3 měsíce starý
10
Momentálně studuje na trenérskou licenci A a natáčí svůj podcast se sportovními legendami Red Card dostupný na platformě Herohero. Se Spartou není v oficiálním kontaktu, pro řadu fanoušků ale Tomáš Řepka zůstává symbolem slavné minulosti.
Jak si užíváte titul Sparty?
Je to nádherné. Přiznám se k jedné věci: Nevěřil jsem, že Sparta titul zvládne, minimálně ze začátku to tak rozhodně nevypadalo. O to víc si ho užívám. V pondělí ale zase všechno skončí, jak rád říkám, že pohár už bude patřit do pravěku. Nyní ho budou muset kluci potvrdit. Buď postupem do základní skupiny Ligy mistrů, anebo alespoň do Evropské ligy.
Bylo to dlouhých devět let?
Obrovský očistec. Každý rok jsme to schytával od slávistů, od Plzeňáků, Liberečáků, Ostraváků a dalších. Těch devět let bylo hrozně dlouhých, navíc plných sparťanských eskapád. Špatné výběry trenérů, špatné výběry hráčů, velké systémové chyby. Titul dlouho unikal, přestože majitelé do Sparty investovali strašně moc peněz.
Vracíte to teď známým, kteří Spartě nefandí?
Nejsem jako slávisti, já už se řadím mezi uvědomělé sparťany. Titul sice vnitřně intenzivně prožívám, ale ostatním to sežrat nedávám. A příští rok se může nedej bože stát, že titul vyhrajou zase oni. I když si něco takového samozřejmě nepřeju, pořád je to fotbal.
Připomněly vám sparťanské oslavy vaši éru? Na Letné jste posbíral hned čtyři tituly…
Oslavy budou asi stejné, jaké jsme dělali my - takže velké. Nevím jak ostatní kluci, ale já jel tři, čtyři dny bomby.
Ještě na začátku ročníku jste se stavěl kriticky k působení Tomáše Rosického na pozici sportovního ředitele. Změnil jste teď na jeho práci názor?
V tu dobu byla kritika oprávněná, na tom nic měnit nebudu. Rosa je ve funkci pátým rokem a jeden titul je pořád málo. Jsou lidi, kteří na něj ještě nedávno nadávali a teď ho plácají po ramenou, mezi ně já nepatřím. Názor mám pořád stejný.
Jak se vám zamlouvá příběh Ladislava Krejčího? Vy sám jste na Letné také navlékal kapitánskou pásku.
Já byl trochu jiný typ. Krejda je mladý kluk, má všechno před sebou. Jestli bude zdravý, udělá ještě velkou kariéru, a to nejen ve Spartě. Já byl takový zlý vůdčí typ, Krejda se hodně zklidnil. Možná jsme si podobní tím nasazením, odhodláním podřídit mužstvu všechno i na úkor svého zdraví. Doufám, že na Letné zůstane i v příští sezoně, v této chvíli je pro tým nepostradatelný. Když nehrál, Sparta tápala, teprve po jeho návratu šla nahoru. Já doufám, že to tak bude dál a mančaft poroste společně s ním.
Příští středu vás čeká další svátek. Ve finále Evropské konferenční ligy se v Edenu utkají Fiorentina a West Ham, shodou okolností dva kluby, jejichž dres jste oblékal. Teď přijde "nečekaná" otázka: komu z nich budete fandit?
Především je dost těžká. Vlastně se ve mně melou dvě věci: ta první je, že proti sobě hrajou moje dvě srdcovky. A ta druhá, zarážející až šokující, je místo konání: Eden (opovržlivě). Takové finále a na stadionu s kapacitou necelých dvacet tisíc lidí… Pro tak významný zápas a pro tak skvělé týmy je to nedůstojné.
Debata o stadionu v Edenu proběhla a některá zahraniční média nízklu kapacitu skutečně kritizovala. Nicméně zrovna vy jako fanoušek Sparty na to nemáte úplně objektivní pohled.
Teď nechme stranou, že je to stadion Slavie. Tyhle dva kluby, které se po iks letech dostaly do finále evropského poháru, by si zasloužily stánek jiný. Je to velký škoda pro fotbal a hlavně pro fanoušky. Kdyby se hrálo na stadionu pro šedesát tisíc, tak bude plný. A kdyby pro devadesát, věřím, že by se zaplnil taky.
Dobře, ale komu tedy budete fandit?
Já to fakt nevím. Musím říct, že moje srdce je rozpolcené. Malinko víc ho mám v Itálii, angažmá ve Fiorentině pro mě byl start do světového fotbalu. Ale přeju jim to oběma.
Když si na obě působení postupně vzpomenete, co vás napadá? Dokážete je stručně charakterizovat?
