Ruské letectvo ztrácí nad Ukrajinou své nejlepší letouny

4 měsíce starý 94

30. 3. 2022

čas čtení 6 minut

  • Suchoj Su-34 měl změnit ruské letectvo. Dvoumotorový, dvoumístný, nadzvukový stíhací bombardér – vysoce rozvinutá varianta stíhacího letounu Su-27 pro vybojování vzdušné nadvlády – sliboval, že zahájí novou éru špičkového a přesného bombardování, napsal David Axe.

Místo toho Su-34 přiletěly na Ukrajinu se starými "hloupými" bombami. Nedostatek přesně naváděné munice – nemluvě o ruské doktríně, která pojímá letadla v podstatě jako létající dělostřelectvo – nutí letadla za 50 milionů dolarů létat nízko přes nejhustší ukrajinskou protivzdušnou obranu, aby měla šanci dopravit své bomby na cíl s jakýmsi stupněm přesnosti.

Výsledkem je, že Su-34 padají z nebe v počtu, který musí být pro velitele letectva zarážející. Jejich nejnovější letadla čeká stejný osud jako nejstarší.

Ruské letectvo objednalo svou první partii 32 Su-34 již v roce 2008. Druhá partie 92 následovala v roce 2012. Rusové od roku 2021 vlastnili kolem 122 Su-34 v několika leteckých plucích. I když vezmeme v úvahu ztráty, do roku 2030 by letectvo mohlo provozovat téměř 200 Su-34.

Po celou dobu bylo plánováno, že Su-34 nahradí Su-24 ze 70. let minulého století, z nichž asi 70 zůstává v provozu. Nikde to nebylo tak patrné jako v Sýrii. Kreml nasadil Su-34 do Sýrie počínaje listopadem 2015, krátce poté, co turecká F-16 sestřelila ruský Su-24, který údajně zabloudil do tureckého vzdušného prostoru.

Su-34 je na pohled působivý. Typ si vypůjčil trup letounu Su-27, ale přidal kokpit pro dvě osoby se sedadly vedle sebe. Su-34 může zasáhnout cíle vzdálené až 600 mil a přitom nést 12 tun bomb a střel, včetně střel vzduch-vzduch.

Dvaadvacetitunový proudový letoun je vyzbrojen 30milimetrovým kanónem a může se pochlubit také vícerežimovým radarem a sadou elektronických protiopatření Chibiny. Teoreticky je Su-34 kompatibilní s řadou přesně naváděných střel a pum, díky čemuž je tento typ zhruba analogický s Boeingem F-15E, hlavním typem stíhacího bombardéru amerického letectva.

Ale je tu kriticky důležitý rozdíl. Tam, kde Američané každý rok nakupují tisíce satelitně, laserově a infračerveně naváděných střel a bomb, často s nimi cvičí a používají je v boji s téměř úplným vyloučením neřízených zbraní, Rusové před lety téměř přestali nakupovat naváděnou munici kvůli jejich vysokým nákladům a po roce 2014 i vlivu zahraničních sankcí na ruské výrobce bomb a raket.

Takže zatímco Su-34 může nést naváděnou munici, on – a každý jiný taktický letoun v ruských službách – to ve skutečnosti téměř nikdy nedělá. "Většina z 300 bojových letounů [ruského letectva] s pevnými křídly nashromážděných kolem Ukrajiny má pouze neřízené bomby a rakety, které mohou využít k pozemním útokům," poznamenal Justin Bronk v nedávné analýze pro Royal United Services Institute v Londýně.

Je to patrné nejen na videích, která Kreml zveřejnil a která zobrazují stíhací bombardéry v boji na Ukrajině, ale také na ztrátovosti tohoto typu. Nezávislí analytici potvrdili zničení nejméně čtyř Su-34 na Ukrajině. Ukrajinci údajně zajali živého nejméně jednoho pilota Suchoje Alexandra Krasnojarceva.

Pokud jsou na fotografiích a videích z předních linií patrné čtyři ztráty Su-34, můžete bezpečně předpokládat, že došlo k dalším ztrátám, ale nejsou dobře zdokumentovány. Pouze jeden z ruských typů s pevnými křídly utrpěl v současné válce hůře – podzvukový proudový letoun Su-25 blízké vzdušné podpory, který létá ještě níže a pomaleji než Su-34.

Ukrajinští představitelé 18. března tvrdili, že jednotky používající z ramene odpalované rakety Stinger zničily jeden Su-34. Představitelé Kyjeva o týden později připsali další údajné sestřelení Su-34 "mobilním" jednotkám protivzdušné obrany. Není jasné, zda mysleli přenosné střely, nebo vozidla protivzdušné obrany.

V každém případě je zřejmé, že Su-34 se stávají kořistí střel krátkého doletu, které jsou pravděpodobně naváděny buď televizní kamerou, nebo infračerveně. Tyto střely, včetně sovětských střel Strela, polských Piorun a amerických Stingerů, obvykle dosahují doletu a dostupu jen několika kilometrů.

Letoun využívající přesných střel nebo bomb, třeba na základě informací z bezpilotních prostředků nebo od pozorovatelů na zemi, by mohlo munici odpálit na desítky kilometrů daleko a z výšky 6-8 km, čímž by se dostalo mimo dosah nejběžnějších protivzdušných systémů krátkého dosahu.

Zdá se však, že Su-34 létající nad Ukrajinou nesou výhradně neřízenou munici, i když nejnovější varianta Su-34M přichází s rozhraním pro nový senzorový modul UKR-RT, který by teoreticky měl tomuto typu pomoci doručit řízené bomby navzdory špatnému počasí a oblačnosti.

Suchoje svrhávají stejné typy hloupých bomb, jaké měl Su-24 v dobách své největší slávy. A to znamená, že posádky musí skutečně vidět zemi, aby dosáhly jakéhokoli stupně přesnosti. Musí se dostat pod mraky, kde na ně rychle zamíří ukrajinské střely.

Nejsou to jen omezení technologie, která ohrožují Su-34. Dokonce i nejsofistikovanější letoun je otrokem doktríny – pravidel a očekávání, kterými se armáda řídí při vedení války.

Ruská doktrína na rozdíl od řekněme americké doktríny neosvobozuje letectvo, aby pokračovalo ve své vlastní kampani. V ruské doktríně jsou letadla rozšířením pozemních sil. Je to vzdušné dělostřelectvo: Nepružná zařízení pro doručení masivní palebné síly. Rusové neupřednostňují přesnou munici, protože neupřednostňují přesnost.

Dokud to bude pravda, posádky Suchojů budou nad Ukrajinou nadále čelit extrémnímu nebezpečí. Su-34 je nový bojový letoun, jehož posádky jsou vydány na milost a nemilost starým zbraním... a ještě starší doktríně.

Celý text v angličtině: ZDE

27

Zdroj