Stalin se probudil, popisuje aktivista čistky v Bělorusku

3 dny starý 8

Jak je možné, že po tom všem, co se stalo, je Alexandr Lukašenko v Bělorusku dál u moci?

Rezignoval na dialog, vybral si jako nástroj vlády nad zemí násilí a nechce dělat ústupky. Je to člověk, který celý svůj život vytvářel systém chránící vlastní moc. Jediné, co vytvořil a co skutečně funguje, jsou bezpečnostní složky KGB a OMON. Svou moc si udržuje díky systému teroru, propagandy a kontroly společnosti skrze státní společnosti.

Tohle ale není stabilní řešení, takhle to může vydržet měsíc, možná rok či rok a půl, ale stát nemůže fungovat v atmosféře strachu roky. On to chápe a my to chápeme také, proto na jednu stranu pokračujeme v mírovém boji s režimem, ale zároveň se připravujeme na chvíli, kdy se systém začne hroutit.

Franak Viačorka

Třiatřicetiletý Franak Viačorka je běloruský novinář, aktivista a politik. V současnosti je jedním z hlavních poradců lídryně běloruské exilové opozice Svjatlany Cichanouské. Dříve pracoval mimo jiné pro Rádio Svoboda a působil také v Praze. Kvůli svému aktivismu a novinářské práci byl v Bělorusku několikrát vězněn.

Foto: Seznam Zprávy

Franak Viačorka.

Jaká je teď v Bělorusku situace? V létě se politické represe vyostřovaly, jak to vypadá teď?

Spolupracovníci KGB chodí po bytech a odvádí lidi. Za teroristy považuje režim nejvíc IT specialisty, učitele, studenty, inteligenci. Když ví, že je v bytě někde za sklem bílo-červená vlajka nebo knížky běloruských autorů, hned toho člověka berou k výslechu a během tří až patnácti dní vymýšlejí nějaké obvinění. Zatýkají asi 200 až 300 lidí týdně, což je více než tisíc lidí měsíčně a z nich 20-25 procent jde na dlouhou dobu do vězení.

Zatýká se tolik, že si na to lidé už zvykli. Vrátili jsme se do roku 1937, do stalinských represí, kdy se člověk vzbudí a nevěděl, koho v noci sebrali. Je to strašné, protože to všechno se opírá o silové složky a také o technologie. Odvádějí lidi do KGB, tam je mučí, natáčí je a pak nahrávky jejich přiznání umisťují jako reklamu před videa na YouTube. To je jako kdyby se Stalin vzbudil v roce 2021.

To je také případ novináře Ramana Prataseviče, jehož běloruský režim unesl přímo z letadla, které donutil přistát v Minsku. V jaké je teď situaci?

Ramana vidím na Facebooku a Twitteru, má založená konta, která jsou samozřejmě kontrolovaná. Píše na ně buď velmi obezřetně, anebo na nich vychvaluje vládu. Je vidět, že začal spolupracovat - je kolaborant. Nemůžeme ho odsuzovat, protože nevíme, jak bychom se zachovali v jeho situaci. Tak to bývá jen ve filmech, že jdou superhrdinové do vězení, tam je mučí, ale oni se nepřiznají.

Když se člověk dostane do rukou Lukašenkových tajných služeb, z hrdinství nic nezůstane. Jsou ale lidé jako například Maryja Kalesnikavová, kterou nezlomili, ale to jsou jednotlivé případy. Většina lidí po několika dnech v mučírně pochopí, že je život nejdůležitější.

Rodiče Ramana, kteří teď žijí v Polsku, chápou, že jejich syn prostě hraje vlastní hru, aby se dostal na svobodu. Režim zároveň drží jako rukojmí jeho partnerku Sofii (Sapegaovou). Vídáme je každý týden v televizních show, a já můžu říct, že kdyby Raman skutečně věřil tomu, co říká, dělal by to jinak - je vidět, že říká to, co se mu nařídí.

Foto: Profimedia.cz

Unesený běloruský bloger a novinář Raman Pratasevič.

Kde se teď nachází? V domácím vězení?

Formálně v domácím vězení. Je to speciální dům KGB za Minskem, ve kterém je i jeho přítelkyně, ale každý na jiném patře, jsou tam také agenti KGB a stráže. Ramana vozí na televizní vystoupení a organizují mu setkávání se zahraničními novináři.

Velmi dobře to udělal deník The New York Times, který s ním sice nahrál rozhovor, ale neotiskl ho. Místo toho v NYT vysvětlili, že je Pratasevič rukojmím a udělali factchecking jeho výroků. Pro novináře je tohle etická výzva, protože Lukašenko chce, aby byl Pratasevič v médiích a tím se šířily lži. Mají ale média dávat Lukašenkovi prostor tak, jak to udělala nedávno televize CNN, což vyvolalo skandál? Já myslím, že ne. Svoboda slova není o šíření lží.

Odkud berete informace o dění v Bělorusku? Máte zprávy ze sociálních sítí komunikačních aplikací, nebo máte síť zdrojů? Je to pro ně bezpečné?

