před 2 měsíce
86
Při své profesi se Jaroslav Fait z Plzně dostal už na řadu zajímavých míst. Vedle různých konferencí a seminářů tlumočil i v továrnách, na stavbách, při exkurzích do terénu, v divadle, u soudu nebo na lodi. Díky této pestrosti ho jeho profese stále baví. Dostal se k ní přitom už téměř před třiceti lety, stále se ale vzdělává a sbírá další zkušenosti.
Tlumočí se v nejrůznějším prostředí. Z domova online. Od covidové pandemie je to velmi rozšířený formát. | Foto: Deník/Martina Burda; se svolením Jaroslava Faita
„Jsem opravdu přesvědčen, že jsem měl štěstí a moje práce si mě našla sama. Vlastně jsem měl být učitel němčiny. Studoval jsem germanistiku na pedagogické fakultě v Plzni. A měl jsem to štěstí, že jsem tehdy v polovině 90. let získal stipendium na partnerské fakultě v saském Cvikově,“ začíná své vyprávění vyhledávaný plzeňský tlumočník Jaroslav Fait s tím, že to, co je dnes pro studenty naprosto běžné, tedy studium v zahraničí, bylo tehdy spíše výjimkou.
Po návratu do Plzně dokončoval pan Jaroslav studium a zároveň dostal možnost začít pracovat jako překladatel a tlumočník. „Opět jsem měl štěstí,“ říká a pokračuje: „Na jaře roku 1996 jsem se při univerzitní cestě do Hamburku setkal s jednou ze zakladatelek tehdy vznikající překladatelské agentury. Spolupráci mi nabídla nad kávou v jednom přístavním bistru. Přijal jsem a velmi rychle zjistil, že tahle práce mě bude obrovsky bavit a naplňovat,“ pokračuje Fait.
Od nejpoužívanějších světových jazyků po jazyky zaniklých starověkých civilizací. Evu Marii Spekhorstovou cizí řeči baví:
Žena ovládá padesát jazyků. Nadávat v japonštině může být roztomilé, říká
Pro agenturu pak pracoval téměř pět let a jak sám uznává, vděčí jí za mnohé získané zkušenosti v oboru. „Naučil jsem se základy našeho řemesla. Nejprve to byly písemné překlady a brzy jsem začal i tlumočit. Práce s lidmi a pro lidi mě bavila ještě více. Učil jsem se, snažil se orientovat v oboru, pracovat s nejvyšší mírou profesionality,“ říká pan Fait.
Štěstí šel naproti
Před téměř čtvrtstoletím – konkrétně v roce 2000 – odešel na volnou nohu. „A zase jsem měl štěstí!“ tvrdí a vy musíte zvažovat, zda tak trochu neglosuje mistra Karla Gotta, který úspěch na Českém slavíku každoročně opravdu nečekal.
„Oslovila mě velká plzeňská developerská firma. Znali mne jako překladatele z předchozího působiště a hledali tlumočníka pro své projekty. Spolupracuji s nimi dodnes. Byla to obrovská škola. Desítky, možná stovky hodin jednání nad projekty, cesty, akce pro partnery i veřejnost, tiskové konference. Neustále jsem se dál vzdělával, navštěvoval jsem kurzy konferenčního tlumočení, studoval literaturu. A zase jsem přitom měl štěstí, tentokrát na inspirující kolegy. Snad nejvíce mne ovlivnila Eva Forti, výborná tlumočnice několika jazyků a opravdová dáma, která nás bohužel opustila příliš brzy,“ uctívá vzpomínkou památku výborné kolegyně.
Čím dříve se dítě začne učit další jazyk, tím to je pro něj snazší, říká docent Martin Lachout. Přečtěte si rozhovor s germanistou:
Žádný druhý jazyk? Vzdělání českých žáků klesne o jednu úroveň, říká germanista
Jaroslav Fait je v Plzni nejen pro novináře známou osobou. Pracoval pro plzeňskou radnici, pro nejrůznější společnosti a instituce. „Stále se mi potvrzovalo to, co jsem zjistil už v roce 1996. Naše práce je velmi pestrá a inspirativní,“ říká překladatel.
Velkým impulzem prý pro něj byl projekt Plzeň Evropské hlavní město kultury (EHMK) 2015, kdy se jako tlumočník účastnil jednání s partnerským městem Řeznem při vytváření podpůrného programu, prezentací města Plzně v sousedních zemích i samotné realizace akce EHMK 2015. Reakce na jeho bravurní němčinu a získané schopnosti na sebe nenechala dlouho čekat, následovala řada zajímavých projektů přeshraniční spolupráce mezi ČR a Bavorskem.
