas šmíruje sexy sousedku. Je bohužel vdaná a nic zajímavého se v tomto směru nerýsuje.

Spisovatel cítí, že prohlídky u lékaře, ježdění po nákupech a občasná autorská čtení ho neuspokojí a měl by svému životu najít nějakou náplň. Hledá tedy nový smysl. V tom vypukne válka a on se rozhodne přijmout do domu uprchlici s dítětem. Rozvíjející se milostná zápletka samozřejmě není originální. Stane se zhruba to, co čtenář očekává od začátku.

Průměrnou novelu občas vylepšuje kapka humoru. Celkem se povedla kapitola o autorském čtení v hospicu, na které spisovatele nalákala mladá sexy dívka, jež ale nakonec na akci nepřišla a nechala ho v zajetí seniorů. Zejména nestandardní chování jedné z pacientek a autorovy zdvořilé odpovědi mají potenciál rozesmát. Ve druhé polovině novely pobaví jen scény emotivní Oxany, která se podle všeho do postaršího domácího skutečně zamilovala a žárlí.

Novelka je spíchnutá až moc narychlo, řada motivů je jen nahozená, nerozpracovaná. Vieweghovi se občas podaří dialog nebo bonmot, předvídatelný příběh to ale z průměru nevytáhne.

Jde o typickou vieweghovskou knížku posledních let. Přečte se rychle, ale za pár dní si ji už nebudete pamatovat. Navíc příliš zbrkle končí, jako by kus prózy někdo usekl.