Samoživitel přišel o byt. Pomohla Armáda spásy

5 měsíce starý 130

Během pandemie pobíral jen ošetřovné ve výši 60 procent platu. Majitel domu, ve kterém bydleli, jim pak odmítl prodloužit nájemní smlouvu. Pan Rozkošný se tak obrátil na Armádu spásy. Nyní i se syny bydlí v Azylovém domě pro rodiny s dětmi v Opavě.

Byl jsem hrozně zklamaný, že se člověku kvůli byrokracii nedostane zastání

Vilém Rozkošný, otec dvou synů

Pan Rozkošný pracoval jako železničář. S rodinou bydlel v bytě, který původně vlastnily České dráhy, ale který pak změnil majitele. S novým i předchozím majitelem musel řešit některé problémy, třeba jako kolaudační zprávu, aby mohl získat příspěvek na bydlení.

Bez topení

„O kolaudační zprávu jsem musel žádat na ředitelství Českých drah. Pak přišel koronavirus, musel jsem jít na ošetřovné a mezitím se všichni zabarikádovali a situace začala být ještě složitější,“ řekl Právu pan Rozkošný.

Jelikož zůstal se syny sám doma, požádal o ošetřovné. To ale činilo šedesát procent jeho platu. Navíc mu příspěvek kvůli byrokratickým překážkám přišel až dva měsíce po podání žádosti. Do toho se panu Rozkošnému zvýšil nájem o 2000 korun.

„Nový pronajímatel po mně chtěl zaplatit kauci a nájemní smlouvu prodlužil pouze o rok. Navíc v období nouzového stavu odešlo topení, takže jsem urgoval obec, aby s tím něco udělala, a požadoval jsem snížení nájmu,“ popsal pan Rozkošný.

V době, kdy mu ještě nepřišlo ošetřovné a nedosáhl ani na příspěvek na bydlení kvůli chybějící kolaudační zprávě, se rodina dostala do finančních potíží.

„Najednou se to celé zamotalo. Vznikl mi přeplatek za elektřinu, dluh na nájmu jsem neměl, ale platil jsem se zpožděním. Snažil jsem se starostovi obce vysvětlit, v jaké jsem situaci, že bydlím v bytě bez topení a že tím trpí hlavně moje děti, ale nikoho to nezajímalo. Chápu, že byt nebyl obecní, ale přístup všech mi přišel nemorální,“ vysvětlil.

„Je mi padesát let a celý život pracuji a odvádím řádně daně. Byl jsem moc zklamaný, že se tady člověku kvůli byrokracii nedostane zastání,“ doplnil.

Místo pomoci přišla upomínka

Potíže se vystupňovaly, když pronajímatel odmítl prodloužit rodině nájemní smlouvu. Obecní byty byly plné. „V té době se pan Rozkošný obrátil na Armádu spásy, konkrétně na Azylový dům pro rodiny s dětmi v Opavě.

Jeho synové kvůli těžkostem, které je potkaly, měli problémy se školou a s přizpůsobením se novým okolnostem. Tím, že se jim pan Rozkošný věnuje, se ale situace stabilizovala,“ řekla sociální pracovnice z azylového domu Naděžda Viktorjeniková.

Pan Rozkošný v azylovém domě Armády spásy bydlí téměř rok. Za pomoc je neskonale vděčný.

„Jsem tu jediný otec. Co se týče personálu, je opravdu perfektní. Všichni jsou lidští, neuvěřitelně mi pomohli. Když jsem nedostával ošetřovné a řešil to s obcí, místo pomoci jsem dostal upomínku na zaplacení poplatku za popelnice. Jediný, kdo mi opravdu pomohl, byla Armáda spásy,“ neskrýval vděčnost.

Nyní pracuje na zkrácený úvazek v masokombinátu a vydělává si 15 tisíc měsíčně hrubého. Synové se postupně se situací sžili. „Mladší se stabilizoval, řešili jsme problémy, protože nechtěl chodit do školy. Od doby, co zjistil, že jsou určité hranice, je vše v normálu,“ dodal otec.

Výhledově vidí svou situaci dobře. Už brzy by se rodina mohla nastěhovat do obecního bytu. „Myslím si, že většina lidí, kteří nejsou samoživitelé, si nedokáže představit to martyrium. Byrokracie je u nás na nejvyšším stupni. Mám pocit, že je v naší společnosti něco špatně. Nebýt Armády spásy, tak jsem možná o kluky přišel,“ uzavřel dojatě.

Zdroj