Rozdmýchávat společenskou nenávist je extrémně nebezpečné i v Česku, říká politolog

1 měsíc starý 10

Rozdmýchávat společenskou nenávist je extrémně nebezpečné i v Česku, říká politolog

Kritici českého prezidenta a premiéra tvrdí, že jejich vystupování ve veřejném prostoru je do značné míry založena na rozdělování společnosti a na jejím poštvávání proti sobě. Jsou události u washingtonského Kapitolu 6. ledna 2021 pro českou politiku i českou společnost určitým mementem?

Je to memento pro každou demokratickou zemi, že žádná z nich, byť má své instituce sebestarší a sebezakořeněnější, není imunní vůči tomu, když se autoritářský populista dostane do politiky, získá moc a manipuluje veřejností prostřednictvím lží. Pro demokratický systém to může mít fatální důsledky.

Jak moc fatální důsledky to podle vás bude mít pro Spojené státy?

Demokratické instituce Spojených států jsou natolik silné, že to Amerika ustojí. V jiné zemi, kde by tak silné nebyly, by možná k žádnému střídání u moci nakonec nedošlo a pokračoval by původní prezident jako autokrat. I když se říká, že americký prezident je nejsilnější muž planety, má naštěstí systémem svázané ruce a nemůže ostatní zavedené demokratické instituce přemoci.

Co by si z těchto událostí měli vzít Češi?

Pro nás je velmi podnětné pozorovat, jak snadné je dnes prostřednictvím moderních technologií, sociálních sítí a falešných zpráv manipulovat významnou částí společnosti a mobilizovat ji k takovéto velmi problematické politické aktivitě.

Dají si čeští politici třeba více pozor na to, jak vystupují ve veřejném prostoru, jak komunikují s českou společností? Ostatně vzbudili jsme se do dne, kdy Andrej Babiš už nemá na svém twitterovém účtu "trumpovskou" červenou čepici, ale roušku s českou vlajkou…

To je sice hezké, ale já se naopak obávám, že je to inspirativní pro ty, kteří vidí, jak obrovský je potenciál manipulace s veřejností. Když je možné, že se i v USA zvedne velké množství lidí z nejrůznějších amerických zemí, dojede do hlavního města a v podstatě obsadí Kapitol, je to velmi špatný příklad toho, že to vlastně funguje. Myslím si, že celá řada autoritářských populistů to může vzít jako inspiraci, kterou je z jejich pohledu jenom potřeba dotáhnout do zdárného konce.

Může to třeba inspirovat i radikálnější část českých voličů nebo radikálnější českou politickou scénu?

To nevím, ale pevně věřím, že nikoliv. Ale nejsem naivní, polarizace společnosti neprobíhá jen v Americe, ale i u nás. Část českých politiků díky ní získala svůj úřad, je to jejich styl politiky, který je dovedl k úspěchu a budou v něm pokračovat.

Vzpomeňme na nejrůznější potyčky a nepřátelské reakce několika příznivců ve volebním štábu Miloše Zemana po jeho druhém vítězství v prezidentských volbách. Nemusí se jednat zrovna o prezidentovy příznivce, nicméně lze si představit, jak by případní "extrémní" podporovatelé jednali, kdyby prohráli?

Určitě nechci malovat nějaké černé scénáře, nebylo by to správné, nemáme k tomu nějaký zásadní důvod. Na druhou stranu existují určité znepokojující informace. Například to, jakým způsobem prezident dlouho dopředu avizuje, jak bude postupovat při jmenování premiéra, a dává tím najevo, že má svého preferovaného kandidáta a využije všech prostředků, aby ho jmenoval. Takové zkušenosti jsme měli v minulosti a obávám se, že podobné scénáře můžeme očekávat i v budoucnosti. A samozřejmě že to je poměrně v rozporu s tím, co by hlava státu v parlamentním režimu měla dělat.