No, to je dobrá otázka… (přemýšlí)
Fiorentina?
Profesionalita. Až Itálie mě naučila být profesionálem, až tam jsem pochopil, že jsem do té doby byl jenom amatérem. Tehdy můj příchod nikdo moc nechápal, pamatuju si na články z médií o nějakém Řepkovi z Gottwaldova, který ale nakonec odehrál tři roky v serii A. Tehdy tam chodili velcí bombarďáci - především záložníci nebo útočníci. Teprve ve Fiorentině jsem si uvědomil, že mi začal profesionální život. Alespoň co se týká hřiště, v soukromém životě jsem byl pořád stejný. Ale změnil jsem přístup k fotbalu.
A taky jste se zklidnil.
To je pravda. Paradoxně si mě ale vybral Giovanni Trapattoni. Takový pan Trenér a ukázal na nějakého blba z Česka, který měl odkopáno pár zápasů v evropských ligách a nároďáku! Když jsem přicházel, podivoval se, že těch žlutých a červených karet bylo na ten můj styl hry nějak málo. Druhá věc byla, že já mu v tomhle lehce zalhal, realita byla jiná (smích). Jeho představu ideálního stopera ztělesňoval Pietro Vierchowod, kterého trénoval v Juventusu, a on ze mě chtěl podobně nekompromisního zabijáka. Další trenéři pak už vyžadovali i jiné věci, jako jsou konstruktivní odebírání míče nebo tolik nekomunikovat s rozhodčími. Navíc ze začátku angažmá jsem italsky moc neuměl, možná právě proto jsem byl hodnější.
A angažmá ve West Hamu?
Tam jsem se zase utrhl ze řetězu, prostě jsem ty emoce pustil ven. Nebyla náhoda, že první dva zápasy jsem dostal červenou. Říkal jsem tomu zvykání na novou mentalitu, na nový fotbal. Pořád jsem byl profesionál, ale nechával jsem se unášet tou hrou, tím nasazením, těmi zákroky. Anglický fotbal, to byla jízda, to byla válka. A zase tam byl starej Řepka.
Možná proto si vás tamní fanoušci tolik oblíbili.
To asi zažili jen kluci, kteří ve svém klubu hráli nahoře a pak rychle spadli dolů. Do druhé, třetí ligy. Krásný příklad je Pavel Nedvěd s Juventusem. V klubu si prošli mizérií, ale zůstali, a pak se vrátili na vrchol. Na tohle fanoušci nezapomínají. Já hrál dva roky Premier League, pak jsme spadli a odešlo nás pryč dvanáct. Zůstali jsme jen já, Christian Dailly a ještě asi dva další kluci. Možná proto si mě fanoušci váží a vzpomínají na mě dodnes.
Ve dresu Fiorentiny hraje Antonín Barák, ve West Hamu zase Tomáš Souček a Vladimír Coufal. Všichni tři oblékali slávistický dres. Co to s vámi dělá?
Když jsem byl ve Fiorentině, nebyl tam žádný Čech. Do West Hamu mi koupili Vlado Labanta - ten sice přišel ze Sparty, ale předtím to byl taky slávista, tak jsem z toho byl takový lehce rozpolcený (úsměv). Byl tam se mnou Pavel Srníček, baníkovec, ale už měl dlouhá léta odchytáno v Newcastlu, tak jsem ho bral spíš jako napůl Angličana.
No a kde jsou ti sparťané?
Je pravda, že ve větších týmech chybějí. Třeba by tam mohl přijít v budoucnu Krejda nebo další kluci. Spolumajitelem West Hamu je Daniel Křetínský, nějakého sparťana by tam mohl nasměrovat.
Už vás zástupci Fiorentiny a West Hamu oslovili, že by se s vámi rádi v Edenu setkali?
Samozřejmě, rádi by mě viděli. Asi se to stane, že se tam půjdu podívat.
Poprvé do Edenu?
Jo. Před lety tam hrála Metallica, ale protože se koncert konal v Edenu, tak jsem tam nešel. Ale teď zřejmě udělám výjimku.
Navíc se tam můžete potkat s Danielem Křetínským, se kterým jste neměl dobré vztahy od vašeho vyhazovu ze Sparty prostřednictvím dnes už legendární sms zprávy. Na případné setkání jste připravený?
S tím jsem v pohodě, neměl bych problém podat mu ruku. Otázka je, jestli by ji podal on mně, ale já mu k titulu rád pogratuluju. Myslím, že si to zaslouží po tom všem, kolik peněz do Sparty nacpal. Díky bohu, že Sparta takového frajera má. Dlouho to nefungovalo, ale s odstupem času si řeknete, jaký majitel by do svého klubu s takovou trpělivostí investoval.
