6 měsíce starý
73
Na co se také v rozhovoru ptáme:
- Co chce stát dělat s rozevřenými nůžkami odvodů státu mezi zaměstnanci a OSVČ?
- Jak probíhalo vyjednávání o úsporném balíčku?
- Z jakého důvodu jsou tiskoviny ve třech různých sazbách?
Když se na vládní balíček podíváte jako na celek, je to za vás dostatečně odvedená práce? V prvním roce je rozdíl 94 miliard, ve druhém 147 miliard.
Já bych to s dovolením na ty roky nerozděloval. Je to konsolidační balíček, v němž mají některé návrhy různé náběhy, některé třeba až ve třech, čtyřech letech. Někde na konci to ale dává nějakých 150 miliard ročně. Všechny následující rozpočty už by poté měly být o tuto částku nižší. Za mě je to velmi dobře připravený balík opatření.
Proč?
Protože v dostatečné míře snižuje deficit rozpočtu, na který jsme si v této zemi za poslední roky navykli. Za čtyři roky jsme udělali stejný deficit jako za předchozích 27 let. Sice v nominálních hodnotách, ale stále je to velký posun. V roce 2024 bychom se mohli dostat k deficitu kolem 200 miliard korun. Myslím si, že je to úspěšné v situaci, kdy jsme markantně zvýšili výdaje na obranu nebo na školství v podobě závazku růstu platu učitelů.
Balíček je zároveň přísně protiinflační. Všechna opatření by v makroekonomickém podání měla snižovat inflaci. Co se týká úprav DPH a zvýšení příjmových oblastí státu, oboje z hlediska makroekonomiky snižuje inflaci. Zejména jsem ale rád za udržení sociálního rozměru balíčku. Je evidentní, že jsme se snažili eliminovat, respektive snížit dopady na nízkopříjmové skupiny obyvatel.
Když se podíváme čistě na ta čísla, předseda rozpočtové rady Mojmír Hampl hovoří o strukturálním schodku vyšším než 200 miliard korun, toho se stále nezbavíme.
Myslím, že je to optimistický odhad Mojmíra Hampla. Mám za to, že strukturální schodek bude kolem 240 miliard. I tak se pořád budeme trápit sice s výrazně menším, ale stále strukturálním deficitem. Jenže navíc není všem dnům konec, po dvou letech budou muset nastoupit