Další paralelu v české a americké společnosti lze najít i v útočení prezidenta na média. Donald Trump naposledy včera opakoval své mantry o "fake media", která pomohla "ukrást volby", prezident Zeman dlouhodobě dehonestuje novináře, prohlašuje, že by se měli likvidovat, že jsou póvl a žumpa, teď naposledy ve vánočním poselství prohlásil, že redaktoři vydavatelství Economie si zaslouží opovržení. Ve středu dav zaútočil na štáb AP a další média před Kapitolem, vyhnal je a jejich techniku rozmlátil…

Nejde jen o paralelu s českou společností. V odborné literatuře je dost dlouho a dost podrobně popsán autoritářský populismus, jen se to moc neví v široké veřejnosti. Že všichni autoritářští populisté mají podobné strategie, scénáře i nepřátele, je evidentní. A právě média patří k těm institucím, které bývají označovány autoritářskými populisty za nepřátelské a stávají se terčem jejich kritiky, cílem nátlaku, snaží se je výrazně oslabit nebo zcela zlikvidovat. Zejména jde o média liberální a média veřejné služby.

V minulosti se říkalo "Válku s médii nemůžete vyhrát". Jenže to už v dnešní době neplatí, protože v době sociálních sítí si můžete se svými sympatizanty komunikovat napřímo a tradiční média k tomu nepotřebujete. V jejich zájmu je média co nejvíce oslabit, aby jejich vlastní příběh, který komunikují napřímo, získával stále větší sílu, a naopak standardní žurnalistika, která přináší kritické ověřené informace a často nastavuje politikům nepříjemné zrcadlo, byla co nejslabší. To je společným cílem všech těchto autoritářských populistů.

Jde mi i o ten moment, kdy český prezident řekne, že si novináři zaslouží opovržení, a ostatní politici to buď přejdou mlčením, nebo o tom hovoří jako o úsměvném folkloru Miloše Zemana. Není tohle zlehčování a podceňování situace nebezpečné? Nezahráváme si s tím?

Samozřejmě, že to je mimořádně nebezpečné, ale tím, že to Miloš Zeman opakuje stále dokola, tak už tomu vlastně všichni přivykli. Ale je to zcela nepřijatelné, aby z úst demokratického politika, navíc hlavy státu, padala takováto slova. Ono se to ale děje opakovaně a jenom to potvrzuje, že Miloš Zeman není standardním demokratickým politikem, že jeho styl je někde jinde. To, že tomu zbytek politické scény uvykl, je do jisté míry dáno i tím, že české prezidentské pravomoci jsou nepoměrně slabší, než má třeba premiér. Kdyby něco takového říkal on, tak je to mimořádně znepokojivé, protože má v rukou reálnou moc, která může být zneužita.

Podobně jako kdysi tradiční republikánská strana s tradičními voliči začala lovit nové hlasy radikalizací vyjádření a agitací na emociální a nikoliv rozumové rovině, tak i u nás jsme svědky, jak se radikálnější křídla jinak tradičních stran jako ODS či ČSSD občas vydávají na tento tenký led, přitvrzují v komunikaci a vnášejí do ní emoce a strach. Koho tím vlastně loví? Jsou to nevoliči, kteří se jinak nezajímají o veřejné dění a které vybudí jít k volbám jen pomocí zjitřených emocí?

Neřekl bych, že jde primárně o nevoliče. Jde o skupinu občanů, ať už tady nebo v Americe, kterým připadá, že nový globalizovaný svět je oslabuje, neorientují se v něm a mají z něho strach. Často s ním spojují svou nedobrou ekonomickou situaci. Takový svět má řadu výhod, ale také nevýhod, oni ho každopádně vnímají jako svět, který si nepřejí. Tyto lidi je pak poměrně snadné získat jednoduchou populistickou politikou, která navíc obvykle pracuje s nacionalismem. Snaží se je spojovat proti různým vnějším nebezpečím. To, že se této skupině občanů daří hůře než jiným, se snaží často zdůvodňovat vnějšími faktory: globální ekonomika vám bere pracovní místa, migranti vás ohrožují a berou vám pracovní příležitosti.

Jaroslav Foldyna, tehdy politik ČSSD, vítá v Praze ruské vlky

Jak mám rozumět tomu spojování občanů proti vnějším nebezpečím?

Autoritářští populisté se snaží spojit národ do jakéhosi kmene, který se brání všemu, co přichází z vnějšku. A kdo s touto vizí světa nesouhlasí, je z kmene vyvržen a označen za nepřítele. Takto jsou vykreslováni novináři, vzdělaní lidé, někteří vědci, nezávislí soudci a pochopitelně etablovaní politici z tzv. tradičních stran. Ti, kteří podporují autoritářské populisty, mohou být lidé, kteří dříve volili levici i pravici, jen se spojí na takovýchto tématech, které umí populisti skvěle uchopit. A jde také o témata, která se tradičním demokratickým politickým stranám uchopují mnohem hůře. Protože když je neuchopíte populisticky, nemůžete je tolik zjednodušit a komunikují se velmi složitě. Jenže tím lidi neoslovíte tak jako jednoduchými přímočarými sděleními.

