Rychlé šípy vycházejí v restaurované podobě. Legendární dílo bylo v českém komiksu zlomové

5 měsíce starý 12

Aktuální nové vydání se připravovalo dva roky a mravoučné dobrodružné příběhy o přátelství vykresluje ve větším formátu a jasnějších barvách. „Časově nejnáročnější bylo nové kolorování. Abychom mohli vybarvit znovu ten díl, bylo třeba spoustu věcí nastudovat, shromáždit spoustu materiálu a dát pokyny koloristce Martině Tomkové, která na tom pracovala,“ říká grafik a typograf Martin T. Pecina.

Autoři nového vydání vycházeli z původních velkých kreseb a z dochovaných Foglarových scénářů. Obrázkové příběhy vydávané v časopisech totiž trpěly kvalitou tisku a občas se v nich objevovaly chyby. Kromě Jana Fischera pracovali s Foglarem na Rychlých šípech tři další výtvarníci. Podle Peciny se ale kvalitě těch Fischerových nikdo nevyrovnal. „Ta fischerovská kresba ve své různé grotesknosti a skvělé anatomii měla velký vliv na úspěch toho seriálu,“ dodává.

Rychlé šípy byly v dějinách českého komiksu zlomové. „Setkal se tam vynikající scenárista s vynikajícím kreslířem a přišli s něčím, co v té době bylo tematicky nové. Rychlé šípy vlastně ustanovili specifický žánr, kterému se dneska říká klubácký komiks, který nemá v okolních zemích obdoby,“ říká teoretik komiksu z Moravského zemského muzea Tomáš Prokůpek.

Bubliny byly přelomové, ale vadily komunistům

Rychlé šípy byly také prvním úspěšným komiksem v Československu, který používal promluvové bubliny. Také ty později vadily komunistům. „Komiksové bubliny představovaly symbol zlého, amerického komiksu. Takže v 50. letech, když vycházely obrázkové seriály, tak se musely vrátit k textům pod obrázky, což byla jakási starší, primitivnější forma,“ dodává Prokůpek.

První příběh Rychlých šípů, v němž řádí Černí jezdci a Mirek Dušín před nimi zachraňuje Jarku Metelku, vyšel 17. prosince 1938 jako komiks v časopise Mladý hlasatel. Série byla natolik úspěšná, že časopis publikoval do května 1941, kdy byl nacisty zrušen, celkem 113 dílů.

Po válce příběhy vycházely v časopise Vpřed a do série přibylo v letech 1946 až 1948 dalších 107 pokračování. Nové periodikum se ale znelíbilo hned v roce 1948 komunistům a v následujících letech se Foglar pohyboval v určité poloilegalitě. Komunistický režim ostatně Rychlé šípy dvakrát zakázal. Jejich popularita ale přetrvala.

Populární jsou komiksy o kuřimské kauze i Králi Šumavy

Komiks v československém prostředí nereprezentovala jen zásadová Foglarova banda. První obrázkové seriály tvořili ve dvacátých, respektive třicátých letech Josef Lada a Ondřej Sekora se svým Ferdou Mravencem. V roce 1969 pak začal vycházet populární Čtyřlístek.

Nejvíce ceněným komiksovým autorem v tuzemské historii zůstává Kája Saudek, jenž se po zkušenostech z Ameriky jako jeden z mála věnoval tvorbě pro dospělé. Jeho dílo Muriel a andělé podle scénáře Miloše Macourka, které za komunismu nemohlo vyjít, je považováno za nejlepší český komiks všech dob. Muriel je i název cen, které se v Česku komiksovým autorům udělují.

Žánr v posledních letech zažívá v Česku boom. Objevují se noví autoři, jako třeba kreslířka Toy Box nebo Karel Osoha s Ondřejem Kavalírem a Vojtěchem Maškem, kteří připravili trilogii o takzvaném Králi Šumavy, bývalém pohraničníkovi, který za totality převáděl lidi na Západ. Mezi výrazné tituly patří i Svatá Barbora od Marka Šindelky, Marka Pokorného a Vojtěcha Maška, která znovu otevřela takzvanou kuřimskou kauzu. Novinářka Andrea v komiksu dostane za úkol napsat o kauze článek, postupně ji ale případ pohltí.

Někteří autoři navazují i na Foglara, například Velké dobrodružství Pepíka Střechy od Pavla Čecha, v němž se v příběhu čtrnáctiletého chlapce prolíná reálná, snová a fantazijní rovina na tajuplných místech. I samotné Rychlé šípy se ale dočkávají pravidelných reedic, a dokonce i pokračování – nedávný komiks Rváčov se zaměřuje na hnutí Vontů.

Zdroj