V pondělí jsem měl videokonferenci s dělníky v Bělorusku, předtím jsme mluvili s lékaři a také s několika podzemními studentskými skupinami, které se připravují na protesty. Většina našich lidí zůstává v Bělorusku, ze země odjely jen veřejné osobnosti, které by se teoreticky mohly stát lídry protestů, a z toho důvodu se na ně zaměřil režim jako na první.

Lukašenko zkouší utnout hlavu hnutí odporu, a naším cílem je podpořit ty, kdo tam zůstávají. Naším úkolem je dodávat jim energii a naději, protože vláda jim neustále opakuje, že prohráli a musí kapitulovat, ale my říkáme: Ne! Válku jsme neprohráli. Proto používáme šifrované chaty, maily, zoom rozhovory a skupiny v aplikaci Telegram. Existují také tajné skupiny „kyberpartyzánů“, což jsou hackeři a IT specialisti, které Lukašenko vyhnal ze země nebo jim zrušil firmy. Stali se proto kybernetickými partyzány a dostávají se k datům veřejných úřadů, která publikují.

Nedávno „kyberpartyzáni“ zveřejnili komunikaci mezi důstojníky milicí, ve které šlo o to, jak zadat někoho do systému Interpolu, aby došlo k zadržení, ale aby z toho nebylo zřejmé, že jde o politickou záležitost. Znamená to, že využívají k represím oponentů mezinárodní organizace.

Tvrdým represím čelí letos i média. V jaké jsou teď situaci, existují ještě v Bělorusku nějaká nezávislá média? Řada novinářů skončila za mřížemi, například dvě novinářky televize Belsat.

Ano, Kacjaryna Andrejevová dělala živý přenos z výškové budovy z místa, kde lukašenkovské jednotky zabily aktivistu Ramana Bandarenku. Na to místo vtrhla KGB a odvezla ji, a od té doby je vězněná. Byla to pomsta režimu za to, že ukazovala jeho zločiny. Novinář ruského deníku Komsomolská pravda Henadze Mažejki popsal, jak KGB zabila muže, který během razie bránil svůj byt. Novináře zatkli a za jeden krátký komentář web ruské Komsomolské pravdy zablokovali, což vyvolalo nechuť i u Rusů.

V posledních třech měsících režim donutil skončit desítky nezávislých médií. Jejich vedení odjelo do Kyjeva, do Varšavy nebo Vilniusu. Například list Naše Niva pracuje v Litvě a část novinářů na volné noze posílá obsah z Běloruska, jenže výhradně anonymně. Pokud novináři pracují v Minsku, můžou působit jen pod pseudonymem, jinak skončí za mřížemi.

V létě jsem ve Vilniusu mluvil s částí běloruské exilové opozice a ta byla poměrně kritická k týmu Svjatlany Cichanouské, do kterého spadáte i vy. O Cichanouské řekli, že dělala, co mohla, ale její tým ne. Je běloruská exilová opozice jednotná?

Nikdy za posledních 20 let nebyla běloruská opozice tak sjednocená, jako je dnes. Samozřejmě chceme, aby bylo ještě lépe. Lidé chtějí, aby se změny děly hned, a když se objevíme na jedné fotce, představují si, že jsme všichni jednotní, ale tak to není. Lidé jsou dost frustrovaní a hledají příčiny, proč jsme dosud nevyhráli. Je potřeba pochopit, že náš boj spočívá v trpělivosti, vytrvalosti a energii. Spoustu lidí je ovlivněno propagandou a ztrácí naději.

Pokud mluvíme o administrativě prezidentky Svjatlany Cichanouské, tak tam je potřeba zajistit bezpečnost. Nemůžeme k ní do kanceláře zvát lidi z ulice, musíme každého člověka zkontrolovat a prověřit u ByPolu čili u bývalých členů bezpečnostních složek, kteří přešli na stranu národa, jsou teď taková naše tajná služba. Lukašenko se k nám celou dobu pokouší posílat své agenty-krtky, no a pod takovým tlakem žijeme.

Na druhou stranu musíme být otevření, být zastřešující organizací a zahrnout všechny, například sněm běloruských diaspor po světě. Pravidelně z Varšavy přijíždí bývalý ministr Pavel Latuška, který po volbách přešel na stranu národa. Není tu jiná taková uznávaná postava, jako je Cichanouská.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Svjatlana Cichanouská při rozhovoru pro Seznam Zprávy letos v červenci.

Odkud berete finance na vaši činnost?

V posledním roce se to změnilo. Na začátku jsme měli prostředky od běloruského byznysu, ale potom režim začal s represemi a se zavíráním firem. Máme dary také od jednotlivců. Výjezdy do zahraničí nám - tak jak je obvyklé - zajišťuje strana, která nás zve čili platí za cestu a hotely.

Litva nám platí ochranku a část provozu kanceláře a část prostor, ve kterých pracujeme. Čtvrtina lidí jsou dobrovolníci mimo jiné z Evropské humanitní univerzity ve Vilniusu. Její studenti pomáhají s překlady do běloruštiny a se sociálními sítěmi. Podporu posílají i diaspory, takže zdroje máme různé.