Někteří analytici říkají, že si republikáni již natolik zradikalizovali své voliče a v čele s kanálem Fox News se natolik zapletli do nejrůznějších dezinformací a manipulací, že se zkrátka nyní obávali vystoupit a přiznat: Tyhle volby byly v pořádku a vyhrál je demokrat Joe Biden. Nyní se i republikánští senátoři schovávali pod lavicemi před republikánskými příznivci, kteří vtrhli do Kapitolu. Není i tohle varování pro populistické politiky, že s čím kdo zachází, může i scházet?

Ano, kdo si hraje s ohněm, může se spálit. Republikáni se pustili do velmi nebezpečné hry už ve chvíli, kdy si zvolili Trumpa svým prezidentským kandidátem. Došlo k obrovskému selhání republikánských elit, které si nedokázaly dostatečně dobře ohlídat, kdo za ně bude kandidovat. Dnes jsou ve velmi složité situaci, kterou jim naprosto nezávidím. Donald Trump podle mě nevyhovuje naprosté většině republikánských politiků, ale zároveň čistě pragmaticky si nemohou dovolit se proti němu radikálně vymezit, protože velká část jejich voličů Trumpovi věří a brala by to jako zradu. Každopádně by si z toho strana měla vzít významné ponaučení.

Některá republikánům nakloněná média prorostla s výkonnou mocí a třeba Fox News Donald Trump roky používal jako svou hlásnou troubu. Lze to nějak srovnat - kdybychom to převedli do českého prostředí - se situací, kdy premiér Andrej Babiš dokonce média vlastní?

Ano, bezpochyby tyto prvky u nás vidíme, ale nikdy se u nás nestalo, že by premiér Babiš zacházel tak daleko jako Donald Trump a že by sám aktivně tolik polarizoval českou společnost. V mnoha věcech je daleko umírněnější, stále se snaží zastávat proevropské hodnoty, neslyšíte od něj to, co v Maďarsku od tamního premiéra Viktora Orbána. Andrej Babiš stále má nějakou záklopku. Domnívám se, že to souvisí s tím, že chce být v historii zapsán pozitivně a být hodnocen jako premiér, který tuto zemi pozvedl. Proto nepřistupuje k rétorice a krokům, jež řada jiných populistů používá. Ano, je populista, ale nezařadil bych ho do kategorie autoritářských populistů.

Ještě po listopadových prezidentských volbách v USA se řada českých konzervativních politiků vyslovila, že by volila Donalda Trumpa kvůli ochraně tradičních hodnot. Jak 6. leden 2021 na americkém Kapitolu otřásl s vírou v "zastánce tradičních hodnot"?

Ten, kdo tvrdí, že Donald Trump je představitelem tradičních amerických hodnot spojených s republikánskou stranou, tak je buď slepý, nebo vidět nechce. On naprostou většinu z těchto hodnot artikuloval čistě účelově, protože potřeboval získat hlasy některých skupin voličů, ale není to žádný prototyp republikána. Trump je bezskrupulózní člověk, který vždycky dělá jedno jediné - to, co je nejlepší pro Trumpa. To je velmi dobře patrné mimo jiné z knih, které o něm byly napsané, i z toho, co publikoval jako své knihy. Pokud toto víme, je poměrně problematické, pokud se některý pravicový politik k Trumpovi otevřeně hlásí, protože tím buď ukazuje svou politickou naivitu, nebo politickou slepotu.

Co by si z obrázků z washingtonského Kapitolu - včera ještě těžko představitelných, brzy možná ikonických - měla vzít česká společnost a česká politická scéna za ponaučení?

Že rozdmýchávání společenské nenávisti a přiživování fake news a konspiračních teorií je extrémně nebezpečné a snadno se může zvrhnout do podoby politického násilí. A že je to mnohem snadnější, než si kdokoliv z nás dokáže představit.

Video: Tak proběhlo obsazení amerického Kapitolu Trumpovými příznivci

Zdroj