Reportáž z Vrbětic: Lidé jsou z ruských špionů v šoku. A pořádně se zlobí na stát

2 týdny starý 8

 Radek Bartoníček

Je to sice už šest a půl roku, co poblíž Vrbětic muniční sklady za dramatických okolností explodovaly, ale dvěma ženám, které redakce Aktuálně.cz jako první vyzpovídala, se vzpomínky na tyto chvíle vrátily hned, jakmile v sobotu večer slyšely o ruském podílu na této události.

"U prvního výbuchu jsem byla jediná doma. Když to vybuchlo, stála jsem zrovna před zrcadlem, chtěla jsem jít ven a najednou rána. Jako ve filmu. Hned jsem šla k zemi. Potom jsem se zvedla, chtěla telefonovat, ale nešel signál. Chtěla jsem se podívat na internet, ale nebylo spojení. Vyšla jsem ven, kde už stáli sousedi a pozorovali jsme velký mrak tam nad kopcem," ukazuje paní Nela na místo vzdálené pár stovek metrů.

Teď je na procházce se svou matkou a malou dcerkou, vyšly si do krajiny, která je tady v podhůří Bílých Karpat skutečně malebná. Na rozdíl od tehdejších okamžiků je všude klid, jen občas zakokrhá kohout nebo ve větvích zazpívají ptáci. Ani starší z žen nemůže zapomenout na tehdejší dění, o kterém se tady dodnes mluví. A o to intenzivněji od sobotního večera.

"Já jsem tehdy byla v práci," přidává vzpomínku žena, která pracovala pro Charitu ve Valašských Kloboukách, městečku vzdáleném šest kilometrů. "Ve chvíli výbuchu jsem vycházela z jedné místnosti a normálně to byla taková vlna, že mi vytrhla kliku z ruky. Všichni v práci jsme byli pořádně vystrašení," vzpomíná.

Místní lidé věděli, že žijí nedaleko muničního areálu, který nemá v Česku obdoby. Přes třicet hal, které se začaly budovat před více než osmdesáti lety, byly pro běžného člověka do roku 2006 nepřístupné. Někteří místní tady ale v minulosti pracovali a tušili, že je zde uskladněna především různorodá vojenská technika. O jakou přesně techniku jde, ale nevěděli.

"Kdyby to byla běžná vojenská munice, tak by to tolik nevadilo. Ale všichni jsme měli velké obavy, protože nikdo pořádně nevěděl, co tam vlastně bylo, když armáda po roce 2006 tato místa opustila a stát je pronajal soukromým firmám. Netušili jsme, jestli tam dokonce nejsou i nějaké nebezpečné chemické látky," popisuje mladý muž Ondřej, který veze v kočárku roční dceru Adélku. Dění posledních hodin sleduje velmi pozorně v televizi i na internetu. A s dalšími místními si pokládá několik otázek.

"Proč se s tím přišlo až po sedmi letech? A proč právě teď? A proč kvůli tomu musela proběhnout mimořádná tisková konference v sobotu večer? Přijde mi to zvláštní, stejně jako to, že to bylo dva dny předtím, než měl letět do Ruska ministr vnitra Jan Hamáček. Říkám si, že šlo asi ještě o něco dalšího než jen o naše Vrbětice a muniční sklady," pokračuje Ondřej.

Nikoho z místních dosud nenapadlo, že by se v okolí jejich domovů mohli pohybovat ruští agenti. Několikrát se sice Vrbětičtí snažili na různých místech ptát, kdo mohl vyhodit sklady do povětří, ale vždycky se jim dostalo odpovědi, že se vše stále vyšetřuje. Pokud tady někdo mluvil o "Rusácích", tak potom v souvislosti s rokem 1968, kdy tehdejší Československo okupovala vojska Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu.

"Když byl rok 1968 a k muničním skladům přijeli Rusáci, tak tehdejší slovenský velitel tohoto areálu se postavil před bránu a řekl, že projedou jedině přes jeho mrtvolu," vzpomíná pan Václav, kterému bude brzy pětasedmdesát let. Tehdy prý sovětský velitel vystoupil z vozu a pohrozil, že dá pokyn k zásahu. "Nakonec se ale nějak domluvili a k žádnému střetu nedošlo," dodává pan Václav, který dokáže vyprávět o historii muničních skladů od samého počátku, od dob, kdy se začínaly stavět.

