Šéf STEM: Silně proruských Čechů jsou 4 procenta. Většina podporuje přijímání Ukrajinců

5 měsíce starý 206

Mění se pohled Čechů na přijímání uprchlíků z Ukrajiny?

Postupně se pohled mění, ale jednoznačně převládá mezi lidmi názor, že válečné uprchlíky z Ukrajiny máme přijímat. Válka na Ukrajině je ve společnosti velké téma. To, že Putin se svou armádou zaútočil na Ukrajinu, se dělí do více témat, která se diskutují samostatně. Ať už jde o míru podpory Ukrajiny, nebo o dopady na ekonomickou situaci České republiky.

Stále tedy platí, že většina Čechů souhlasí s tím, že Ukrajině a Ukrajincům máme pomáhat?

Z naší analýzy vyplývá, že většina Čechů chce přijímat uprchlíky, ale zároveň nepočítá s tím, že by tu zůstali moc dlouho. Asi 70 procent lidí říká, že je správné, že Česká republika přijímá uprchlíky. Těch zbylých třicet procent si myslí, že to správné není. Mezi nimi jsou asi 4 procenta lidí silně proruských. Dalších pět až deset procent lidí upřednostňuje prokremelský narativ, že válku na Ukrajině rozpoutalo NATO a že Ukrajina nikdy nebyla samostatným státem a že Rusko hájí své zájmy apod. Tito lidé nepodporují přijímání uprchlíků kvůli svému pohledu na světové uspořádání.

Mimo jiné si také lidé myslí, že o velké množství uprchlíků budeme mít velké obtíže se postarat. Je to obava do budoucna a je oprávněná, protože je to výzva, se kterou se česká společnost a ani žádná česká vláda dosud v tak velké míře nesetkala. Poměr příchozích na počet obyvatel je u nás vysoký i v porovnání s dalšími zeměmi Evropy.

Když máte oprávněný dojem, že stát na vás nemyslí, tak je větší šance, že nebudete chtít, aby se uprchlíkům více pomáhalo, protože vám přeci také nikdo nepomohl.

Proč jsou někteří lidé na straně Ruska? Je to vlivem dezinformací a letitého působení Ruskem placených médií?

Důvodů bývá víc. Záleží dost na tom, jak se vyvíjí situace ve státě. Dezinformace a hybridní působení Ruska je samozřejmě jeden z důležitých bodů. Formování názorů bývá postupné. Nestává se, že by někdo, kdo zná jazyky, cestuje a byl prozápadně orientovaný, náhle uvěřil prokremelským narativům. Takže často působí dlouhodobá frustrace, ať už z důvěry v celou společnost, nebo z médií apod.

Má vliv i ekonomické zázemí?

Když má někdo málo peněz, je větší pravděpodobnost, že bude dlouhodobě frustrován tím, že se o něj stát nepostaral a že ani on a ani jeho děti nemají šanci se prosadit. Když máte oprávněný dojem, že stát na vás nemyslí, tak je větší šance, že nebudete chtít, aby se uprchlíkům více pomáhalo, protože vám přeci také nikdo nepomohl.

Ještě častější je, že pokud je člověk bohatý, tak je větší šance, že bude podporovat přijímání uprchlíků, protože nemá pocit, že sám od státu něco potřebujete a nebojuje tedy o jedny finanční prostředky.

Bude se podle vás nálada Čechů směrem k Ukrajincům měnit?

Rozděloval bych názor na přijímání uprchlíků a názor na míru pomoci, jakou jim poskytneme. Že sem přicházejí lidé a jestli je máme přijímat, nebo ne, to je hodnotový soud. Ale jak má vypadat míra pomoci, to už vyžaduje expertní znalost. Málokdo detailně strukturu pomoci zná.

Například vstup do pražské zoo zdarma. Je to naprostá marginálie, která nemá vliv na vůbec nic, ale vzbuzuje vášně a emoce, často se tento směšný argument objevuje na sociálních sítích. Názor většiny populace je, že už pomáháme hodně.

Potřeba je rychlá, zacílená a efektivní pomoc, ale v téhle disciplíně stát dlouhodobě selhává, nehledě na to, jaká je vláda.

Stoupají ceny, je obrovská inflace, která dopadá na většinu domácností a rodin. Neměla by vláda, aby předešla špatným náladám ve společnosti, představit i nějaká opatření, která uleví i českým rodinám?