Už jste mluvil o Maryji Kalesnikavové, jedné z lídryň opozice, kterou soud v Minsku po ročním věznění poslal letos v září na dalších 11 let do vězení. Jak na tom teď je po psychické stránce?

Ona je velmi silná osobnost, je optimistka, tancovala v zamřížované kleci i během soudu. Studoval jsem s její sestrou v podzemním lyceu a vím, jak silná je její rodina. Její otec říká, že každý týden uklízí byt, aby byl pro Maryju vždy připravený pokoj, aby měla kde spát, až přijde. Jsou to upřímní vlastenci a Maryja je vychovaná tak, aby bojovala až do vítězství. Ji režim nezlomí! Je to vzor mnoha běloruských dívek a celých demokratických sil.

Na běloruských hranicích s Litvou a Polskem je teď složitá situace, mluví se o hybridní válce spočívající v tom, že Lukašenkův režim posílá na hranice EU nelegální migranty z Blízkého východu. Je to jeho superplán, jak destabilizovat EU? Jak se dá zastavit?

Je to už od března plánovaná operace. Na jaře běloruští pohraničníci připravili pro nelegální migranty stezky pro přechod hranice a z celého Blízkého východu a občas z Afriky začala pravidelně létat plná letadla do Minsku. Z letiště v Minsku lidi autem nebo autobusem, v závislosti na tom, kolik zaplatili, odvezou k hranici EU a ukážou jim, kde je díra v plotě nebo kde mají překonat řeku a hranici.

Je to provokace vůči Litvě a Polsku a má také za cíl rozhádat unijní politiky a státy. V EU totiž není jednolitá politika postupu vůči migraci a mnoho evropských politiků míchá dohromady migraci v Itálii a Řecku s migrací z Běloruska. Jenže důvody a průběh migrace jsou v těchto případech jiné.

Z Běloruska jde o nastrojenou provokaci, které nelze dovolit pokračovat. Na jihu jde o to, že lidé utíkají za lepším životem. Litevská ambasáda v Minsku je otevřená žádostem o azyl, ale nikomu z migrantů to běloruský režim nedovolil, čili oni chtějí, aby ti lidé šli přes hranici, aby tam umírali a aby pak režim mohl obviňovat Západ.

Ten nápor nekončí a může dojít k velké humanitární krizi, jsou tam i rodiny s dětmi a je už chladno, zima se blíží… Jak se to dá vyřešit? Novými sankcemi? Dělá Evropa dost?

Nedělá, nejdřív se musí pracovat s těmi zeměmi, ze kterých migranti přicházejí, čili Libanon, Irák a Turecko, aby se zakázaly tyhle lety do Běloruska. Je nutné vyslat humanitární misi OSN a věcí se musí zabývat Vysoký komisař OSN pro uprchlíky.

Oni také kritizují Polsko, ale zapomínají na Lukašenka, což je spravedlivé! Polsko je obětí téhle provokace. Samozřejmě mají zavést další sankce, aby je nebylo možné obejít. Sankce sice problém nevyřeší, ale mají vliv na chování Lukašenka. Je nutné konat rychle, protože zima se blíží a budou oběti.

Ty už teď jsou, minimálně několik lidí na bělorusko-polské hranici zemřelo.

Ano, už jsou mrtví, šest nebo i víc. Bude jich víc, každý den, a pak už bude pozdě něco dělat. Lesy mezi Polskem, Běloruskem a Litvou jsou velmi nebezpečné, jsou to neprostupné pralesy.

Sledujete jako běloruský exil i politické povolební dění v Česku? Máte kontakt na strany pravděpodobné nové vládní koalice?

Nejprve musím říct, že jsme vděční prezidentu Zemanovi a premiéru Babišovi za podporu, ministrovi Hamáčkovi za program MEDEVAC. Vláda, která zanedlouho skončí, udělala pro Bělorusko velmi mnoho. Prezidentu Zemanovi přejeme zdraví, aby se ze současné situace dostal a pokračoval v práci.

S vítězi voleb se známe. Svjatlana se setkala se všemi stranami - Piráty, STAN, KDU-ČSL, ODS i TOP 09 - se všemi lídry kromě Petra Fialy, a byly to skvělé, konstruktivní schůzky. Bavili jsme se o tom, co například Piráti a STAN budou dělat ohledně Běloruska a že chtějí být rozhodní, že je třeba dělat víc a dělat to rychleji.

Nedávno jsem našel v došlé poště upozornění na zprávu od Víta Rakušana, která mi přišla den před vypuknutím revoluce, 8. srpna 2020, ve které se ptal, jak mohou být nápomocní. Já jsem tehdy řešil protesty a celou tu situaci, takže jsem neodpověděl, je ale vidět, že už tehdy se velmi angažovali, což nás těší.

Doufáme, že se v Česku brzy vytvoří nová vláda a bude možné spolupracovat konkrétně. Spolupracujeme také s pražským primátorem Zdeňkem Hřibem a všichni v Bělorusku oceňují to, že na pražském magistrátu vlaje naše bílo-červená vlajka, protože i takové symbolické gesto má význam.

Zdroj