Spojilo je naštvání, dnes z Prahy pomáhají k potratu tisícům Polek ročně

3 měsíce starý 122

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Byla jsem na podzim 2020, kdy rozhodnutím ústavního soudu de facto v Polsku zakázali potraty, hrozně naštvaná a potřebovala něco dělat, dohromady jsme se dali úplně náhodou přes internet, jako skupina stejně naštvaných cizích lidí.“

Do kavárny v Hybernské přichází mladá krátkovlasá blondýnka. „Tohle je stůl v rohu?“ vpálí mi hned na první dobrou, že jsem jí do SMS zprávy psala, kde sedím, aby mě poznala. Sedím totiž skoro uprostřed místnosti, kam jsem si přesedla až posléze. Vzápětí se ale přátelsky zasměje a nabídne mi tykání.

Katarzyna Byrtek před rokem a půl spoluzaložila kolektiv Ciocia Czesia (v češtině Teta Česko). Teta, která nesoudí ženy, které se z jakéhokoliv důvodu rozhodnou ukončit těhotenství a pomáhá jim, aby to zvládly bezpečně.

Reagovala tak na zpřísnění potratového zákona v sousedním Polsku. Od loňského ledna je umělé přerušení těhotenství prakticky ilegální. Tisíce Polek hledají pomoc v zahraničí, také v České republice. Jen od začátku roku vyhledalo podporu kolektivu více než 400 lidí. Za celou dobu fungování jsou to tisíce lidí.

„Je to Teta, ke které se jako k mámě nebojíte přijít. Víte, že vám uvaří čaj a pomůže vám,“ popisuje Katarzyna esenci její aktivity. „Novináři nás chtějí často vidět při práci. Jenže ta vypadá tak, že sedíme u počítače a píšeme maily,“ směje se a naráží i na mou prosbu.

Internet a mail je ale jejich hlavním pracovním nástrojem. Na adresu šifrovaného mailu jim může napsat kdokoliv s prosbou o pomoc nebo s dotazem. Do dvanáctého týdnu těhotenství doporučují v Tetě Česko potratovou pilulku, kterou si Polky mohou objednat poštou domů. Pokud se jedná o komplikovanější případy, ty po prvním trimestru, pomáhají zprostředkovat i nutný nemocniční zákrok.

Samotné potraty, které jsou chtěné, nejsou tolik traumatické. Ženám to spíš přináší úlevu, vyřešil se jejich obrovský problém. Trauma způsobuje spíš to, že problém musí řešit s nějakými cizími lidmi v zahraničí, protože jim vlastní země nepomůže.

„Nejezdí až do Prahy, většinou se jedná o Ostravsko, které je Polsku nejblíž. Máme už celý takový návod s mapou, jak se dostanou do nemocnice, kde si můžou dát kafe a tak,“ popisuje mladá Polka.

Katarzyna žije v Česku asi patnáct let, vystudovala tu vysokou školu a pracuje pro polské vydání magazínu Heroine. Vystupuje ale také v burlesce, což je velkolepá tanečně-herecká show. „I učím, lekce jsou ale i o vnímání vlastního těla a sebevědomí,“ popisuje.

Naše setkání v Hybernské má ale svůj důvod. Před pár dny se tu lidé z Ciocia Czesia účastnili workshopu pro aktivistické skupiny. Řešili tam, co se jim za ten rok a půl působení povedlo a co se nepovedlo.

Foto: Eva Soukeníková, Seznam Zprávy

Katarzyna Byrtek, jedna ze zakladatelek kolektivu Ciocia Czesia.

„Vyšlo z toho, že se nám opravdu povedlo, že se na začátku skupina totálně cizích lidí dala dohromady a stále fungujeme a úspěšně,“ pyšní se. Pracují dobrovolně, ve svém volném čase. Nejvíc bojovali s vymyšlením systému tak, aby opravdu pomohli, ale aby se z toho sami nezbláznili. Teď pracují na směny, ale každý si drží ty případy, které ho kontaktují na jeho směně i dál.

„Samotné potraty, které jsou chtěné, nejsou tolik traumatické. Ženám to spíš přináší úlevu, vyřešil se jejich obrovský problém. Trauma způsobuje spíš to, že problém musí řešit s nějakými cizími lidmi v zahraničí, protože jim vlastní země nepomůže,“ rozčiluje se Katarzyna.

Příběhy žen nijak nesbírá a ani se jich na nic nepotřebného neptá. „Nikdy s nimi neřešíme nic, co nám samy nenapíšou nebo neřeknou. Jsou ale výjimky. Teď jsme pomáhali ženě, která je v nějakém velmi komplikovaném vztahu, neměla nikoho, s kým by to mohla řešit a nebyla schopná se sama zorientovat. Kolegyně pro ni jela na hranice, což není vůbec standard, ale chtěli jsme jí pomoct, celou cestu probrečela,“ líčí nedávnou zkušenost.

Právní nejasnosti stále trvají

Není to tak dávno, kdy se v České republice řešilo, zda je vlastně legální Polkám potraty u nás vykonat. Podle zákona o interrupcích z roku 1986 totiž není povoleno provádět potrat cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.

Po volbách jsme z diskusí v kuloárech Poslanecké sněmovny pochopili, že nejen, že by novela novou Sněmovnou neprošla, ale zároveň by k ní byly podány pozměňovací návrhy, které by zákon naopak zpřísnily.

K tomu ale přibyla vyhláška Ministerstva zdravotnictví, která stanovuje výjimky pro cizinky s přechodným pobytem i na cizinky, které mají povolení k pobytu v rámci mezistátních dohod. A tou je i Smlouva o fungování Evropské unie. Polky jako občanky Evropské unie podle této interpretace tedy legálně mohou podstoupit potrat v Česku.

Původní výklad zákona z roku 1986 ale podporovala Česká lékařská komora, která oficiálně varovala zdravotnická zařízení o možnosti právních konsekvencí. A také volala po novelizaci potratového zákona.

Foto: Profimedia.cz

Symbolem vzdoru proti přísným potratovým zákonům se stal rudý blesk.

Tuto iniciativu převzal před rokem Senát. Ve společném návrhu zákona, který předložil senátor Václav Láska (Senátor 21) a další senátoři, chtěl posílit právní jistotu lékařů, kteří umělé přerušení těhotenství cizinek provádějí.

„Návrh jsme letos stáhli,“ řekl Seznam Zprávám senátor Václav Láska. „Po volbách jsme z diskusí v kuloárech Poslanecké sněmovny pochopili, že nejen, že by novela novou Sněmovnou neprošla, ale zároveň by k ní byly podány pozměňovací návrhy, které by zákon naopak zpřísnily,“ dodal.

Určitá právní nejistota tak stále trvá. Přestože Katarzyna Byrtek říká, že na problémy dnes už víceméně nenaráží, v minulém roce si lékaři výkladem opravdu nebyli jistí. „Ze začátku jsme s tím hodně bojovali, nikdo nevěděl, jestli je to legální. Nyní se řídíme vyhláškou Ministerstva zdravotnictví,“ doplňuje.

Ministerstvo zdravotnictví Seznam Zprávám potvrdilo, že žádné změny týkající se vyhlášky, ale ani možné novelizace zákona nechystá. Přesto se v několika náhodně vyhledaných gynekologických klinikách, které poskytují ženám umělé interrupce, lékaři odvolávají na původní znění litery z roku 1986.

„Také jsme přemýšleli, jestli se do toho více nepustit právní cestou, ale bylo nám řečeno, ať do toho zbytečně nešťouráme, že by se to mohlo spíš zhoršit,“ uzavírá Katarzyna.

Zdroj