Sněmovna nemusí být „žvanírna“. Expert navrhuje inspirovat se u sousedů

4 měsíce starý 20

Tento týden mohli občané sledovat další z řady rozvláčných jednání Poslanecké sněmovny. Opoziční poslanci protáhli středeční debatu před hlasováním o důvěře vládě Petra Fialy až do ranních hodin, nový kabinet nakonec dostal zelenou až ve čtvrtek večer.

Podle Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který se dlouhodobě zabývá parlamentní kulturou, je to důsledek některých špatně nastavených pravidel. V čem konkrétně je Poslanecká sněmovna neefektivní, rozebírá Wintr ve své nové knize, jež by měla vyjít na konci ledna. Za příklad dává zkušenosti britského, německého nebo rakouského parlamentu.

Některé své návrhy profesor Wintr rozvíjí v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zdůrazňuje, že změny by měly vyjít vstříc parlamentní většině i menšině.

Upozorňujete, že některé zahraniční parlamenty jednají mnohem efektivněji než Poslanecká sněmovna. V čem hlavně pokulháváme?

Britský a německý model, na které jsem se při porovnávání soustředil, jsou zaměřené na určitou sdělnost a režii parlamentního jednání. Je tam kladen důraz na to, aby debata byla atraktivní pro publikum, střídají se řečníci pro a proti, je jasně daný časový rámec. Funguje vyvážení, aby všechny relevantní strany byly slyšeny a zároveň se vedl nějaký dialog bez procedurálních konfliktů. U nás je to postaveno na poměrně široké svobodě jednotlivého poslance, který může hovořit ke každému bodu, třeba i opakovaně. Pokud není odhlasováno nějaké omezení, může hovořit, jak dlouho chce.

Proč jsme si vlastně zavedli ve Sněmovně tak těžkopádný proces?

Komunistická éra udělala z parlamentu takovou zbytečnou fasádu, která v podstatě žádná pravidla nepotřebovala. Po roce 1989 se vytvořil velmi svobodný jednací řád pro jednotlivé poslance, s naprosto minimální snahou o nějakou racionalizaci parlamentního jednání. Je také třeba říct, že v Británii nebo Německu něco takového není možné z prostého důvodu – tamní parlamenty mají mnohem víc poslanců a naším způsobem by se vůbec nedalo postupovat, protože by jednání nikdy neskončilo.

Co a jak tedy ve fungování Sněmovny změnit?

Měli bychom uvažovat o převzetí určitých prvků racionalizace jednání z jiných parlamentů. Bylo by dobré udělat reformu jednacího řádu Sněmovny tak, aby byla výhodná pro parlamentní většinu i menšinu. Většina by získala silnější nástroje pro určení časového plánu jednání a čelení obstrukcím. Opozice, tedy menšina by měla dostat garantovanou možnost nastolovat svá témata, o kterých bude Sněmovna diskutovat.

Pojďme ke konkrétním opatřením. Už jste zmínil nekonečnou rozpravu…

Parlamentní většina by měla mít možnost určit, že se o nějakém bodu bude jednat určitou dobu. S tím, že bude stanoveno nějaké minimum, pod které nesmí doba jednání klesnout. Čas jednání se rozdělí mezi kluby podle velikosti, případně se to dá zkombinovat s možností odhlasovat konec rozpravy. To je v zahraničních parlamentech úplně běžné. Většina by byla schopná efektivně řídit parlamentní práci a prosadit své návrhy zákonů bez obstrukce, ale s dostatečnou možností opozice se vyjádřit. V současnosti přitom opozice možnost nastolovat k projednání svá aktuální témata vlastně nemá.

Nemá?

Viděli jsme to tento týden, kdy opozice chtěla projednávat financování hnutí STAN. Dopadlo to jako vždycky. Navrhli mimořádnou schůzi, vystoupili přednostní řečníci, což je z hlediska rovnosti poslanců velmi problematické. Pak se neschválí pořad a tím to končí.

