Starostové čekají, že „třikrát a dost“ jednoduše vyřeší kriminalitu. Bude to jen další zklamání v řadě, tvrdí expertka

2 měsíce starý 71

Vy sama se zabýváte problematikou zaměstnanosti lidí ve vyloučených oblastech. Jste s nimi terénně v kontaktu?

Institut pro sociální inkluzi, jehož jsem součástí, nepracuje přímo s lidmi. Jsme think-tank složený z lidí, kteří mají dlouhodobou praxi. Já jsem konkrétně pracovala patnáct let na úřadu práce, potom na Úřadu vlády a ministerstvu práce. Takže přímou vazbu mám. Kromě toho pocházím z Litvínova, kde jsem žila většinu svého života. Tudíž vím, jak vypadá běžný život lidí na okraji společnosti. Posuzování sebereflexe je úplně jiné než u lidí, kteří mají zajištěné, co budou zítra jíst.

Z toho vyplývá omyl, že jakákoliv sankce a další restrikce v řadě může ovlivňovat chování k lepšímu. Nemůže. Lidé z těchto lokalit už jsou teď vyloučení, necítí se být součástí společnosti a své chování nemají úplně ve svých rukou. Pokud někdo páchá přestupky opakovaně, už má takový přístup ke společnosti, která mu, z jeho pohledu, ublížila. To žádná další restrikce nezmění. Dá se maximálně zachránit další generace, pracovat s rodinami na tom, aby zdárně vychovaly děti, a pracovat na posilování soužití.

Mluvila jste o té novele přímo s někým, koho se dotkne?

Ti lidé to zatím ještě nevědí. Od roku 2018, kdy to ODS podala – v roce 2019 podalo hnutí SPD ještě horší návrh, sněmovní tisk 652 –, se snažíme dosáhnout toho, aby tyto návrhy vůbec neprošly. Tvrdě na tom pracujeme. Posíláme články do Romea.cz, kde si to ti lidí přečtou a nějak se k tomu vyjádří. Nadávají, že nikdy nikoho nezajímali a teď se to jenom potvrzuje. Nyní nebudou panikařit, protože to není první restrikce takovéhoto rázu. To, že jdou na úřad práce se samozřejmostí pro dávky, protože je to jejich styl života, tak vůbec není. Je to celoživotní stres. Buď budou mít na jídlo a nájem, nebo nebudou a celé to závisí na pracovnici úřadu.

Nejvíc tím škodí stát sám sobě. Nevyužívá potenciál desítek tisíc lidí k tomu, aby se tady žilo lépe každému. Hlavně tři kraje, kterých se to nejvíce týká – Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský. Ti jsou čím dál více vzdáleny od standardu zlepšující se země, která postupně bohatne. Těchto krajů se to netýká a z toho vznikají tyto návrhy.

Čím to je, že jsou to zrovna tyto tři kraje?

Ústecký a Karlovarský jsou severozápad země. Je to deprivovaná zóna, a tím pádem i deprivovaní politici. Peníze, které tam šly z evropských fondů, byly určeny na vzdělávání romských dětí a všechno bylo použito na něco jiného.

Starostové, kteří po novele volali, zvou vždycky poslance na návštěvy těch nejhorších lokalit. Je to pořád dokola, to samé jsme četli v roce 2011 ve Šluknovském desateru, následně Patnácteru Jany Maláčové v září 2019. Samé nerealistické plány, jak rychle legislativně vyřešit problém s chudobou, sociálním vyloučením a z toho plynoucích patologických jevů.

Udělat všechno najednou

Ministryně Jana Maláčová ale patří k hlasitým odpůrcům novely „třikrát a dost“. Piráti a její sociální demokracie jako jediné kluby hlasovali proti.

rozhovoru s Apolenou Rychlíkovou na A2larmu z roku 2019 s tím ale souhlasila. Předtím se chudobou nikdy nezabývala. Když nastoupila do vlády, říkala si, co mají chudáci občané dělat. Jejich voliči jsou někdo jiný. Potom vše otočila, protože čelila příšerné kritice. Teď se asi seznámila s tím, že ta novela je na Ústavní soud. Ale na výsledek budeme čekat klidně další čtyři roky, jako čekáme na úplně každé rozhodnutí. Tak je proti.

Druhá věc je to, že úředníci ministerstva na tom návrhu pracovali, pomáhali v tom ODS. To říká i 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Zdroj