před 1 měsíc
39
Že to bylo místy divoké? Bylo. Že byl i křik? To k tomu patří. Na druhou stranu spousta lidí na místě i ve streamu viděla, že k tomu, abych odpověděl, na mě vůbec není třeba řvát. Debaty se postupně uklidňovaly, míň se volalo po demisi a víc času tak bylo na otázky a odpovědi. Ti nejhlasitější odpůrci byli často přespolní. Taky si to v mnoha městech nechtěli nechat líbit a pověst si s mikrofonem bránili sami – zdravím stůl pana učitele v České Lípě! A podobných skvělých setkání jsem na Debatách bez cenzury zažil víc. Nejspíš jsem nepřesvědčil zaryté odpůrce vlády a určitě jsem několika debatami nezvrátil trend růstu preferencí populistů a extrémistů. Však taky nekončím! Ale věřím, že jsem aspoň narušil mýtus o vládě, která se nezajímá o lidi a nebaví se s nimi. Pozdrav, podaná ruka, společná fotka nemění politické smýšlení člověka, ale pomáhá bourat bariéry a předsudky. A to není málo.
Doufám, že podobné okamžiky v debatách zažijí i Danuše s Honzou, kteří mají před sebou čtyři EuroDebaty bez cenzury. Názorově rozdělená společnost se dá spojit, jen když spolu budeme mluvit. My jsme se vydali cestou bavit se úplně se všemi a nedělat rozdíly. A jsem za to rád.