Foto: Seznam Zprávy

Jan Wintr (1978) je profesorem na katedře teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Je členem Legislativní rady vlády. V letech 2019–2021 byl tajemníkem Stálé komise pro Ústavu ČR Poslanecké sněmovny. V roce 2010 vydal knihu Česká parlamentní kultura, na kterou koncem ledna naváže kniha Proměny parlamentní kultury.

Jakým způsobem by se dal opozici zaručit nějaký prostor, aby zároveň nemohla blokovat jednání Sněmovny?

Existují nástroje známé z německého nebo rakouského parlamentu. Každá strana tam má právo třeba pětkrát až desetkrát ročně určit téma pro rozpravu. Jmenuje se to třeba Aktuální hodina. Každý klub může nastolit téma, o kterém se hodinu diskutuje. Rakušané mají kromě toho ještě takzvanou naléhavou interpelaci nebo naléhavý návrh, které umožňují dvouhodinové projednání nějakého tématu ještě týž den.

Je podle vás reálné, že Sněmovna omezení rozpravy schválí?

Já myslím, že to projít může, protože institut ukončení rozpravy je typický v naprosté většině parlamentů. U nás to existovalo za první republiky. Vždycky záleží na tom, jak je to pravidlo nastaveno.

Navrhujete také posílení pravomocí předsedy Sněmovny. O čem navíc by měl možnost rozhodovat?

Jde hlavně o určování pořadu schůze. Obecně by bylo dobré věnovat více parlamentního času řešení věcných otázek, čili skutečné politické diskusi nad návrhem zákona, nebo nad problémem, který nastolí opozice, a méně těm procedurální dohadům. U nás je značnou slabinou nekonečná diskuse o pořadu, která zabírá jednu až dvě hodiny na začátku schůze. Každý den ráno se navíc znovu vedou diskuse o pevném zařazování bodů. Podle mechanismů, které jsou zavedené v britském nebo rakouském parlamentu, určí pořad předseda. Sněmovna pak může maximálně činit nějaké změny většinovým rozhodnutím.

Nemůže šéf Sněmovny takové pravomoce zneužívat?

Samozřejmě se to musí nějak rozumně nastavit. Smyslem není, aby se předseda Sněmovny stal diktátorem. On většinou vychází z nějakého konsenzu, ke kterému se dojde na grémiu poslaneckých klubů. Program se tedy nějakým způsobem předjedná.

Nedávno jsem se dočetl, že tvůrci naší ústavy původně ani nepočítali s tím, že by mohl zákon nebo pozměňovací návrh navrhovat jediný poslanec. Jak je to v zahraničí?

Ve srovnání s jinými parlamenty je to u nás velmi vstřícné. Je třeba vyvážit možnost poslanců předkládat návrhy a zároveň dbát na racionální legislativní proces. V jednotlivých zemích je různé nastavení v jednacím řádu, může se ale lišit i praxe. Například v Německu může podat návrh zákona skupina pěti procent poslanců. Pozměňovací návrh může podat v zásadě každý poslanec, ale v praxi se to téměř neděje.

Musela by se kvůli vašim návrhům měnit ústava?

K tomu, co navrhuji, stačí zpravidla změnit jednací řád. Samozřejmě pokud bychom chtěli podmínit samotné podávání návrhů zákona nějakým větším počtem osob, tak to by v ústavě být muselo, protože ústava garantuje jednotlivému poslanci právo podávat návrh zákona. Nicméně i na úrovni jednacího řádu lze třeba nastavit, že jeden poslanec může podat návrh zákona, ale s návrhy, které mají větší podporu, by se zacházelo přednostně.

Věříte, že si koaliční poslanci vaše návrhy osvojí?

Nová koalice se teď soustředí na jiné problémy, myslím si ale, že až jim začne opozice blokovat rychlé projednání nějakých návrhů zákonů nekonečnou debatou, tak si uvědomí, že mají nadpoloviční většinu a dokázali by změnu jednacího řádu prosadit. Nechávat si současná pravidla a jen doufat, že se jednání ve Sněmovně nestane velmi těžkopádným a nefunkčním, je pro ně riskantní. I vzhledem k tomu, čeho jsme byli svědky tento týden, vidím určitou šanci.

Zdroj