Ruskou kulturu jsme viděli v Buči, Mariupolu a Černihivu, píše ukrajinský velvyslanec Jiřímu Bartoškovi

5 měsíce starý 208

Kvůli filmu „Kapitán Volkonogov uprchl“, který je zařazen v nabídce 56. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, se na prezidenta festivalu Jiřího Bartošku obrátil otevřeným dopisem ukrajinský velvyslanec v České republice Jevhen Perebyjnis. Dopis přinášíme v plném znění.

Vážený pane prezidente,

Velmi si vážím Karlovarského filmového festivalu a jeho letošní pomoci filmovému festivalu v Odese, kterému poskytujete příležitost představit osm téměř dokončených ukrajinských filmů v sekci Works in Progress.

Dále čtěte

()

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

číst článek »

Cítím však povinnost podpořit výzvu prominentních ukrajinských režisérů týkající se účasti ruských filmů na mezinárodním festivalu v Karlových Varech. Konkrétně se jedná o snímek Kapitán Volkonohov uprchl, jenž vznikl se státní podporou ruského ministerstva (ne)kultury a který jste zařadili do letošního programu. Film je příkladem dobře známého triku oficiální ruské propagandy, která občas dovolí, a navíc finančně podpoří vznik jakoby nezávislého filmu, který se následně vyšle do světa, aby šířil myšlenku o velké ruské „kultuře“. K domácími divákovi se přitom vůbec nedostane. Pro něj totiž ruský režim natočil stovky úplně jiných snímků, na kterých ve skutečnosti i byli vychováni současní ruští vojáci, jejichž „kulturu“ jsme viděli v Buči, v Mariupolu, v Černihivu a dalších ukrajinských městech. Mimochodem, na vzniku propagandistických frašek ruského režimu se podíleli i tvůrci filmu Kapitán Volkonohov uprchl. Herec Jura Borisov, který zahrál kapitána Volkonohova, se proslavil svými rolemi v ruských válečných filmech T-34, Kalašnikov, Invaze, Červený přízrak a dalších, které v posledních několika letech připravovaly ruské občany na dnešní válku proti Ukrajině. Režiséři Nataša Merkulova a Alexej Čupov ještě nedávno točili seriály pro televizi TNT, což je velký mediální projekt ruské Gazprombanky.

Když si vezmeme v potaz celý tento kontext, opravdu má pro KVIFF tento ruský film tak velkou uměleckou hodnotu, že lze strpět na obrazovce i oficiální logo teroristického státu? Státu, který již pátý měsíc vede zákeřnou válku proti Ukrajině, jehož vojáci ostřelují naše města, zabijí naše lidi, znásilňují naše ženy a děti? Státu, který zrovna včera vypálil dvě rakety po nákupním centru v ukrajinském Kremenčuku, v důsledku čehož bylo zabito nebo zraněno desítky a možná i stovky lidi? Nezaznamenal jsem, že by autoři tohoto filmu tento útok nějakým způsobem odsoudili. I když nejsou přímými ideology ruského vraždění v Ukrajině jako nositel ceny KVFF za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii Nikita Michalkov, stejně – tak či onak – jsou součástí mašinérie ruské státní propagandy.

Jaký je tedy důvod, aby byl film zařazen do programu letošního festivalu v době, kdy většina světových kulturních a sportovních akcí bojkotuje ruské zástupce? Opravdu je hodnota tohoto filmu větší než respekt k ukrajinským režisérům, kteří denně zažívají hrůzy ruské invaze a kterým každé setkání s projevy ruského světa přináší jen další a další utrpení? Po všech ruských zvěrstvech v Ukrajině nabízet ukrajinským umělcům společný program s ruskými umělci není humánní. Po všech ruských vyhrůžkách Evropě nabízet oficiálnímu ruskému „umění“ prostor k propagandě je sebevražedné.

Dovolím si touto cestou podpořit výzvu ukrajinských umělců k bojkotu jakékoli spolupráce s ruskými umělci, oficiálně nebo neoficiálně podporovanými oficiální ruskou vládou, která rozpoutala a vede krvavou válku proti Ukrajině.

S nadějí na pochopení

Jevhen Perebyjnis

Zdroj