Ostatně zmiňovaná brána do areálu, u níž se měla popisovaná scéna dvou důstojníků odehrát, tu stále stojí. Je vidět už od silnice, po které se vjíždí do Vrbětic od Luhačovic či Uherského Brodu. "Vojenský technický ústav Slavičín," stojí na plechové tabuli u silnice. O několik metrů dál je už brána, na níž je již z poměrně velké dálky čitelný nápis: Zákaz fotografování.

Stačí ale jen chvilku postát a přijíždí auto, jehož řidič jenom rychle vyskočí, nadzvedne závodu a nevzrušeně vjede do areálu. "My tady máme pozemky, tak můžeme dovnitř," vysvětluje. Pokud projede bránou někdo bez povolení, po asi dvou stovkách metrů je další brána, tentokrát už hlídaná bezpečnostní službou. Dál už se není možné dostat. Mimochodem, státní podnik s názvem Vojenský technický ústav se vrátil do areálu před necelými třemi lety a kromě jiného vyrábí munici do minometů pro českou armádu.  

Třemi tisíci nám zacpali pusu

Při povídání se starousedlíky je cítit, že se cítí opuštěni a jsou přesvědčeni, že se k nim stát otočil zády. A to nejen tím, že areál pronajal a nechal bez větší ochrany, ale také proto, že poskytl mnohem menší kompenzace, než lidé očekávali. Každý z místních dostal v roce 2015 po 3100 korunách jako odškodnění za to, že musel snášet všechny možné komplikace, které přinesly nejen exploze, ale také práce na odstranění veškeré munice, která se výbuchy rozletěla do okolí. "Dali nám tři tisíce, aby nám ucpali pusu," pronese mladá žena, která sedí na terase s přáteli. "My jsme si za to pořídili zahrádku," přidává s úsměvem.

Lidé se už smířili s tím, že patrně další kompenzace nedostanou, život jim běží dál a oni by byli hlavně rádi, aby už byl kolem muničních skladů klid. Starosta spojených obcí Vlachovice - Vrbětice Zdeněk Hověžák ale tvrdí, že samospráva rozhodně nebere záležitosti kolem finančního vyrovnání za uzavřené. Shodou okolností před několika dny starostové obcí v tomto regionu poslali dopis na Úřad vlády, některá ministerstva i Zlínský kraj. "Žádáme o informace, jak to bude s kompenzacemi. Protože 3100 korun na hlavu se i mně zdá úsměvné," vysvětluje starosta.

Kromě toho mluví také o majitelích parcel v okolí muničních skladů, kteří několik let nemohli na svých pozemcích hospodařit. Tito vlastníci mají mnohdy pozemky poškozené a peněz od státu se domáhají marně. 

Na otázku, proč se nepodařilo dojednat vyšší odškodnění, tvrdí, že na to nebyl čas ani myšlenky, protože až do loňského roku tady pracovaly složky integrovaného záchranného systému. Tak dlouho trvalo, než se podařilo dát okolí do pořádku.

Leckoho tady nyní napadne, zda se starostové s žádostí o odškodnění neobrátí i na Rusko, když české tajné služby označily za pachatele občany tohoto státu? "Na toto je ještě brzy. Ale určitě to budeme řešit," odpovídá starosta Hověžák s tím, že je z informací ohledně Ruska v šoku stejně jako další lidé.

"Jsou to pro nás šokující informace. Že se tady mohli už v roce 2014 pohybovat tajní agenti Ruska. A že u nás skladovaná munice měla mezinárodní dopady, které mohly souviset s Ukrajinou nebo možná Sýrií. To je přece šokující," opakuje starosta. "Vezměte si, že těch naplněných skladů je tady možná přes třicet. Vůbec si nedokážu představit, jak by to vypadalo, kdyby se tady stala nějaká řetězová reakce a v hledáčku ruských agentů bylo více skladů než tyto dva. Už jen výbuchy dvou skladů všechny vyděsily natolik, že už se to nikdy z naší paměti nevymaže," dodává.

Vrbětičtí by byli nejraději, kdyby se do muničních skladů vrátila armáda a vojáci také hlídali celý areál. "Řekl bych, že když to hlídala armáda, tak jsme byli poměrně klidní. Žádné problémy nenastaly," říká starousedlík Pavel, podle kterého nastaly problémy poté, co vojsko po roce 2006 odešlo.

"S pořádným hlídáním byl konec. Celý areál byl sice oplocený, ale nekvalitně, někde byl jen dřevěný plot, jinde drátěný, ale byly v něm díry nebo byl spadlý. Tam si mohl jít kdo chtěl, jak chtěl," dodává Pavel a doufá, že také poslední události ohledně ruských agentů napomůžou tomu, aby se stát zabezpečením muničních skladů pořádně zabýval.

Zdroj