Stavěl paneláky a skončil na ulici. V pacientském domě se na něj usmálo štěstí

Veselá parta lidí, z nichž někteří sedí na vozíku s amputovanou nohou, hovorný starší pán z Ukrajiny, jenž v Česku žije skoro třicet let, nebo šedesátnice ze Šumavy, která tráví čas v kuřárně s cigaretou a říká, že čeká na kamaráda. V takzvaném pacientském domě v pražských Vysočanech, který od počátku prosince do konce března poskytoval útočiště desítkám lidí, se sešla pestrá společnost.

Jedním z dočasných nájemníků, s nimiž Deník mluvil, byl třeba důchodce Jan Beler, který má potíže s pohybem. Pochází z Ostravy a život se s ním nemazlil. Brzy mu zemřeli rodiče, léta poctivě pracoval a má se čím pochlubit. „Působil jsem v Libčicích, Roztokách, Plzni a na dalších místech. Stavěl jsem paneláky a rodinné domy,“ svěřil se.

Redaktor deníku si vyzkoušel, jak se žije bezdomovcům. Podívejte se:

Jak se žije bezdomovcům? Redaktor Deníku vyrazil v přestrojení do ulic Ústí

V 90. letech ale ježdění po stavbách skončilo, muž se navíc nepohodl se svým tehdejším šéfem. Přišel tím o jistoty a dostal se na ulici. Přežíval jak se dalo. Přesto z tohoto sedmdesátníka není cítit trpkost. V očích má jiskru, stále se usmívá, hýří optimismem a na nic si nestěžuje.

Díky Armádě spásy, která pacientský dům v rámci zimních humanitárních opatření provozovala, se na něj nyní usmálo štěstí. Po březnu, kdy se zařízení zavřelo, totiž nezůstal bezprizorní. „Pana Belera se podařilo umístit na noclehárnu v pražské Michli. Žádost má též do domu se zvláštním režimem Terezín. Tam by pobýval dlouhodobě, což by si vážně zasloužil,“ řekl Deníku pracovník v sociálních službách Lukáš Trejbal.

Zařízení v jednom z vysočanských Kloubových domů fungovalo čtyřiadvacet hodin denně po sedm dnů v týdnu. Kapacita byla osmdesát lůžek pro lidi s akutními i dlouhodobými problémy, po úrazech, operacích, či vysokého věku. „Pro lidi s omrzlinami, vozíčkáře nebo třeba o francouzských holích. Někteří třeba první tři dny prospali, protože byli ze všeho unavení,“ uvedl Trejbal.

Právo na bydlení

Dostali se tam poté, co je prohlédli hygienici. Nemohl se tam tedy ocitnout nikdo s jakýmkoli nakažlivým onemocněním. Zato tam mohli lidé se zvířaty, a tak tam čas trávila třeba i morčata. Do domu jednou týdně chodil lékař, každý den zdravotní bratr a pracovníkům Armády spásy pomáhaly i pečovatelky. Lidé tam dostávali bagety, tousty, čaj či teplou polévku. Občas se v domě konal i kulturní program, vystoupili tam třeba Muzikanti bez domova.

Lidé v nouzi v pacientském domě.Zdroj: Deník/Andrea Cerqueirová

Sociálním i jiným pracovníkům práce úderem března neskončila. Lidem, kteří se v domě ocitli, se snaží najít bydlení v azylovém domě či třeba v domě se zvláštním režimem. Je to ale těžké. Čekací doby totiž bývají i dva až tři roky. Deník proto zajímalo, zda město (které si na zimu dům pronajalo) nepočítá s tím, že by podobný sociálně zdravotní typ zařízení provozovalo celoročně. „Momentálně o tom neuvažujeme,“ reagoval David Veber z Centra sociálních služeb Praha.

Jak ale dodal, služba bude fungovat opět od prosince do března. Po celý rok jsou zároveň v různých městech po republice pro lidi v těžké situaci otevřená denní centra, azylové domy či ubytovny. Kapacity jsou ale omezené a lidí bez domova žije v Česku kolem osmnácti tisíc, další nemocní bezdomovci se tedy po propuštění z nemocnice či po ošetření lékařem mnohdy nemají kam schýlit.

Některé neziskové organizace se snaží, aby lidé na ulici nezůstávali vůbec a podobné problémy nemuseli řešit. Třeba v obecně prospěšné společnosti Bona pomáhající lidem s psychickými potížemi uplatňují princip Housing First spočívající v tom, že zajištění bydlení není podmíněno předchozími přípravami a zásluhami.

Dvaadvacetiletý Josef je na ulici od chvíle, kdy opustil brány dětského domova:

Život na ulici? Tři čtvrtě dne strávím sháněním jídla, říká mladý bezdomovec

Berou ho tam jako základní lidské právo. „V patnácti bytech bychom rádi během tří let nabídli bydlení a podporu lidem, u kterých se neosvědčila podpora běžnou formou našich sociálních služeb a opakovaně u nich docházelo k hospitalizaci v nemocnicích a k propadům sociální sítí,“ vysvětlila odborná garantka projektu dotovaného z evropských peněz Ludmila Horynová.