Šlo o přirozený vývoj, otec Michala je truhlář a ten tak měl ke dřevu blízko. „Když jsem se musel na základní škole rozmýšlet, čím bych se chtěl jednou živit, zaujala mě umělecká truhlařina. Fascinují mě staré věci vyráběné řemeslným fortelem zručných mistrů. Snažím se kráčet podobnou cestou jako oni, učit se z jejich práce a uchovávat zdobné historické předměty pro další generace,“ říká jedenatřicetiletý absolvent střední uměleckoprůmyslové školy.

Najít po škole adekvátní uplatnění prý ale nebylo úplně jednoduché. Když pak zjistil, že klasická truhlařina pro něj není to pravé, své řemeslné schopnosti zúročil restaurátorským vzděláním na Vyšší odborné škole Brno.
„Restaurování dřeva je taková popelka. Na rozdíl od jiných materiálů, jako je kov nebo textil, nemá ve vysokoškolském vzdělání zastoupení. O to větší jsem měl motivaci vysněný obor studovat.“
Aby zdokonalil svou manuální zručnost, vyučil se také uměleckým kovářem a řezbářem. I proto dnes pro něj není žádný oříšek vyrobit chybějící část nábytku včetně zámků, kování či klíčů třeba k historickému stolu nebo dveřím.
Severozápad Čech je bohatý na památky
V regionu často pohlíží na staré památky řemeslnýma očima. Někde prý stačí méně péče a kumštu, jinde je to složitější. Michal Drobný se specializuje na historismy druhé poloviny 19. století. Jde o dobu průmyslové revoluce, císaře pána, Švejka, hostinského Palivce a několika osobností, s nimiž se dodnes setkáváme na bankovkách.
Je to doba, kdy se stavělo Národní divadlo a naplno se rozjela stavba velkolepých činžovních domů, nádražních, školních a administrativních budov. Tato architektura se výrazně otiskla do dnešní podoby měst i hospodářských stavení na venkově.

„Nejraději mám renovaci historických vstupních dveří z 19. století a baví mě i historický nábytek. Zmíněné století je, pokud jde o stavební styl, velmi zdobné, na něm jsem se vyprofiloval. Pro umělecké řemeslo je to velmi zajímavá doba,“ říká s tím, že přes léto pracuje na historických předmětech přímo na místě, kde se nacházejí.
close
info
Zdroj: Deník/Tomáš Prchal
zoom_in
Michala Drobného fascinuje doba průmyslové revoluce, císaře pána a Švejka.
Naopak v zimě zase například vyrábí repliky historického nábytku a stavebně truhlářských prvků, jako jsou dveře, okna, schodiště a další prvky ze dřeva a kovu. Nedávno přivezl zákazník do Michalovy dílny starožitný stůl po mamince, k němuž má citový vztah a přál si ho obnovit. Z výsledku restaurátorské práce byl prý ohromen.
Největší odměnou je wow efekt
„Devadesát procent zakázek je dnes z Prahy. Restaurování je často technologicky složité, materiály jsou relativně drahé a přesvědčit zájemce, že mu daný předmět zrenovuji precizně, není jednoduché stejně jako nastavení ceny. Ale když ho přesvědčíte a on pak vidí finální produkt, je nadšen, má radost a je to vlastně takový wow efekt.“

Po dokončené práci se Michal Drobný rád odmění návštěvou či prohlídkou děl v muzeích a dalších historických institucích. „Naposledy jsem byl v berlínském Kunsthistorik. Snažím se tak stále vzdělávat. Ten pocit, když vrátíte život věci, která přežila dvě světové války, čtyři politické režimy, je hřejivý. Já jí dám trochu lásky a péče a zase vydrží desítky let.“
V současné době je na začátku cesty pořízení vlastní dílny nedaleko jeho rodného domu v Ječovicích. „A na jakou práci jsem nejvíc pyšný? Doufám, že taková zakázka na mě teprve čeká, i když za sebou mám řadu zajímavých realizací,“ uzavírá restaurátor.