Vláda je často nálepkovaná jako pravicově konzervativní, pokud si odmyslíme Piráty. Je jednoduše uvěřitelné, že nebude podporovat nižší střední třídu. Dostala jednoduchou nálepku, že je asociální. Je otázka, jestli je vůbec možné, aby se veřejné mínění v tomto změnilo.

Kde lze jednoduše pomoci, to je valorizace důchodů. Pro lidi v důchodovém věku je zvýšení penzí jediný nástroj, jak jim pomoci v příjmech. Pak jsou složitější věci, jako je zrušení superhrubé mzdy. To výrazně zvýhodnilo bohaté, i když to oceňovala i nižší střední třída. Což je dané tím, že lidé obvykle nevědí, jaká budou mít různá opatření dopad na ně samotné, ale jsou rádi že se „snižují daně“.

Neopomíjí podle vás vláda v komunikaci směrem k veřejnosti skupinu nízkopříjmových českých rodin? Mají pocit, že na ně stát také myslí?

Potřeba je rychlá, zacílená a efektivní pomoc, ale v téhle disciplíně stát dlouhodobě selhává, nehledě na to, jaká je vláda. Je otázka, ke komu promlouvá vláda, ale to je otázka spíš filozofická. Jestli skutečně hovoří k celé veřejnosti, nebo jen ke svým potenciálním voličům.

Nejistota zasahuje i středně příjmové domácnosti, nejen dvacet procent lidí s nejnižším příjmem.

Další otázka je, co by veřejnost přesvědčilo. Nejchudší rodiny v problémech jsou, jsou v nich už mnoho let a jejich problémy se jen zvětšují. Jde o to podniknout sérii kroků, abychom těm lidem umožnili čerpat dávky, na které mají nárok. Značná část lidí, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení, ho nečerpá, a to z různých důvodů. Je to pro ně stigmatizující, nebo ani nevědí, jak o dávku požádat, protože je pro ně vyplnění formulářů složité. Chtělo by to zprůchodnit sociální systém.

Pak je otázka, jestli je přesvědčivý argument, že se zlevní benzin o jednu korunu padesát. Myslím, že ne. Vždy by se mohl zlevnit o víc, třeba o deset korun, atd. Nejistota zasahuje i středně příjmové domácnosti, nejen dvacet procent lidí s nejnižším příjmem.

Budou podle vás Ukrajinci vítaní i mezi kolegy ve firmách? Nebudou čelit problémům v integraci?

V historii i jiných států vidíme, že je integrace uprchlíků velmi složitá. Nelze si idealizovat žádnou společnost, ani českou a ani ukrajinskou. Vždy bude docházet k nějakým excesům. Přišlo přes 300 tisíc lidí, to znamená, že přišli i lidé s handicapy, možná přišli i jednotky lidí s trestnou minulostí. Pak je tu určité procento Čechů xenofobních. Takže problémy tu jistě budou, otázka je, jak se to naučíme zvládat a do jaké míry to budou jednotlivé excesy a do jaké míry půjde o systémovou věc.

S nenávistí se potkáváme v každé společnosti. Důležité bude, aby se nestala pravidlem, nad kterým krčíme rameny nebo ji dokonce schvalujeme.

Nebudou mít situaci složitější ukrajinští muži? Nebude na ně společnost koukat skrz prsty kvůli tomu, že nebojují za svou vlast ve válce s Ruskem?

Velká část Čechů ještě před měsícem nepoznala ukrajinštinu od ruštiny. Pracují tu Ukrajinci na pozicích od manuálních pracovníků po špičkové lékaře. To se budeme dívat na každého člověka zvlášť? Je tu mnoho mužů, kteří už mají české občanství. Samozřejmě, že se s takovými komentáři mohou setkávat. Ale co na to říct. Nedělejme to.

Jak se podle vás budou Češi chovat k Rusům? Budou se potýkat s nenávistnými reakcemi?

Zatím se tyto obavy nenaplnily. Ale je to asi spíš otázka pro bezpečnostní složky. Je pravděpodobné, že se s nesouhlasem setkají lidé pracující na ruském velvyslanectví, kde lidé s kyblíky červené barvy pravidelně omylem zakopávají. Ale jinak si myslím, že velká část Rusů v Česku žije proto, že nechce žít v Rusku kvůli Putinovu režimu. Myslím, že pokud máte ve svém okolí Rusa, tak to o něm víte a tím pádem nemáte důvod ho ostrakizovat.

S nenávistí se potkáváme v každé společnosti. Důležité bude, aby se nestala pravidlem, nad kterým krčíme rameny nebo ji dokonce schvalujeme. A tuhle výzvu česká společnost zvládne.

Zdroj